Tetsuo

Experimentální, cyberpunkový, surrealistický film japonského tvůrce Shinya Tsukamota o úředníkovi, který se začne měnit v kov, vypráví zdánlivě lineární děj, který se ale mnohdy vrací sám v sobě, přičemž pozůstatky z narativních odboček mají vliv na hrdinu i posléze (když se dostal někam, kde se mu změnila ruka v ošklivý kovový pařát, a pak extrémně zrychlenou zpětnou jízdou kamery "zacouval" film i s ním zpět, ocitnul se sice na stejném místě jako předtím, ale pařát mu už zůstal). Úředník se ale neprojevuje v esteticky líbivou kovovou kostru na způsob terminátora, ale v beztvaré monstrum, které během své transformace musí prodělat fáze obrovské bolesti, ale stejně se na konci "cítí skvěle". Zneklidňující, těkavý, hyperrychlý a recepčně náročný film ale fascinuje nespoutaností, s jakou porušuje veškerá pravidla. (13.01.2006)

Industriální nářez! Dávám 10*. V duchu filmů Jana Švankmajera sledujeme v místy zběsilém tempu děsivou mutaci člověka v kovové monstrum. Za doprovodu hudby na pomezí industriálu, dark wave a gothicky se odvíjí mozaika bizarností, které bombardují nebohého diváka. Ovšem, zazní zde i romantický saxofon, objeví se milostné scény, vše ale jen na kratičko. Závěrečná metamorfóza mi připomněla nádherné triky z filmu Věc. Lahůdka, ne však pro každého... (13.03.2011)

Ty Japonce to nepochybně baví. Biomechanická nákaza, nekompromisní přeměna a ženská nenasytnost ve všech formách. Vynikající hudba se prolíná s těžkou, nicméně výbornou experimentální režií a stejně těžkou linií příběhu. Tsukamoto mi přijde jako takový japonský Švankmajer, který si to ovšem dělá hooodně po svém. Atmosféra i nekontrolovatelná situace proměny stále skvěle graduje. Nelehká ovšem velmi kvalitní podívaná. (28.01.2013)

Surrealismem prodchnutý snímek o proměně mladého muže v železné monstrum těží ze znepokojivosti, kterou působí na diváka. Té je dosaženo jednak za pomoci explicitních scén násilí a sexu, hlavně ale formálními prostředky: kontrastní a roztřesená černobílá kamera, často rámující ve velkých detailech, frenetický střih, industriální nediegetická hudba, hlasitý řev kovu, stroje nebo lidského hlasu, švankmajerovské animace – to vše jsou prvky, které jen prohlubují subjektivizaci s hlavním hrdinou a tím zesilují emoční rezonanci snímku. Vzhledem k prakticky neexistenci narativní linky a častému opakování některých prvků je však stopáž dlouhometrážního snímku příliš velkorysá a zbytečně unavuje... (09.06.2011)

Nejblíže tomu co mě napadá, jestli vůbec jde k této šílené artové noční můře, něco přirovnat, tak snad Andaluský Pes a Riget od Triera. Nejlepší komentář, Lima. Ovšem asi nejpřesnější přirovnání by byla fůze Videodromu s Mazací Hlavou. Pro mě nejlepší bylo posledních 20min. V každém př.to není film, který bych si chtěl pustit někdy v životě znovu. Shlédnuto, odškrtnouto, nikdy nezapomenuto. (30.05.2018)