Mé soukromé Idaho

Hodně svérázně vystavěné a stylizované vyprávění o pubertálním hledání lásky a místa v životě, kam se vešlo lpění na vlastních kořenech i vzpoura proti nim, obětavé přátelství i cynická zrada, americké velkoměsto i italský venkov, pouliční realismus i debata oživlých kluků z plakátů, legendární Udo Kier interpretující svůj vlastní starší pokus o synthpopový hit stylem Modrý samet i král vágusů zhusta citující Falstaffa. Drzé, ujeté, křehké, autenticky lidské. (23.02.2018)

To si takhle jedu sérii filmů s Keanu Reevesem a přemýšlím, kde by mě ještě mohl nějak výrazně sejmout. Tady by to třeba šlo. Gus Van Sant podle mě připravil poctivej příběh dvou kluků, co se na ulici prodávají. Pro dva herce rozhodně vyslovenej filharmonickej koncert. Jenže River Phoenix je tady až nechutně slizkej. V tom nejlepším pak odpadne, za což může nemoc jeho filmové role zvaná narkolepsie. Prostě upadne zničehonic do kómatu a spí. Keanu na něj pak mluví. Skoro mi přijde, jako kdyby si v tyhle momenty se svým filmovým bráchou nejlíp pokecal. Všechno mu to vysvětlí, pak ho odklidí někam do křoví a druhej den si pro bráchu přijde, v lepším případě se nějak domů dostane sám. Brácha jak poleno, fakt. Gus Van Sant má drsný příběhy, ale musím říct, že málokdy mi to od něj sedne. Tady jsem to prostě nedal. (07.05.2014)

Do atmosféry Mého soukromého Idaha se mi nepodařilo proniknout. Byla tu spousta momentů, kdy jsem si říkal - tohle je na komedii moc smutné a na vážné drama moc vtipné (např. bizarní přehnaně čistotný starý gay), tak o co safra jde? Taky se našlo pár vyloženě podivných scén, kdy jsem byl zmaten dokonale (modelové z předních stránek časopisů propuknou v hovor nebo to, jak nejšpinavější feťáci sem tam hodí úryvek ze Shakespeara). V nějakém jiném filmu by mě to asi bavilo, ale v drsném realistickém příběhu o dvou gay prostitutech mi to přišlo tak nějak navíc. Nemůžu říct, že by mě téma nezaujalo, že by mě nebavilo film sledovat nebo že bych občas neuvažoval o nadprůměrném hodnocení.. Bohužel konec, který tak nějak vyšumí do prázdna, mě o výjimečných kvalitách zatím nepřesvědčil. (22.07.2011)

My Own Private Idaho vládne hodně zváštní atmosférou, alespoň do doby než se začne odklánět k road-movie. Reevesův příběh zlobivýho hošana, který si nachází svého guru v popelnici je inspirován hrou Henry IV, někdo o hodně chytřejší než já to možná pozná z dialogů mezi Scottem a Bobem, naopak příběh jeho kamaráda, citově zmateného prostituta Mikea, vystupuje do popředí až v druhé půli filmu. Za zmínku stojí také James Caviezel ve své pětivteřinové premiéře coby recepční a kytarista red hotů v roli šáhlýho prostituta. (27.10.2006)

Tento film stojí nehybně jako modla na lesním svatišti. Nechce se hnout, jelikož je nadvakrát ukotven do skály. První ukotvení obstarává Keanu Reeves. Do role člověka na scestí, který nepatří ani do světa prostitutů, ani mezi obyčejné smrtelníky, se hodí skvěle. Pomáhá mu v tom míšenecká geneze – jeho otec byl Číňan / Havajec, matka z Anglie. Jenže k čemu to, když herecky strádá a vedle Rivera Phoenixa nanejvýš přicmrndává. Druhý ukotvení je, jak jinak, pojetí filmu. Když už člověk vykácí les, měl by i vyklučit pařezy, zorat zem a zasít zrno. A na tohle Gus Van Sant shituje. Je spíš měkký než tvrdý. A poněkud sentimentální. S citem a opatrně hledá místo, kam každý z nás patří, a dobrovolně se tím vystavuje odcizení. Tímhle postupem ovšem riskuje, že mu podobně jako narkoleptik River Phoenix divák zničehonic usne. (18.12.2007)