Reklama

Reklama

Díra

  • Itálie Il buco (více)
Trailer 4

Píše se rok 1961. Zatímco sever Itálie je v průmyslovém rozpuku, jih zůstává stále opuštěným venkovem. Skupina jeskyňářů z bohatého severu přijíždí do vesnice kousek od Neapole, aby se nepozorovaně vydala prozkoumat jeden z nejhlubších jeskynních systémů v celé Evropě. Výprava vybavená nejnovějšími technickými vymoženostmi, která se rozhodla svést odvěký boj člověka s přírodou, však zraku okolní krajiny a místních obyvatel může uniknout jen těžko. Film Michelangela Frammartina je meditativním zážitkem, v kterém z hlubin tajemné propasti vyvstávají mementa minulosti a čas plyne v poklidném tempu zelených kalábrijských plání. Z filmového festivalu v Benátkách si snímek odnesl Zvláštní ocenění poroty. (Aerofilms)

(více)

Videa (3)

Trailer 4

Recenze (21)

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Óóóóó - oh...! Tej tej tej...! Nehybnost calábrijského horského městečka naruší příjezd speleologické expedice, která se chystá penetrovat panenskou krasovou díru. Jak jeskyňáři pronikají s osudovou nevyhnutelností embólie hlouběji do vlásečnic propasti, vrásčitý pastevec, který prožil společně s rodinou a stádem krav v sousedství díry celý život, umírá. Frammartino v příliš zřejmém souladu s představou o duchu doby ordinuje modernímu divákovi pečlivě komponovanými záběry statické tempo, pohyblivé jen někdy a v nepatrnostech. Záběry krajiny s líně kráčejícím oslem; stíny mraků plazící se pastvinou; pohyb ohryzku, vyjadřující nevyzpytatelné pohnutí neotesaného venkovana. Jeskyňáři nocující v sakristii společně se sochou z kříže sejmutého Krista; hořící list magazínu EPOCA s černobílou fotografií Sophie Loren, padajíc osvětlující dno propasti; venkované bavící se napodobování zvířecích zvuků poté, co podobně celý den signalizovali stádům na pastvinách kdo-ví-co. Jaké je optimální tempo filmu? Jaké je optimální tempo života? Sadistický film, maskující se lyričností. ()

blondboss 

všechny recenze uživatele

Tento snímok je skrytým klenotom pre všetkých milovníkov prírody, ktorý obsahuje úchvatné a miestami aj dychberúce zábery z objavovania jaskynných zákutí malebnej Kalábrie. Ja ako jemný klaustrofobik som mal čo robiť, aby som niektoré zábery predýchal a keď to spojím s čarokrásnymi zábermi miestneho prostredia, nemohlo to dopadnúť zle. Je to vlastne niečo medzi dokumentom a hraným filmom, ale veľa slov sa tam nedočkáte. V konečnom dôsledku to ale ani nie je treba. 75 % ()

Reklama

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Vida, „drobnost“, plná souladu, klidu a jisker dění. // Dílo Díra se odpojilo od analytických obvodů, a přesto nepřestalo žít vibracemi zdroje, nechalo vyletět úsudek z klícky, a on přesto nefrnknul za obzor, nýbrž s obzorem splynul. Zkrátka Díra jenom dlouze nazírá; meditativně, a přesto realisticky, jemně, a přesto ostře snímá podmanivost čisté skutečnosti, nic z ní nesnímá, nic k ní nepřiřazuje, ostatně není co sejmout, co přiřadit, vpíjí-li se film přímo do ní, do hlubiny skutečnosti. Z hlubiny, která sama hledí jedním okem do útroby Země, druhým do nezměrnosti nebe, vyvstává klid, soulad a jiskry dění a speleologové, stařešina v paralelním výhonku filmu, a potažmo režisér nedělají nic jiného, než že to reflektují – osvětlujícíma, nikoli vysvětlujícíma očima. // Jenže oplotil film plaňkami slov je jeho rozpoložení vzdálené; příhodnější je představa slov jako důlků do země; ať do nich chvíli děcka cvrnkají kuličky a pak ať zarostou bejlím. ()

gulista 

všechny recenze uživatele

Pomaly vzniká rozpor... Narušenie symbiózy, rovnováhy a čistého súžitia človeka a prírody. Rozpor sa plynutím času pomaly prehlbuje... Film teda paralelne sleduje skupinu speleológov zostupujúcu nadol, reprezentujúcu moderného človeka a prostého starca, ktorý postupne slabne a odchádza aj spolu s výnimočnou jednoduchosťou a nepoškvrnenosťou. Frammartinov ďalší zárez takmer výhradne bez slov, niekde na pomedzí dokumentárneho a hraného filmu. 80% ()

horovska 

všechny recenze uživatele

Film by měl spíše patřit k dokumentárním filmům. Skupina mladých speleologů snímaná dlouhými statickými záběry přijíždí do Kalábrie prozkoumat puklinu v zemi. Spouští se do nitra země stále hlouběji. Z protějšího kopce je pozoruje krásně popsaná tvář starého muže, pasáka krav. Sledujeme jeho zvyky, jeho denní rituály. Kamera jej snímá z blízka, užíváme si každý záhyb jeho kůže. K tomu krávy, slunce, hory, mraky….. Proč ne…. ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama