Obsahy(1)
Patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli. Ve vykonstruovaném politickém procesu se pak stal bezmocnou obětí teroru vlastní strany. Dramatický příběh vzestupu a pádu v dokumentárním portrétu M. Vadase... Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Mrazilo mě ze síly těch historických záběrů, ale režie dokumentu jim podle mě dělala medvědí službu. Bylo použito mnoho grafických efektů - greenscreeny s leteckými záběry za mluvícími hlavami, šipečky s popisy toho kdo bydlel v jaké vile, podivná fotomontáž obecního rozhlasu na různé dobové fotografie (huh?) nebo náhodně poletující stránky novin - a všechny byly pro mě rušivé nebo působily tak nějak poloprofesionálně, jako když někdo zkouší různé featury nového střihacího programu. Autor filmu se tam na chvíli sám ukázal, aby něco řekl, a působí jako milý pán, tak se mi ho tu nechce nějak shazovat, ale esteticky kvalitní dokument to podle mě teda není. Jakkoli je to záslužné téma. ()
Príbeh Slánskeho je z kategórie "Keď revolúcia požiera svoje deti". Stalo sa do už za veľkej francúzskej, potom aj za októbrovej revolúcie, v noci dlhých nožov a neobišlo to ani stalinistické Československo. Dokument neponúka veľa nového, skôr je kvalitným zhrnutím zvukových a filmových záberov, celého toho procesu. Za najmrazivejšie niekto môže označiť vystúpenie Urválka presvedčeného, že skutočne odsudzuje zločincov. Avšak pre mňa mrazivejší je postoj verejnosti, ktorý sa dožadoval trestov smrti a týmto aj tlieskal. Manipulácia más nebola náročná v žiadnej dobe a už aj dnes v tzv. demokratickom zriadení vystupujú nový urválkovia a opäť sa to deje za všeobecnej mediálnej i spoločenskej podpory či dokonca aj bez povšimnutia. ()
Osud čtyř policistů státní bezpečnosti kteří byli klíčoví pracovníci v procesu se Slánským. Antonín Prchal byl roce 1963 za svou účast na nezákonných praktikách StB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku propuštěn. Pod pseudonymem Ivan Gariš se v období normalizace prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů. Bohumil Doubek Jako vedoucí vyšetřování věděl o fyzickém i psychickém mučení a o porušování zákonů. Po skončení procesu se Slánským a spol. dostal odměnu 30 000 Kčs, Řád republiky a mimořádné povýšení na podplukovníka. 1957 byl odsouzen k 9 letům odnětí svobody, jeho bývalý spolu vyšetřovatel V. Kohoutek na 7 let za nezákonnosti při vyšetřování. Již několik měsíců po procesu byli oba propuštěni. B. Doubek poté nastoupil do kontrolního oddělení Čedoku. Zemřel v roce 1975. Karel Košťál V letech 1953-1956 zastával plukovník funkci náměstka ministra vnitra. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen, výše trestu není známá. Josef Čech se od roku 1966 stal náčelníkem 4. odboru Správy sledování a tam služebně přežil až do dubna 1968, kdy mu byly odňaty všechny vyznamenání. Je jasné, že jeho sesazení v roce 1966 na nižší pozici souviselo s vyšetřováním Hlavní vojenské prokuratury, která se zabývala nejkřiklavějšími případy násilí příslušníků Státní bezpečnosti v padesátých letech. Na jaře 1968 vojenská prokuratura opět zahájila vyšetřování těch nejbrutálnějších zločinů Státní bezpečnosti. Podle svědectví měl na svědomí životy minimálně čtyř lidí. Okupace v srpnu 1968 však znamenala definitivní konec nadějím, že budou tyto zločiny komunistickou justicí někdy rozkryty. Přestože byl Josef Čech na jaře 1968 z ministerstva vnitra vyhozen, nastupující normalizátoři na své nejvěrnější kádry nezapomněli. Od roku 1977 pracoval osm let jako noční hlídač v budově komunistické rozvědky. Zemřel v roce 1988, aniž byl za své zločiny jakkoli soudně potrestán. ()
Vykonštruované, Sovietskym zväzom režírované a československými komunistami oddane zohrané pokrytecké súdne divadlo. Slúžilo odhaleniu a potrestaniu najschopnejších komunistov, predstavujúcich potenciálnu hrozbu totálnej poslušnosti Stalinovi. Ten potreboval na vedúcich miestach v sovietskych satelitoch len priemerné, ale zato poslušné a ustráchané boľševické ovce. Zároveň potreboval vytvoriť obraz vnútorného nepriateľa, zodpovedného za všetky nedostatky budovania komunizmu. Šikovne a lišiacky vymyslené. Skvele odohrané. Dokonca aj časť antikomunistov mohla byť svojho času spokojná, že tyran Slánský spolu s Reicinom odvisli, sami zodpovední za tyranizovanie a smrť desiatok odporcov boľševizmu. Pozn.: Súvis so súčasnosťou. V úvodnej reči prokurátora Urválka je pár záchytných bodov, ktoré s penou na ústach vykrikujú proti dnešnej vláde slovenskí nacionalisti, komunisti "ľavičiari" a unisono s nimi "alternatívne" rádiá a proruské časopisy typu Zem a vek. Konkrétne ide o výčitky na napojenie sa na imperialistické kruhy, financované miliardárom Sorosom a propagáciu bezbrehého a antisociálneho kapitalizmu. Kritizujú aj vládne protiruské postoje, napojenie na sionisticko chazarské centrá, tajné protislovenské spiknutia, ktoré bežný človek nemá šancu odhaliť, ohrozenie nezávislosti, vlastizradu. A teraz si to porovnajte Urválkovým obžalobným úvodom z dokumentu: "Slova se ujímá státní prokurátor, doktor Jaroslav Urválek: "Státní prokurátor žaluje vedení protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Žaluji, že jako trockisticko titovští, sionictičtí, buržoázně nacionalističtí zrádci a nepřátelé československého lidu, lidově-demokratického zřízení a socializmu, vytvořili ve službách amerických imperialistů a řízeni nepřátelskými západními rozvědkami, protistátní spiklenecké centrum, podkopávali lidově demokratické zřízení, mařili v budování socializmu, poškozovali národní hospodářství, prováděli špionážní činnost, oslabovali jednotu československého lidu a obranyschopnost republiky aby ji odtrhli od pevného spojenectví a přátelství se Sovětským svazem a aby likvidovali v Československu lidově-demokratický řád, obnovili kapitalismus, znovu zavlekli naši republiku do tábora imperializmu a zničili její samostatnost a nezávislost.". ()
Hodně dobrý dokument o životě a pádu bývalého gen tajemníka KSČ. Paradoxně ta jeho láska ke straně mu nasadila tak růžové brýle, že ho ani nenapadlo k čemu se schyluje. Přitom právě v tomhle Stalinovském obdodí si životem nemohl být jistý nikdo na žádné vedoucí pozici. Btw Urválek byl monstrum. Středověký inkvizitor hadr. 8.5/10 ()
Reklama