Režie:
François TruffautKamera:
Néstor AlmendrosHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Pierre Léaud, Kika Markham, Sylvia Marriott, Philippe Léotard, Irène Tunc, François Truffaut, Jeanne Lobre, Georges Delerue, Guillaume Schiffman (více)Obsahy(1)
Někdy na počátku 20.století potkává Claude Roc – typický středostavovský mladý Pařížan – mladou lady Anne Brownovou. Po několika společně strávených dnech jej Anne pozve do Anglie na prázdniny, kde žije se svou matkou a sestrou Muriel, kterou by chtěla dát s Claudem dohromady. Během prázdnin se mladá trojice velmi sblíží, a Claude s Muriel se do sebe hluboce zamilují. Před uzavřením sňatku se milenci dohodnou na jednoletém „zkouškovém“ období svého vztahu. Vydrží Claude nástrahy mládí? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Jeden z mála Truffautových filmů, který mě příliš nezaujal. Předlohou byl nejspíše nějaký tuctový dívčí román a autor se bůhvíproč snaží jej adaptovat co nejvěrněji. A i přes to, že používá svou typickou zkratkovitou střihovou skladbu, je pro mě více než dvouhodinová stopáž až neúnosné dlouhá. Spíše ne. ()
Shrnutí celého děje do jediné věty zní: Ah, jen jestli nejde o důsledky mých vlastních činů. ()
Dilema s hodnocením - a nejsem sám. Červená knihovna, kterou ale Truffaut v pravý čas ozvláštní něčím, co do ní nepatří (nekompromisní intimní zpověď Muriel do kamery s detailem tváře, krev atd.). Jako by tím kompenzoval momenty, kdy film a dialogy jeho postav působí už hodně naivně a zažloutle. A po celou dobu neodbytný pocit, že do toho pan režisér vložil hodně ze sebe a svých zkušeností ze vztahů k něžnému pohlaví. Takže nakonec jsou ty čtyři * pro mě přece jen spravedlivější než tři *. ()
Film natočený podle románu Henri-Pierre Rocheho (s zřejmě autobiografickými prvky) stejně jako asi nejslavnější Truffautův film Jules a Jim. Opět milostný trojúhelník, ale pohlaví prohozené aneb dilema muže, který se rozhoduje mezi dvěma ženami, která jsou navíc sestry. Hudba jednoho z nejvýznamnějších filmových skladatelů Georgese Delerua a nádherná kamera připominající obrazy impresionistického malíře se stejným křestním jménem jako hlavní hrdina filmu, opět představovaný Truffautovým alter egem Jeanem Pierrem Leaudem. Na rozdíl od Julese a Jima film nemá tak tragické vyznění, i když jedna z Claudových partnerek umírá na tuberkulozu. Milostná scéna na konci filmu do jisté míry vysvětlující psychosomatické problémy Muriel by potěšila jak slavného doktora z Vídně, tak představitelky lesbian movement. Dvě Angličanky a kontinent se mi líbily ještě o něco víc než Jules a Jim. ()
Na této velefrancouzské kronice citové výchovy lze lecos obdivovat, ale měšťácká přejemnělost a literárnost až proustovská z ní dělá záležitost vyžadující pevné nervy. Věřím, že z našinců nejsem jediný, kdo si průběžně nadarmo lámal hlavu otázkou, čím vlastně mamánek Claude neboli Kontinent neboli Henri-Pierre ta dvě děvčata okouzlil. ()
KVIFF ()
Reklama