Romance pro křídlovku

Musím priznať, že som čakal viac. Podľa obsahu som sa tešil na viac atmosféry a romantiky. Podľa popisu žánrov, zase na viac poetiky. Plánoval som byť svedkom toho, aké je to žiť kočovným životom. Musieť dokázať pravidelne za sebou niečo zanechať. Nechávať si popliesť hlavu a spomienky v nej rôznymi miestami a ich obyvateľmi, ktoré sa strácajú z obzoru ako výhľad z okna idúceho vlaku. Byť tým mladíkom, ktorému zlomila srdce jedna holka žijúca z donútenia týmto spôsobom. Čiastočne to tak aj bolo, ale film by zniesol ešte aspoň 20 minút navyše. A hlavne citlivejší prístup, aby to človeka nenechalo chladným. Veď už len Nohavicova pesnička Potulní kejklíři na mňa vždy zapôsobí silnejšie. (27.01.2014)

Asi skutečně nejlepší film, jaký kdy Otakar Vávra natočil. Řemeslně jde o dokonale zvládnuté dílo, natočené navíc nezvykle syrovým způsobem. Svými výrazovými prostředky se blíží české nové vlně, což je (zdánlivě) o to paradoxnější, že Vávra užil na FAMU prakticky všechny její protagonisty. Velmi výrazným kladem filmu je vynalézavá a netradiční kamera. Syrovosti filmu prospívá i jeho černobílost. Herecké výkony nejsou na první pohled nijak výrazné, ale rozhodně velmi přesvědčivé a uvěřitelné. Přesto filmu něco chybí. Možná je to tím, že celý příběh je v podstatě banální (samozřejmě jako tolik jiných příběhů o nezralé lásce), ale možná je to i proto, že nám zde režisér vyzradí pointu prakticky během prvních deseti minut. Ne, že by byl další děj vysloveně odhadnutelný, příběh se nečekaně zauzlí, ale přesto se místy poněkud vleče... A to píšu jako milovník pomalých filmů... Zajímavé komentáře: Pohrobek , sinp, wosho (06.11.2008)

Velice, ale opravdu velice zajímavý snímek z české produkce 60. let, kdy probíhala zlatá éra českého filmu. Tak trochu jinak natočená romance s vynikajícími Hanzlíkem, Cigánovou a Kantorkovou. Otakar Vávra je holt pan režisér a umí natočit skvěle takřka jakýkoliv námět. A i hudební part hraný na křídlovku se hodně podílí na vytvoření správné atmosféry. Nevím proč, ale ty staré filmy ze 60. let mají v sobě ještě nějaké filmařské kouzlo (ne všechny, samozřejmě, ale většina). A to kouzlo se s neustále zdokonalovanou filmařskou technikou, spoustou triků a horentními honoráři pro všechny tvůrce v posledních cca 10 letech začalo kamsi vytrácet. (15.08.2003)

Veterán českých režisérů, který se mohl potkat ještě s Františkem Josefem I, císařem, jenž nastoupil na trůn v polovině devatenáctého století si nejvíc považuje právě Romanci pro křídlovku. Možná v něm vidí něco víc, než my. Vávra se snažil tímto filmem navázat na novou vlnu, ale dle mého názoru mu to vyšlo jen zčásti. Báseň kolem níž je vystavěn příběh jakoby nedokázala utáhnout tempo. Navíc děj dává výtečný prostor charakteristice postav, jinak je však prostinký. Režie je (ruku na srdce) místy rozvláčná, což jaksi nekoresponduje s dravostí režisérů nové vlny. Celkově to je ojedinělost hodná obdivu, ale Zlatá reneta mi přišla zvládnutější. (28.10.2005)

Vávra ukázal svou netušenou polohu a natočil skutečně poetický příběh, jemuž vládne mladý Hanzlík. Ve vzduchu je cítit erotično a divák se dostává do svých mladých let. Režisér netlačí na pilu, nechá příběh jaksi plynout, ale pouze k dobru věci. Souhlasím, že se jedná o jeden z Vávrových nejlepších filmů. (05.07.2011)