Lidé pod horami

Kamera čaruje, ale hory by se v tomhle případě bez těch lidí docela obešly. Někteří mocně přehrávají a závěrem zní dialogy toho typu, jako jsou parodovány v Saturninovi, a to vše za neustále hřmící hudby laděné bez ohledu na probíhající situace. A Štěpničková je z komunity vytlačena prostě proto, že po ní muži jdou a že představuje cizorodý prvek, i když se nikdo neobtěžuje říct proč – kde se tam tedy ta schovanka vzala. (05.07.2021)

Opomíjené venkovské drama, v němž stupňující se rivalitu mezi sousedy má na svědomí láska a touha po pohledné schovance Jaroslava Marvana Jiřině Štěpničkové, která do vesnice nezapadla a svou krásou vábí muže a provokuje k násilí. Zajímavý, působivý snímek hlavně způsobem natáčení a svými záběry krásné krajiny v období od jara do sklizně. Herecké výkony neupoutaly s výjimkou vtipného Václava Trégla a vskutku otřesného Miroslava Svobody. Ponurý film. (01.04.2016)

Docela nářez, řekla bych. Nejdřív mě dost rušil kontrast rozevláté nápadité formy a poněkud hloupějšího vyumělkovaného obsahu, kterému herecké výkony na věrohodnosti nepřidávají. Ale jak příběh gradoval, vadilo mi to čím dál tím méně. Postavy jsou sice trochu loutkovité, pořád nastrkávané a popostrkávané, kam se to zrovna hodí, ale stejně se mi postaraly o slušné pnutí - femme fatale Tereza, která je tak zklamaná, až jí je všechno jedno, Albín v podání uhrančivého Miroslava Svobody,... I když mě tedy nakonec příběh ani charaktery rozhodně nenudily, hlavní podíl na mé spokojenosti má přecejen výborná kamera v exteriéru, hudba a nespočet krásných detailů. Třeba to jablko padající do tůňky! Haha. Dialogy nikdy neprobíhají jen tak, i v rámci statického záběru se dají pozorovat nejrůznější nejen pracovní činnosti. Ha, sbírání drobků ze stolu! Nebo jak Jiřina Štěpničková drží toho kohouta... Možná jsem se nechala příliš unést, ale udělala jsem to ráda. Užila jsem si objevování skoro jako u Buñuela. Mimochodem mravenci tu jsou taky. A spousta dalšího. Tenhle film má na to, aby mě zaměstnal ještě několikrát. (17.02.2008)

Shoda s komentářem Ony. myslel jsem, že se zasměju nad toporností fousatého filmku, a ejhle, ty pohyblivý fotky byly tak úchvatný, že jsem u toho vydržel až do konce. Mravenci-Buňuel, tohle tam je! Ovšem tady to má konkrétnní symbolický význam, až půvabně doslovný: jednou je hmyz v rendlíku a v kaši, která je navařená, musí se tedy dojíst (krátce po vraždě), podruhé je to symbol už pozitivní -- pilní tvorečkové se v přírodě činí, aby se uživili, ať už mají dvě nohy nebo šest nohou, život jde dál! Nebo ta oprátka, skrz kterou vidíme hlavu nebohého vraha. Nebo to okno s mříží v chalupě, a další záběr: zamřížované okýnko ve věznici. To je radost, tohleto zachytit. Fotky polních prací v podhorské krajině (ehm - opravdu se tam pěstovalo obilí? -- ovšem obilí vypadá na plátně líp než brambory nebo řepa, že) bych si naordinoval do snů a nechal je pěkně černobílé. A samozřejmě se tomu člověk pořád může pochechtávat, když už musí -- třeba těm vzletně vedeným nápisům na cedulkách, zanechaných nejdříve u tůňky a pak u četníků -- vskutku krasopis vesnického čeledína! Tenhle film je neprávem opomenutý skvost československé kinematografie, řekl by někdo. A někdo jiný zas: zábavná podivnůstka, překvapivě ladící oku a uchu. (18.02.2008)

Především scénárista Václav Wasserman patřil také do české obdoby Silné čtyřky. Jeho samostatná práce režisérská je ovšem téma zcela samostatné a poměrně opomíjené v rámci celkového nazírání na archivní český film. Pomineme-li jeho němý debut a první zvukový experiment, byli Lidé pod horami prvním silným vkladem do vrcholné prvorepublikové produkce. V příštím roce se mu remake Božích mlýnů povedl ještě lépe a můžeme jen litovat toho, že na svou práci mohl navázat až v závěru Protektorátu vynikajícím melodramem Sobota. To, co mohl vytvořit po zestátnění, to už zase bohužel patří mezi smutnější záležitosti... nicméně věřím, že vzhledem k absenci Miroslava Svobody v německé verzi, mohla tato být ještě o stupínek lepší. Neb, co ten předvádí v každé scéně, do které je zasazen, za to by se styděl i poslední ochotník! Naštěstí je často jeho projev ředěn osvědčenými epizodkáři nebo vedlejšími rolemi - a když přijde na řadu samotná Štěpničková - má logicky celé plátno jen pro sebe a už je zase dobře. (22.02.2009)