Let It Be

Před třemi roky přinesl Peter Jackson vyčerpávající dokument Get Back, který dával nahlédnout do zákulisí tvorby Beatles těsně předtím než se rozpadli. Let it be je pak původní verze dokumentu, která vzešla ze všech pořízených záběrů. Díky tomu je tak na jednu stranu snesitelnější v rámci stopáže, ale taky mnohem plošší a všechny ty neshody která kapela měla tu nevyniknou a nebo nejsou vůbec vidět. Get back je tak mnohem komplexnější, ale narozdíl od Let it be se nedá úplně ukoukat na první dobrou…80% (20.05.2024)

Let It Be je neučesaný vhled do nahrávání desky, zakončený záznamem slavného koncertu na střeše. Pro jen příležitostného posluchače Beatles to pravděpodobně bude nezáživné, ale věrní fanoušci dostanou jedinečnou příležitost vidět zákulisí alba a slyšet spoustu skladeb v jejich prapůvodních demo verzích nebo rozložené na samostatné stopy. (27.07.2018)

Ačkoliv bylo celkem zábavné přečíst si, co jsem k filmu původně napsala v roce 2007, je zároveň hodně děsivé si na základě dokumentů vlastní činnosti uvědomit, jak moc se člověk mění, ačkoliv navenek vypadá všechno podobně. Mám to tak sama se sebou i s filmem. V šestnácti letech jsem nadšeně zírala na "zlaté chlapce", jak hrají ty svoje skvělé fláky, a vůbec jsem nevnímala atmosféru jednotlivých dějišť ani nálady vystupujících postav. Nikdy mě ale nepřestane fascinovat fakt, že lidé, kterým beatlemánie lezla na nervy někdy od roku 1964, a kteří spolu přestali autenticky komunikovat někdy v roce 1966, spolu ještě tři roky nahrávali hudbu, která je podle jistých standardů skvělá. Jelikož jsem Georgofil a přečetla jsem si několik knížek z jeho úhlu pohledu (ale i optikou celé kapely), tak mám představu, jak frustrující a složitá taková spolupráce byla. Jako fanynka potom mám skoro výčitky svědomí, že si užívám něco, co jim zničilo rodiny, vztahy i osobnosti na mnoho (desítek) let dopředu. Člověk si také silně uvědomuje fakt, že kamera nikdy nemůže nic "objektivně zachytit" nebo "zprostředkovat zážitek". Kamera sama už interpretuje, nemluvě o zástupu těch týpků, kteří za ní stojí. Kamera nikdy nevidí Lennona fetovat a přesto je sjetý, McCartney ze sebe dělá šaška právě proto, že na něj kamera míří, jinak by se tak nechoval, George před kamerou utíká a kvůli ní se neprojevuje a chudák Ringo sedí a kouří a čeká, kdy se po něm něco bude chtít, ach ta slavná "dokumentární objektivita". Ovšem když slyším hudbu samotnou, přemýšlení nad okolnostmi jde stranou. A abych jenom nastínila, jakým směrem se můj vkus pohybuje, tak písničku Let it be vyloženě nesnáším a chápu, že si z ní Lennon posměšným úvodem "a nyní bychom rádi zahráli píseň nechť přicházejí andělé" dělá legraci, můj oblíbenec potom je "I me mine", která ve filmu zní ještě jinak než na desce. A musím říct, že Paul mi skutečně strašně moc leze na nervy, čím víc se mu věnuje pozornosti, tím víc jsem vzteklá. Mimo záznam George a jeho písničky ponižoval, nebral žádný ohled na jeho hudební návrhy a potom bude předstírat, jak jsou všichni největší kamarádíčci, ach jo. V podstatě jsem teď dospěla k tomu, že ani nevím, jak film hodnotit, protože automatických "Beatles jsou Beatles" pět hvězdiček mi teď nějak moc nevyhovuje. Mám přece výhrady k manipulaci s obrazy i s vyzněním. (20.12.2007)

Viděl jsem všechny filmy/muzikály/art-worky s legendárními The Beatles, ale tento mi přišel nejobyčejnější a opravdu nudný. Umístit téměř statickou kameru mezi hudebníky zkrátka dle mého není umění (v metaforickém slova smyslu, samozřejmě). Celý počin zachraňuje závěrečný výstup na střeše, který se jediný podobá similárním výstřelkům této čtveřice. :) "Yeah, okay, well, I don't mind. I'll play, you know, whatever you want me to play. Or I won't play at all if you don't want me to play, you know. Whatever it is that'll please you, I'll do it." (10.03.2007)

Celkem pěkný dokument ukazující přípravu na poslední koncert Beatles. Povedlo se mu dobře zachytit atmosféru toho všeho, do toho tu hraje pěkná hudba a celé to je takové nostalgické. Hlavně se mi líbil ten finální koncert na střeše. A text písně Let It Be dost dobře celý ten film vystihuje. Navíc mě dostalo, že jsem tady viděl Yoko Ono tancovat a dokonce se smát - ona všude, kde jsem zatím viděl, má takový kamenný výraz v tom obličeji, že vypadá, jako kdyby byla naprosto bez nějakých emocí, ale ono jo. Ale jo, tenhle dokument něco do sebe opravdu má. 4* (28.08.2019)