Poslední poprava

No a přesto všechno se některým drahým spoluobčanům po tomto stýská.  Lars Eidinger ty proměny osobnosti zvládá na výbornou. Příběh nejde do detailu, vlastně se dost pracuje s nedoslovným dějem, jasně dá se domyslet, ale možná je to škoda, ta hrůza by vynikla ještě víc. V každým případně hodně syrový snímek z doby nedávno minulé v tomhle Němci fakt válí. (07.09.2022)

Film, kterému toho mnoho chybí a leccos naopak přebývá. Není důvod, aby se tu objevoval Lars nahý. K několika zcela otevřeným souložím důvod taky sotva najít. A důvod není ani k setrvalému pláči dospělého muže. Pláče měsíce, podporován začasto alkoholem… Navzdory slzám filmu ovšem chybí emoce. Chybí i směřování, životnost a náboj. Chybí i objasnění příčin, proč je hotový vysokoškolák vyrůstající odmalička v prostředí NDR na počátku své „zpravodajské“ dráhy tak podivuhodně naivní. Vše plyne v jakémsi úhledném středu vodováhy, jako by měla loď za úkol dopravit diváka z břehu na břeh, aniž by se rozhoupala tak, že by ho ošplouchla jen malá vlnka. Příběh Wernera Teskeho, jímž se film údajně inspiroval, je z úplně jiné planety. Byl to kapitán Stasi, přesvědčený komunista / převlékač kabátů, který po osmi letech práce pro Stasi ukradl zpravodajské dokumenty, aby je vytěžil za hranicemi, kam s nimi hodlal zmizet za lepším. Těžko říct, proč byl ve filmu připomínán naivním slabochem bez výrazu, kterému jakoby neustále někde lítaly včely a který se vlastně ničím neprovinil… (22.11.2023)

Film je inspirovaný osudy důstojníka STASI Wernera Teskeho (tady vystupuje pod jménem Franz Walter),  který byl posledním popraveným člověkem v NDR. Primárně je to příběh člověka, který je povoláním vědec, ale souběhem událostí je naverbován do tajné služby. Po prvotních úspěších postupně zjišťuje, že na tuhle práci nemá buňky a to ho postupně dovede až k tragickému konci. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak výkon Larse Eidingera, který zahrál bravurně. Bezvýhradně jsem mu žral všechny polohy od sebevědomého chlapíka na začátku kariéry přes poměrně tvrdého agenta až po rozklepanou trosku. I samotný případ uprchlého východoněmeckého fotbalisty, ve kterém se hlavní hrdina angažoval, byl dostatečně atraktivní, byť je zpracován s jistými rezervami. Co mi ale chybělo byla totalitní atmosféra a všudypřítomná tíseň a i samotná STASI z toho vychází ne snad čistá, ale přinejmenším jen trochu ušpiněná. Když to srovnám s Životy těch druhých, tak je to alfa a omega. Ani samotný závěr ve mě nevyvolal tolik mocí, jako jiné podobně laděné záležitosti. Celkově to není špatné, ale jisté hořkosti ze zpracování se tu neubráním. 65% (17.04.2022)

Nahschuss, Nackenschuss, vezmu to šusem. Film, který bych nejraději zařadil do složky "přepisování historie současným německým filmem", ne proto, že k této události nedošlo, ale pro toporný a neumělý přístup, jakým byla podána. Nepochybuji o tom, že Franziska Stünkel chtěla prodat všechno, co ví o Stasi, ale prodává to příliš lacino (kapitán tajné služby se při letmém spatření mrtvoly ve vaně okamžitě pozvrací; a už někdo buší na dveře zatímco, když psal tajný vzkaz na toaletní papír, nikdo ho nerušil.) Kadlubem filmu bylo zřejmě zobrazení morálního úpadku člověka s původně čistými city drženého ve spárech policejní mafie, ale ani to dobře nefunguje - neustálé usrkávání z butelky alkoholu, aniž by se kdy pořádně opil, s tím také nekamarádí. Současně je tu Werner Teske představen jako dokonalý oportunista, bere si vše, ale platit nechce za nic. Na film jsem se koukal s rostoucí rozmrzelostí a nakonec se stejně nedokoukal; slabá režie i slabý scénář. Malarkey píše ve své recenzi: Ta doba musela být odporná a nechápu nikoho, kdo na ni může vzpomínat jen v dobrém. Ja také ne, i když házet mrtvoly do přehrady a vybíjet důchodce není také žádné terno. - Při psaní této slátaniny mě napadla souvislost s Kleistovým Michaelem Kohlhaasem, který byl též "vrchností" popraven. Přestože jeho filmové zpracování stálo rovněž za starou belu, není od věci porovnat charaktery odsouzených a přesun hodnot, na kterým jim záleželo (Teske jako by ani nebyl Němec). PS: V NDR jsem žil v letech 1972-6 a s STB (nikoli Stasi) mám také své zkušenosti. (14.01.2024)

Natočené to působí hodně všedně, ale ve skutečnosti se tu odvíjí dvouhodinový psychologický rozklad inteligentního člověka - doktora - kterého zažene do krajnosti režim. Po psychologické stránce hodně brutální a nekompromisní. Ta doba musela být odporná a nechápu nikoho, kdo na ni může vzpomínat jen v dobrém. Dnešní mladí by se podle mě rozbrečeli hned po prvním nátlaku shora. A pokud by se nerozbrečeli, tak by mluvili a mluvili a mysleli si, že na to mají právo. Ach, ti malověrní. (19.11.2023)