Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Marie si dlouho nedokáže připustit rozvrat dlouhého manželství a věří, že se její muž k ní vrátí... (oficiální text distributora)

Recenze (16)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Asi jediné, co mě na filmu nepřekvapilo je oficiální text distributora. Je totiž jako skoro vždy o ničem a zcela mimo mísu. Zato velkým překvapením je pro mě skutečnost, že právě Václav Vorlíček natočil v 60. letech psychodrama v tomto formátu. Nejen Marie si klade otázku, proč to, co bylo dřív krásné a samozřejmé už není a kdy se to vlastně vytratilo. Téma přetrvávající všechny režimy. Civilní herectví a citlivé režijní uchopení. ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

"Marie" vypráví velmi všední příběh o velmi všedních lidech, a to dobově poměrně konvenčními vyjadřovacími prostředky (vizuálními, střihovými, hudebními, hereckými apod.). Síla tohoto filmu - který je takřka čistokrevným představitelem filmového žánru, kterému se tradičně říká "psychologický" - tkví ovšem zřejmě právě v jeho celkové uměřenosti, která budí dojem relativní autenticity (člověku se vkrádá na mysl cosi klišovitého o neorealismu), byť zejména některé dialogy poněkud šustí papírem. Dojem přirozenosti je posílen i faktem, že je valná část filmu natočena v reálných a velmi známých exteriérech Prahy (nábřeží u Výtoně, křižovatka Nad Muzeem, Letná atd.) - které se překvapivě vyznačují tím, že před 50 lety vypadaly takřka identicky jako dnes. No a samozřejmě je ten film pozoruhodný přinejmenším i tím, že se naprosto vymyká takřka ze všeho ostatního, co Vorlíček natočil. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Za co se omlouváš? Říkal jsi, že to je život. Chceš se snad omlouvat za to, že žiješ?“ Jen 2 roky před Kdo chce zabít Jessii? natočil Vorlíček film z úplně jiného soudku. S hlavní hrdinkou zklamanou, osamělou, která chová už jen zbytky iluzí, nadějí a snů. Má vedle sebe člověka, který sice jakž takž funguje jako otec jejich 2 dětí, ale spíš než manželem je občasným spolubydlícím, u kterého může Marie na nějaké vroucné city či třeba jen porozumění zapomenout (dost průkazná úvodní návštěva kina). O to víc může diváka překvapit její rozhodnutí, se kterým se možná hůře ztotožňuje, ale osobně mu s odstupem času začínám pomalu rozumět. Přemýšlivý, lehce depresivní film (nesoulad navozuje místy i výrazná zvuková/ruchová složka), hodnotím ho slušnými 4*. „Když jsme se milovali, tak jsme žádný zákon nepotřebovali. Nemůžeme přece za to, co cítíme.“ - „Manželství se sice uzavírá na základě citového vztahu, ale přináší také zákonné povinnosti.“ - „Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ ()

Stegman 

všechny recenze uživatele

Zatímco britský realismus kuchyňského dřezu pomalu končil, my jsme -díky milostivému povolení strany a vlády- s točením civilních témat bez příkras teprve směli začít (když pominu pár filmů z let 1957-1959). Z dnešního hlediska je překvapení, že se toho zhostil zrovna Vorlíček, ale proč ne? Koneckonců fantasta Fellini taky začínal u neorealismu. Je to dílo vynikajících kvalit, a to hlavně díky scenáři a hereckým výkonům všech zúčastněných (včetně dětí). ()

LadyPupu 

všechny recenze uživatele

V tichosti nesnesitelného mlčení, vakuu vztahu tlejícího až do morku kostí, v bezútěšnosti života samého, v očekávání zázraku, který ne a ne přijít... Precizně zobrazený konec jednoho manželství s velmi citlivým Vorlíčkovým režijním vedením a vynikajícími hereckými výkony. Smutně krásný film s koncem, který je neočekávaný, přesto pochopitelný. ()

Galerie (1)

Reklama

Reklama