Zítra se bude tančit všude

Další z filmů, na který jsme se dívali ve škole. A opět jeden z těch blbých, abychom si uvědomili, co všechno se točilo. Docela mě překvapila účast Pavla Kohouta na scénáři. Avšak ten je stejně hrozný, že by jej nevylepšilo nic. Trapná zápletka, film je k smíchu. Herectví? Možná se tak kdysi hrálo (a ano, herectví máme posuzovat dobově, ne podle dnešních norem), ale stejně se neubráním tomu, že výrazy a gesta jsou rovněž k smíchu. Takové ty tupé pohledy do dáli a úsměv na líci, připadalo mi to až přehnané, přehrávané. Některé hlášky, to by se dalo tesat. A nebo nad tím plakat, když si uvědomíme dobový kontext. Co trochu oceňuju, opravdu od srdce jsem se nasmála. (16.06.2013)

Upřimné nadšení, které na nás doléha z každičkéo kousku filmu je až nakažlivé. Všechno navíc pěkně v barvě! Každá tvář je rozesmátá, až na tu Adamírovu záškodnickou. Objevuje se tu dokonce i nestárnoucí Jarmilka Šuláková. A pak ten sukces v Berlíně, kde jsou opět všechny ty socialistické a lidovědemokratické tváře rozesmáté od ucha k uchu. I když mě zklamalo, že Sověti vyšli na prázdno, jejich vystoupení bylo minimálně stejně dobré! Jinak samozřejmě nejdementnější a tudíž nejzábavnější budovatelák. (05.01.2006)

Hle, smazána propast mezi lidem a vědou, pražským budovatelstvím a klidem nádherných valašských kopců, navzdory chacharovi Trumanovi a jeho báječně dekadentnímu spojenci Rudovi, ztvárněnému Adamírou. Lidový tanec a píseň katalyzátorem vítězství pokroku. Obyčejný příběh, který přináší právě jen dobová schémata (pro někoho nepřekonatelná), ale udržuje si jistý standard vyprávění, urážející spíše naivitou než ponurým budovatelstvím, občasnými dobovými hity než lidovými i umělými písničkami v podání mládežnických folkloristů (21.01.2014)

A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. (04.12.2014)

Odpad to je, ale není to nejhorší brak socialistického režimu. Botostroj nebo Výstraha tomu dávají ještě větší pecky. Tady se může člověk zvráceným způsobem opravdu bavit. Vidět velkou svazáckou hlavu Lojzíka a lidovou valašskou zpěvačku, u nichž se rodí jiskřička lásky...ach. Závěrečná všeobecná taneční děkovačka je geniální. 15%. (17.11.2011)