Dým bramborové natě

Mám rád filmy pana Vláčila. Hezky zkoumají lidskou duši. Výkon Rudolfa Hrušínského je další výbornou devizou tohoto snímku. (24.01.2010)

Se vší úctou mně to nebavilo a ani citově nelízlo. Rozhodně je to, ale kvalitní snímek. (24.01.2010)

Film, který autenticky popisuje ponuré, těžkopádné, venkovské prostředí. Typická atmosféra pro režiséra Františka Vláčila, kdy převažují záběry s malebnými scenériemi a vše je laděno do poetické nálady. Hlavní zápletkou je dobrovolné přeřazení doktora Meluzina (Rudolf Hrušínský), který upřednostní venkov před rušným městským životem. Krok zpět ve své kariéře pro něj nepřináší kýžený efekt. Postupem času si na nového strážce jejich zdraví okolí zvyká a meritum věcí se hýbají k lepšímu. Veškerý tok dění se nevnuceně uchyluje k postavě mladé Markéty, která svým těhotenstvím rozproudí mnohým postavám krev v žilách a vše se dramatizuje. Závěrečná cesta za záchranou Markéty končí tragédií, ale to nic nemění na tom, že postava doktora Meluzina je středobodem filmu a udává všemu spád. Z hlediska atributů jako jsou scénář, hudba, kamera, střih se toho nedá moc zkritizovat. Co film utváří, do zajímavého výsledku, je režie a herecké výkony. (20.01.2014)

Cesta k lidství, vyprávěcí prostota mající průraznost až do hloubky srdce. Prostota slov, kde dr. Meluzín neřekne jediné zbytečné slovo, zbytečné, které by mohlo zbytečně zranit, které by nemohlo prospět něčemu dobrému - konkrétnímu člověku. Cesta do středu - kdy z okraje, který je tak barevný a tolik ohlušující se špičkový doktor vrací do středu svého života, do pole kde si zapaluje svůj ohníček na strništi a odkud odchází vyhnán, však neuražen. Plamének života je přenášen v prostotě bytí, kdy mé já slouží jako anděl všem kdo se se mnou setkají, neříká já jsem já, ale já tu jsem pro všechny. I já mám vrozenou vadu. Skvost české kinematografie, slova nestačí, kříže okenních rámů svědčí o zármutku a radosti života. (24.05.2015)

Když se řekne František Vláčil, je v podstatě řečeno vše. Ani jemu se bohužel v životě nevyhnulo těžké období. Po svých třech velkolepých filmových počinech z konce 60. let dostal možnost natočit film až v roce 1976, čímž se stal právě tento snímek. Vznikl podle knihy Bohumila Říhy, z něhož se do filmového zpracování použila pouze závěrečná část. Stárnoucí pražský lékař se po manželčině emigraci přestěhuje na venkov, kde se stane obyčejným vesnickým lékařem, kde se setká jen s odmítáním a nepochopením. Stane se však, že jeho lidský přístup mu zjedná úctu nových pochybovačných kolegů i nedůvěřivých pacientů. Citový příběh o člověku, který musí přehodnotit dosavadní život a přimknout se k přírodě a primárnímu humanistickému aspektu své profese. A takovéhoto člověka mistrovsky ztvárnil člověk na sebe vzatý Rudolf Hrušínský, který byl zrovna taktéž zrovna politicky v nemilosti, ale František Vláčil si ho razantně prosadil. A to byla trefa do černého. Nezůstalo však jen u něj. I ostatní herci se tu velmi dobře projevili. A když se k tomu přidá Vláčilova režie, vizuálně působivá kamera Františka Uldricha a hudba skladatele Zdeňka Lišky, tak tu máme velmi silný citový příběh o doktoru, jehož největší životní zkouška nastala až v jeho melancholickém, avšak plodném podzimu života. Mistrovské dílo, jaké už dnes ani v budoucnu nikdo nezopakuje. (14.02.2017)

Film který byl natočený na motivy románu B.Říhy Doktor Meluzin, se odehrává na vesnici, kam přijede po rozchodu se ženou pražský specialista v podání R.Hrušínského.Je jasné, že se nemůže hned od začátku shodnout s lidmi i z prostředím, ale pak ano. Není to moc veselá podívaná (21.01.2003)

Ani legenda Hrušovský nedokáže pozdvihnúť film, ktorý je nemastný-neslaný. Čo mám z filmu, ktorý mi ukáže, že nie každý prijme doktora z mesta, doktora navrátilca? Hrušovský nemusí hrať, on stačí, že je a postupne ho začnú ľudia prijímať a obľúbia si ho. A potom koniec... (07.01.2015)

Milé překvapení u filmu, který, byť je z doby, kdy mi bylo osm let, tak jsem ho dosud neviděla. Krásně úsporný herecký výkon Rudolfa Hrušínského lemovaný stejně úsporně napsanou hudbou Zdeňka Lišky. Vše skvěle funguje, atmosféra syrového venkova je výborně vykreslená a příběh má průběh i dramatický závěr. (26.05.2017)

Dým bramborové natě vypráví příběh doktora Meluzína, který přijme místo obvodního lékaře na venkově. Je velmi pečlivý a doslova odborník ve své profesi. Z počátku působí chladně, nakonec se však ukáže jako člověk velmi chápavý a lidský, když se ujme těhotné Markéty, která o dítě nemá zájem a chce se jej zbavit. František Vláčil po zákazu natočil film se zakázaným Rudolfem Hrušínkým, který naprosto nabourává většinu tehdejších témat. Pracuje s motivem, který byl do té doby naprosto ojedinělý - tím je motiv nechtěného těhotenství, otázka potratu, ale i adopce - a pracuje s ním mnohem lépe než většina současných snímků. O hereckých výkonech se bavit nechci, ty jsou bezesporu excelentní. Co však nelze opomenout, je opět PERFEKTNÍ KAMERA Františka Uldricha (který točil i další moje oblíbené tituly jako Adelheid či Údolí včel) a precizně ESTETICKY promyšlený každý jednotlivý záběr tohoto filmu. Tento počin je ukázkou toho, proč jsou STATICKÉ záběry tak silné, proč je středová kompozice tak dokonalá věc a také proč vypadá většina dnešních filmů tak blbě. Vláčil skvěle pracuje s filmovou řečí - záběry nejsou monotónní (nestřídá se jeden detail za druhým). I přestože jsou statická, působí velmi dynamicky a živě. Toto je obrazové umění té největší úrovně! Filmu nemám absolutně co vytknout! Liškova hudba je opět náramná a skvěle podbarvuje již tak pokrokový film. Jestli někoho nebaví Vláčilovy filmy, tak ať jde klidně do prdele, protože mě prostě sakra baví! (09.01.2024)

Hrušínský dělá tenhle film skvělým. (13.12.2008)

Rudolf Hrušínský, z boží vůle herec (24.01.2010)

Ano, je to Vláčil. Průměrný scénář svou zápletkou neodradí Vláčila, aby občas nezastavil kameru na nostalgicky smutném obraze krajiny, aby nezastavil příběh a nechal nás vstoupit do emocí a vzpomínek. Obrazy malované mistrovskou rukou stále ještě dýchají Markétou Lazarovou. Spolu s hudbou (Zdeněk Liška) a kamerou (Frantisek Uldrich) tak můžete zapomenout na rozestavěnou dálnici i tehdejší zdravotnictví. A nechat na sebe působit smutek podzimní mlhy, brzkého soumraku a ohně v rozpálených kamnech... (28.07.2011)

Hrušínský a vesnický prostředí je fajn kombinace, ale je to hrozná depkařina s vleklým dějem (20.11.2011)

Snímek, kde nejsou negativní hrdinové, ale ani přehnaně či nepřirozeně pozitivní. Vidíme "jen" příběh ze života obyčejných lidí, kteří se chovají asi tak, jak by se většina populace v podobných okamžicích chovala (jedinou vyjímku tvoří těhotná dívka Markéta, která se chová vyloženě idiotsky a debilně, ale na druhou stranu - i takový lidé jsou mezi námi).Asi nejvíc se mi líbilo úžasné herectví všech zúčastněných (bez vyjímky) a pomalu, až líně plynoucí děj. (29.12.2008)

Na Vláčila to tedy nemá, že, pane režisére? Film je to kvalitní, nicméně Vláčilova tvorba obsahuje tolik úžasných fláků, že tohle se lehce cpe před samotný chvost jeho filmografie. Hrušínský byl opravdu výborný, ale nějak jsem v tom filmu prostě postrádal ty pravé emoce. Jako by herci prostě odehráli standardně své party a zase se rozjeli domů, aniž si na závěr dali dotočnou. (23.03.2010)

Neuvěřitelné herectví Rudolfa Hrušínského, který po několikaleté nucené odmlce předvádí něco nadpozemského. František Vláčil, který dokázal z románu protěžovaného komunistického spisovatele vyždímat příběh ČLOVĚKA. Nikdy nezapomenu na scénu, kdy v závěru filmu stojí pan Hrušínský a sleduje stožáry elektrického vedení, jež možná symbolizují kříže, lidské utrpení a vykoupení. (17.01.2011)

V době svého vzniku nadprůměrné, nicméně dnes poněkud impotentní drama. Doba se změnila, a tak se některé ve filmu řešené zápletky dnes jeví jako nezajímavé a především nepravděpodobné. Ale hledání své další role v životě po odchodu milovaného blízkého, záchrana lidských životů, boj s venkovskou omezeností nebo pokračující nevyhnutelnou stavbou dálnice a vůbec mezlidské vztahy a jejich změna během nastalých životních situací jsou témata nadčasová, daná předlohou. Kromě ní (potažmo scénáře) zůstává nadčasové herectví pana Hrušínského a režie Františka Vláčila. Jinak ale nic... slabší 4*. P.S.: jestli někdo vidí souvislost mezi podzimem lidského bytí doktora Meluzina a podzimními exteriéry, měl by se pozorněji dívat - mladé kačenky a zelená tráva přece nepatří k podzimu. Film kvůli tomu, že se odehrává v období od pozdní zimy do časného jara, vlastně vyznívá pozitivně. (27.02.2011)

František Vláčil opět nelítostně zahlcuje diváka táhlými, depresivními scénami, z nichž většina by obstála i jako samostatné obrazy. Nebojí se ani takových lahůdek, jako je záběr hladiny rybníka, na níž se odráží kmeny topolů, to vše od spodu k vrchu přes 80% obrazovky, přičemž na zbytku je nasnímám z dálky břeh, po kterém kráčí postavy filmu, samozřejmě vše statické a značně dlouhé. Do toho Rudolf Hrušinský předvádí svůj až nesnesitelné úsporný styl hraní, kdy za celou dobu pronese pouze pár vět a ještě rozvláčnou mluvou, s velkými mezerami mezi jednotlivými slovy a v podstatě veškeré emoce projevuje pouze drobnými změnami věčně nakaboněného obličeje. Neviděl jsem všechny filmy s tímto vynikajícím českým hercem, ale většinu jo a musím říct, že v Dýmu bramborové natě má velmi blízko excelentnímu výkonu ze Spalovače mrtvol. Škoda jen, že scénáristicky je tento Vláčilův snímek lehce slabší a nepřináší tak silný příběh jako např. Adelheid. (10.02.2014)

Škoda nevyužitého Hrušínského v hlavní roli, kdy jeho postava působí dost sterilně (chodí sem a tam, občas pronese moudro), ale kromě úvodu, kde zjistíme, že ho vysírala manželka, která nemohla snést jeho pasitivitu (ostatně není se čemu divit, ve filmu působí vic jak zombie než člověk), tak se o postavě nedozvíme vůbec nic. (10.02.2014)

Ano, samozrejme ze je Frantisek Vlacil genialni reziser a Rudolf Hrusinsky genialni herec = to jsou neoddiskutovatelna fakta. Pro me osobne ma "Dym bramborove nate" v sobe urcity feeling, neco co jsem kdysi davno znala, ale uz je to pryc. Nedovedu to popsat slovy, ale je to neco znameho, neco prijemneho. Film je smutny az depresivni, ale na me pusobi uklidnujicim dojmem. Jako by se na tech 95 minut vratilo neco znameho, neco co jsem mela strasne rada a pak jsem na to v prubehu let tak trosku zapomnela. (30.03.2015)