Příběh Adély H.

Isabelle v nejlepší formě, hrála maximálně věrohodně. Bylo mně jí líto. Taková neopětovaná láska může být kostižerem a ztrátou ducha i duše, jak se to stalo právě Adéle. Ačkoli tady byla nádherná a jeden by se i divil, že poručík odolává, tak lásce zkrátka nelze poroučet. Já se touhle formou i dozvěděla víc o velikánu Victoru Hugovi a jeho smutcích v jeho rodině. Truffaut umí dosáhnout v nás místa tam, kam možná ani moc nechceme nakukovat, ale takovou formou, že si uvědomíme jak slabé je někdy naše tělo a mysl. Díky. (14.07.2017)

"Chvěji se láskou, přestaňte mě odmítat…Miluji tě, je to tak těžké pochopit?" Je vskutku těžké pochopit ženu, která, jak sama tvrdí "vše pošlapala, vše opustila, zavrhla lásku svých rodičů a zřekla se svého snoubence"?  Adéla svou tvrdošíjností přiznat si realitu, že není milována, a že si muž jejího srdce její lásku ani nezaslouží, může působit až neskutečně směšně. Nebo si člověk může říkat, že to její chování je vlastně diagnóza dnes odborně zvaná jako stalking. Ale taky může v člověku vyvolávat pocit neskonalé lítosti a soucitu. U mě to bylo o těchto posledně zmíněných emocích. Z tohoto pohledu poměrně působivý životopisný film.         (28.09.2022)

Pokud jsem včera (nebo někdy nedávno) prohlásil, že Carlos Saura "vyžírá" ostatním režisérům základní témata, pak to byl samozřejmě jen eufemismus. O Françoisu Truffautovi se dá ovšem říct totéž. Ale jak se říká, když dva mistři dělají totéž, nikdy to není totéž. Mezi Saurou a Truffautem leží filosofické kontinenty. Ale raději k Adéle Hugové, která se domnívá, že zamilovaná žena dokáže vše. Sama tomu říká něha, ale je to karmický soubor vášní a emocí, který "přežije" do dalšího znovuzrození (pokud něco takového existuje). Pozn 1: Postava Adély, je z dramatického hlediska velice náročná; Isabelle Adjaniová se jí zhostila tak, že člověku místy naskakuje h(n)usí kůže - podobnou roli hraje i v neméně zdařilém filmu Camille Claudel (1988). Pozn. 2: Příběh, který Adéla vypráví o své sestře Léopoldine je pravdivý - dokladem nejsou jen historická fakta, ale rovněž Adéliny sny. Pozn. 3: Truffaut říká: "Takhle to bylo!", bereme ho za slovo, ale i bez něho bychom o tom nepochybovali. Pozn. 4: Líbila se mi filmová hudba Maurice Jauberta. (22.02.2018)

Na tomhle filmu lze ukázat, kterak se může kvalitně natočit běžné a na první pohled banální téma nenaplněné lásky. Truffaut jej podal nevtíravě a z diváka emoce neždímá. Minimalistické dílko vedené citlivě v duchu romantismu zde ještě více povyšuje výkon půvabné Adjaniové. Jinak být vojákem Albertem, tak neváhám... :-) (22.11.2008)

Autora Bedárov, čiže Victora Huga, môžem kľudne považovať za vôbec najväčšieho vo svojom obore, ale zase jeho dcéru Adélu by som charakterizoval, ako „neposednú” , ktorá trpela tzv. OBSESIOU, t. j. extrémnou posadnutosťou, duševnou chorobou, zároveň deštruktívnym stavom, že kvôli britskému poručíkovi Albertovi Pinsonovi nezávahala odísť ani do ďalekého Halifaxu v Novom Škótsku (Kanada), kam priplávala okolo roku 1863, kde sa stal jej hlavným terčom záujmu, skôr by som to popísal, ako objekt voyerizmu, akejsi túžby zmocniť sa jedinca akýmikoľvek zbraňami, takto mu nielenže písala množstvo milostných dopisov, ale taktiež uvažovala o jeho zmanipulovaní pomocou hypnózy, keď raz navštívila jedného “šarlatána” po vystúpení. Absolútny extrémizmus ohľadom nenaplnenej lásky, beštiálneho trápenia sa našej protagonistky, ktorá má síce stále pozitívne myslenie, že sa jej podarí zlomiť túto kliatbu, ale donekonečna takto fungovať nemôže, a tak skôr, či neskôr, ju to aj tak dobehne, zlomí ju to, poznačí ju to, a tento pozoruhodný, životopisný film francúzskeho mága Francoisa Truffauta za prispenia skvelej Isabelly Adjani, zobrazuje akúsi filmovú rekonštrukciu udalostí, ako sa to mohlo približne stať, keď si zrovna nemyslím, že to bolo presne podľa tohto scenára ! Musí tu byť skrátka určitá fikcia, všetko nemôže byť pravdivé, ale i napriek tomu mám fantastický pocit z tohto f. počinu, ktorý mi opäť raz dokázal, že Truffaut má niečo do seba ! Veľmi kvalitný snímok, za čo môžem poďakovať i Almedrosovi, ale nielen jemu ! (17.12.2019)