Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Ty jo, Karolína je normálně superhrdinka. To, co všechno zvládá, to mi hlava nebere. Navíc bez toho, aniž by kdykoliv podléhala sebelítosti, nebo si stěžovala. Zaujal mě i její osobnostní vývoj. Od z počátku (alespoň na první dojem) trochu povrchní punkerky po úplně normální vyrovnanou ženskou s nadhledem (a nenormální výdrží:-) ). Byl to inspirativní dokument. Mimo vše nejpodstatnější například i tím, jak opravdu vkusně zrekonstruovat a zabydlet starou chalupu. Možná jen trochu škoda, že film vznikal s opravdu velkými časovými rozestupy. V případě Karolíny by ani delší stopáž nejspíš nebyla vyplněna vatou. ()
Možná, že za dalších 20 let bude Karolínin příběh zajímavý, ale dnes jen baví ty, kteří mají život nastavený v podobných mantinelech. Opravdu není nic obohacujícího na hodinového přehlídce rekonstrukce baráku. Tyhle malé velké příběhy zažívá spousty lidí a nikdo jim netleská. Ale dokážu si představit, že jakmile děti odrostou, začne ta idylka skřípat. Protože sen jednoho se automaticky nestává snem druhého. ()
„Je to hrozný, ale super. Co má bejt to přijde a nějak se to zvládne, musí. Nic jinýho taky nezbejvá.“ Dokument sice nebyl tak dokonale střižený jako jiné její časosběry (v druhé půlce mnohé přebývalo na úkor první třetiny, kde to Třeštíková vzala až příliš hopem a mnohé chybělo), nicméně Karolína, která z povrchní nány vyzrála v úžasnou ženu, je tak nevyčerpatelný zdroj optimismu, vytrvalosti, síly a odhodlání, že mi nejednou spadla čelist. Už jenom vidět ten dokument dokáže neuvěřitelně dobít baterky a vlastní problémy najednou získávají zcela jiný rozměr. Takže za mě prostě super a vždy, když budu remcat na své problémy, tak si prostě pustím kousek, aby mě to přešlo. ()
Karolína je bohužel jasným příkladem dokumentu o ženě, jejíž životní peripetie jsou sice zajímavé, ale asi je tak zhruba co se primáckého nebo nováckého seriálu týče. Karolina je sice odhodlaná, na začátku navíc hodně hubatá, řekl bych až drzá, což na ostatní může působit otravně a nesnesitelně, ale bohužel právě takoví lidé v životě nejvíc pochodí, nicméně nevyslovuje žádné myšlenky, které by byly hodny převyprávění a ani její osud nic takového nepíše. Hlavní hrdinka si jde zkrátka za svým stůj co stůj, což může být obdivuhodné, kdyby nebyla tak tvrdohlavá, a jak už bylo řečeno i protivně sebevědomá a neustále nespokojená. A vzhledem k jejím eskapádám v mládí tak i bez sebereflexe. Jenže to je tak zhruba vše. Na zdravotnictví nenechala nit suchou, na mužích v určité fázi také. Nakonec štěstí došla. Časosběrné dokumenty budou vlastně zajímavé vždy. Přeci jen je zajímavé porovnání životních myšlenek ve 20 a o 20 let později. Také životní osudy má každý z nás zajímavé, neboť takové scénárista prostě nenapíše. Na druhé straně tento příběh zobrazuje cílevědomou ženu, která má problémy se vztahy, kterak nakonec svému štěstí dojde, aby v závěru...no...jak to říct...zase byla dost nespokojená. Úsměvné, ale na nějaké repeat to není. ()
Karolína je hustá.....naučila se brát věci, jak přicházejí a poprat se s nimi. Rozhodla se nevzdávat....její energie a odhodlání k tomu všemu v životě je skoro k neuvěření....a možná právě proto, se jí daří........i proto jí přeju, aby se jim, celé její lidské a zvířecí rodině, dařilo i nadále (a třeba se dočkáme nějakého pokračování po dalších 30ti letech) :)...85% ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama