Režie:
Zdeněk TroškaScénář:
Jana KnitlováKamera:
Josef HanušHudba:
Karel VágnerHrají:
David Rauch, Tomáš Růžička, Martin Šotola, Magdalena Ledvinková, Michaela Krešlová, Regina Řandová, Eva Salzmannová, Milada Štýbrová, Jana Vaňková (více)Obsahy(1)
Školní komedie debutujícího režiséra Zdeňka Trošky s lehkou detektivní zápletkou. Malý Honzík sní o tom, že při správné strategii propadne zpátky do milované školky, zatímco jeho starší sestra Jolanka bolestně prožívá první dětskou lásku i nespravedlivé obvinění z krádeže luxusních bot. A tak začíná jedno velké pátrání po neznámém zloději obuvi a svršků ze školních šaten. (Magic Box)
(více)Recenze (331)
„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. ()
Výborná česká komedie z prostředí školy, kde se žáci zamilovávají, závidí, ale hlavně baví a jejich život na základní škole vypadá tak dokonale ideálně plný pouze humoru a spolužáků. Zápletka je naprosto jednoduchá a jde pouze o příjemnost celého snímku, hlavně postav. Učitelky a žáci působí velmi příjemně a skutečně až na malého hošíka, který je na svůj věk nějak moc chytrý. ()
Celkem slušný rodinný film z dob "soušek učitelek" (které si dávají cigárko legálně přímo v zaměstnání) ze základní školy, jak si ji pamatuji já. Příběh je jednoduchý a skládá se víceméně z různých situací různých a různě starých dětí a jejich učitelů, které se udály na jedné škole. Každý se zabývá svými problémy, odpovídajícími věku postav a do toho se navíc řeší záhada kradených věcí...pohodová záležitost pro zahnání nudy. ()
Přijde mi, že se obecně v těchto českých filmech z prostředí škol příliš tlačí na pilu. Nebo byly třídy opravdu plné uřvaných pitomců postrádajících respekt? Nemyslím si. O 15 let později tohle za mě nebylo ani zdaleka. Ale berme to jako fikci. Koukat se na to dalo, za nejlepší část považuju tu závěrečnou. 60% ()
Žádné vesnické bláboly typu Babovřesky nebo Slunce, seno. Bota jménem Melichar je highlightem Troškovy režisérské odysey a těžko ji na stará kolena něčím ještě překoná, obzvlášť když se ohlédnete za jeho posledními výtvory. Tahle rodinná komedie překypuje vším, co tvoří správný český film. Má dokonale autentické dětské role, až téměř pohádkovou zápletku a ten nejvtipnější smích v historii naší kinematografie. Ať to dávají klidně co čtvrt roku, vždycky se rád mrknu. A paní Řandová byla v mém věku strašně pěkná. ()
Galerie (26)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (15)
- V úvodních titulcích zní melodie písničky „Holky z naší školky“ od Petra Kotvalda a Stanislava Hložka, která poté zazní i ve filmu. (M.B)
- Ve filmu má jeden ze spolužáků Radima (sedí spolu v lavici a jezdí na babetě) stejný svetr, jaký na sobě měla ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze (1984) Vendulka Utěšitelka (Eva Jeníčková), konkrétně ve scéně, kdy se potká na schodech se Štěpánem Šafránkem (Pavel Kříž). (Karkulka)
- Film získal celkem 19 ocenění, doma i ve světě. (M.B)
Reklama