Kód 46

Nemohu se dočkat doby, kdy mi bude někdo oznamovat, s kým mohu mít dítě, kam můžu cestovat, které vzpomínky mi budou vymazány a jaký virus mi bude vpraven do těla. V Kódu 46 tohle všechno je a já se v něm spolehlivě ztratil. A nebylo to nikde na trati mezi Seattlem, Jebel Ali a Shanghaí, ale spíše mezi řetězci DNA, sny a hudbou. Takže se přiznám, že mi k pochopení nějaká ta kostička do mozaiky zcela nezapadla, ale přesto se mi to docela dost líbilo. Docent Chocholoušek mi pak při vizitě říkal, že to je úplně normální a za odměnu mi přidal nějaké léky. (10.12.2013)

Je to něco jiného, liší se to od sci-fi tím, že tu jde hlavně o romanci a ne techniku. Svět budoucnosti bude šedý a smutný jako tento film. Láska se bude hledat stále obtížněji. Film je zajímavý, ale straaašně zdlouhavý. 92 minut mi připadalo jako 192 minut. Chtěl jsem usnout, ale Samantha Morton mě svým krátkým sestřihem udržela při vědomí. Byl to sladkobolný příběh s velmi pomalým plynutím. (06.12.2012)

Jeden z najprogresívnejších „sci-fi“ filmov. Ohromujúca ľahkosť podávania vážnych tém, zasadených do bližšie neurčitej budúcnosti je úžasná, rovnako ako hypnotická atmosféra čoraz viac preurbanizovanej spoločnosti. Spomínaná ľahkosť, obsahujúca v sebe melancholicko - snový náboj, doslova pulzuje celým filmom aj vďaka (na sci-fi minimalistickému) formálnemu spracovaniu - spomaleným pohybom, umiernenej, rytmicko-ambientnej hudbe a pulzujúcemu, neónovému nasvieteniu. Práve v rovine atmosféry vykreslenia obrovských metropol, v ktorých stretnutie dvoch blízkych duší len výrazne umocňuje ich osudovosť, vo mne vyvoláva silné podobnosti nielen s Coppolovej Lost in translation, ale hlavne aj s Hou Hsiao-hsienovym Millenium Mambo. A rovnako ako tieto dva filmy, je aj Code 46 nepopísateľne krásnym. (11.10.2004)

Problematika lidske svobody, vzpominek, tuzeb a uvedomeni si sebe sama uz tu pakrat byla, ale tento film ktery bez jakyhkoli problemu prekona sveho mladsiho plagiatora Eternal Sunshine of the Spotless Mind, co se hereckych vykonu, myslenky, hudby i prinosu tyka. Na konci filmu mi bylo opravdu na pobliti, coz se mi zas az tak casto nestava a hlava srotovala jako o zivot... Zkratka film jak ma byt.Ha a potom, ze Kaufman je se svymi scenari buchvijak originalni. (13.03.2006)

Dejte mi 6 hvězdiček, a udělím 6. Zajímalo by mě, co by na tento film říkal Gilles Deleuze. Je to totiž film o pohybu. Anebo film-pohyb? Spíše film-rytmus, jde tu o změny rychlosti, o blízkost a vzdálenost (fyzickou i duševní), podobnost a přitažlivost. Kontinuitu a diskontinuitu. Možná si toho ani nevšimnete, vše plyne a proměňuje se - pohyb neonových nápisů, různých dopravních prostředků, jezdících schodů i průmyslových kamer (spíše možná Big Brother kamer). Ale když se ten pohyb náhle těsně před koncem filmu zastaví, tak si vše zatraceně uvědomíte. Pak už vše dojíždí jen tak ze setrvačnosti. Jak spívá malý chlapec v závěru: "Row row row your boat gently down the stream, merrily merrily merrily merrily, life is but a dream." Není to ani zdaleka tak uklidňující, jak by mělo být. (04.11.2007)