• Stegman
    *****

    Zatímco britský realismus kuchyňského dřezu pomalu končil, my jsme -díky milostivému povolení strany a vlády- s točením civilních témat bez příkras teprve směli začít (když pominu pár filmů z let 1957-1959). Z dnešního hlediska je překvapení, že se toho zhostil zrovna Vorlíček, ale proč ne? Koneckonců fantasta Fellini taky začínal u neorealismu. Je to dílo vynikajících kvalit, a to hlavně díky scenáři a hereckým výkonům všech zúčastněných (včetně dětí).(26.2.2014)

  • Sarkastic
    ****

    „Za co se omlouváš? Říkal jsi, že to je život. Chceš se snad omlouvat za to, že žiješ?“ Jen 2 roky před Kdo chce zabít Jessii? natočil Vorlíček film z úplně jiného soudku. S hlavní hrdinkou zklamanou, osamělou, která chová už jen zbytky iluzí, nadějí a snů. Má vedle sebe člověka, který sice jakž takž funguje jako otec jejich 2 dětí, ale spíš než manželem je občasným spolubydlícím, u kterého může Marie na nějaké vroucné city či třeba jen porozumění zapomenout (dost průkazná úvodní návštěva kina). O to víc může diváka překvapit její rozhodnutí, se kterým se možná hůře ztotožňuje, ale osobně mu s odstupem času začínám pomalu rozumět. Přemýšlivý, lehce depresivní film (nesoulad navozuje místy i výrazná zvuková/ruchová složka), hodnotím ho slušnými 4*. „Když jsme se milovali, tak jsme žádný zákon nepotřebovali. Nemůžeme přece za to, co cítíme.“ - „Manželství se sice uzavírá na základě citového vztahu, ale přináší také zákonné povinnosti.“ - „Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“(14.4.2019)

  • Exkvizitor
    ****

    "Marie" vypráví velmi všední příběh o velmi všedních lidech, a to dobově poměrně konvenčními vyjadřovacími prostředky (vizuálními, střihovými, hudebními, hereckými apod.). Síla tohoto filmu - který je takřka čistokrevným představitelem filmového žánru, kterému se tradičně říká "psychologický" - tkví ovšem zřejmě právě v jeho celkové uměřenosti, která budí dojem relativní autenticity (člověku se vkrádá na mysl cosi klišovitého o neorealismu), byť zejména některé dialogy poněkud šustí papírem. Dojem přirozenosti je posílen i faktem, že je valná část filmu natočena v reálných a velmi známých exteriérech Prahy (nábřeží u Výtoně, křižovatka Nad Muzeem, Letná atd.) - které se překvapivě vyznačují tím, že před 50 lety vypadaly takřka identicky jako dnes. No a samozřejmě je ten film pozoruhodný přinejmenším i tím, že se naprosto vymyká takřka ze všeho ostatního, co Vorlíček natočil.(20.2.2014)

  • troufalka
    *****

    Asi jediné, co mě na filmu nepřekvapilo je oficiální text distributora. Je totiž jako skoro vždy o ničem a zcela mimo mísu. Zato velkým překvapením je pro mě skutečnost, že právě Václav Vorlíček natočil v 60. letech psychodrama v tomto formátu. Nejen Marie si klade otázku, proč to, co bylo dřív krásné a samozřejmé už není a kdy se to vlastně vytratilo. Téma přetrvávající všechny režimy. Civilní herectví a citlivé režijní uchopení.(20.4.2017)

  • Pitryx
    odpad!

    Tak lekce ruštiny byla asi nejlepší. Ale jinak… Film je protkán pazvuky, které přímo rvou uši. Asi to k psychodramatu patří, ale divákovy nervy by se u tohoto žánru měly šetřit. Děj? Není. Jen stupid rozhovory, které diváka nikam neposunou, a nemají ani žádnou myšlenku. Asi psal tyto dialogy nějaký mentál. No, dále se rozepisovat nebudu. Jsem rád že mám setkání s tímto veledílem za sebou, a už nikdy více.(10.10.2017)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace