Třicet jedna ve stínu

,,Duše některých lidí jsou tak silné, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistí štěstí." - Honoré de Balzac. A já se ptám „pourquoi?“ A není nikdo, kdo by mi odpověděl. Proč si mladá krásná žena sáhne na život kvůli čtyřiceti lahvím koňaku? Proč skutečný viník zůstane nepotrestán a jediné, co jej může trápit, je jeho vlastní svědomí? Dr. Kůrka, pronásledovaný nespravedlivě, ale o to silněji, pocitem viny, bude jeho svědomím. Stačí jediný pohled, pohled, na něž je mistr Hrušínský mistrem. Nechtěla bych být pronásledována… Vynikající režisér Jiří Weiss rozehrává další své mimořádné psychologické drama. Příběh nevelký rozsahem, ale s charaktery propracovanými do nejmenších detailů. Zajímavá spolupráce nejlepších českých herců s herci anglickými. Skvělá jazzová hudba v podání kdysi populárního Kraugartnerova orchestru se silným vokálem Marty Kubišové. Další perla československé kinematografie let šedesátých. (27.05.2015)

čaj místo třiceti sedmi a půl v lahvi, to by mě taky nasralo... ale že bych se kvůli tomu trávil, to zas ne... nicméně k věci: zahraniční herci mi do jisté míry trochu vadili - v tu dobu jsme měli jistě adekvátní a kvalitní alternativy v našich luzích, jejichž klapání ústy by souhlasilo s tím, co říkají... k příběhu není třeba moc dodávat - linie je poměrně jednoduchá a jasná, karty se postupně rozdávají v podobě lehce psychózních flashbacků a dramatický závěr je prakticky nevyhnutelný... filmu hodně prospívá hudba - Krautgartnerův jazzík příjemně místy odlehčuje těžší momenty, které naopak ještě umocňuje teskné vytí Marty Kubišové - dobrá volba. suma: audit byl, je a bude svinstvo, takže to chce mít flašku po ruce, ve který se nachází to, co má... k filmu se hodí ale i vzhledem k názvu a tematice spíš studený pivko. 70% (28.06.2012)

„Nechcete trochu kafe?“ - „Ne děkuji, nejsme v kavárně.“ Kontrolor Rudolfa Hrušínského. O co větší chaos má doma (zaneřáděný byt, neutěšený vztah se synem a ženou alkoholičkou), o to více akurátní a pořádkumilovný je při výkonu svého zaměstnání. Nakonec až moc. Jeho postava je nepříjemná, smutná, ale přesto víc než zajímavá. Což už se ovšem moc nedá říct o ostatních protagonistech. Výraznější jsou jen ti britští, kteří ovšem mají handicap skrz nepříliš dobré nadabování (hlavně představitel Bažanta, v kterém jsem stejně celou dobu viděl Řandu, a toho mám spojeného s úplně opačným druhem rolí). Nejlépe z nich si stojí asi Alena v podání Anne Heywood, i když s jejím zkratovitým jednáním jsem měl poněkud problém. Za zmínku pak stojí ještě depresivní a díky hudbě až deptající atmosféra, která tragický příběh podtrhuje. A na závěr je tu ten již mnohými zmiňovaný Kůrkův maximálně mrazivý pohled… Jinak mám ale z tohoto raritního snímku trošku rozpačitý dojem, nebýt skvělého Hrušínského, na slabší 4* by to asi už nebylo. (25.11.2017)

Ojedinělý projekt, protože kolik znáte česko-britských koprodukcí vzniklých v šedesátých letech? Počáteční atmosféra by se dala krájet, přestože prvních šest minut filmu nepadne jediné slovo, později úskokem k psychologii a v Aleniných reminiscencích se dost vytrácí. Výborné obsazení, nad nímž o hlavu vyniká výtečný Rudolf Hrušinský, herec každým gestem. Způsob, jakým ten člověk vejde do skladu za obchodem, nemusí mluvit a přesto se vyjadřuje jasně... Mladičký Ladislav Potměšil si tu zahrál filmového syna Rudolfa Hrušinského, aby o dvě desetiletí později ztvárnil filmového otce vnuka stejného herce. Za zmínku stojí i neuvěřitelný Vladimír Menšík, který na minimu prostoru předvádí maximální výkon. (05.05.2012)

Jiří Weiss natočil podivné drama a obsadil pár anglických herců, kteří byli do češtiny předabováni. Vyznívá to jako obyčejná rozkrádačka v obchodě, na kterou přijde kontrolor Kurka (božskej Rudla), ale s příběhem se pojí i jakási psychologická linka, díky níž poznáváme více jednotlivé postavy. Nejvíce zaujme Rudla, on těmi svými výrazy ve tváři prostě dokáže dominovat a krásná Anne Heywood, jež hraje prodavačku Alenu a která se nebojí ve filmu odhalit. Zajímavé jsou i různé prostřihy, které zpětně doplňují důležité momenty. Jazzová smršť Luďka Hulana se střídá s nezvyklými psycho prvky. Celkově fakt divný film, který si ještě někdy určitě připomenu. (18.03.2019)