Třicet jedna ve stínu

Rudolf Hrušínský prakticky nesundavá nehybnou masku úřednického suchara a když promluví, jeho hlas zní monotónně, ale přesto všechny ostatní přehrává o parník. Není to tím, že by zbytek osazenstva zahrál špatně. Naopak. Jenže Hrušínský byl jedinečný. Co se týče britské koprodukce, tak souhlasím s tím, že ta tady byla prakticky zbytečná a co se herců týče, vystačili by jsme si z vlastních zdrojů, ačkoliv Anne Heywood obstála ve všech ohledech. Na druhou stranu chápu, že točit se západními filmaři muselo být tehdy lákavé a navíc měl film větší šanci prosadit se i za zdánlivě se rozpadající železnou oponou. 85% (16.03.2019)

pro mě byl zajímavý film hlavně koprodukcí s Velkou Británií, o čemž jsem neměl vůbec ponětí, že něco takového proběhlo. Je vidět, že se to v té době začínalo trochu uvolňovat. Sice základní zápletka není nijak výrazná a je dost poplatná době, ale o tu přímo nešlo a spíš se tam řeší charaktery postav, vztahy mezi nimi a vlivy jejich svědomí a tím je dost nadčasový. Film na mě působil hodně rozvláčně a nějaké napětí bylo cítit až ke konci filmu, když se provalí ten podvod. Herecky to bylo zvládnuté dobře a Hrušínský byl asi pro mně nejvýraznější. 3 hvězdičky jsou dostatečné a znovu ho už vidět nemusím. (01.12.2011)

,,Proč mi to chcete vysvětlovat? Já nejsem soudce..." První můj dojem při zjištění existenci tohoto filmu byl rozpačitý. Už jen to, že vznikl koprodukční film, kde britští(!) herci dorazili do ČSSR hrát role českých zaměstnanců a současně podvodníků v samobsluze s lihovinami, působilo jako absurdní kuriozita. Ovšem jen do chvíle, než se film skutečně nerozjel. Už počáteční atmosféra s hudbou Krautgartnerova orchestra s vokálem Marty Kubišové hodně upoutává a přesunutím z letního vedra do obchodního sklepu s vypnutým proudem začíná něco jako další film-noir po česku (13. revír, Hra bez pravidel). Ale není to jen vizuál plný kontrastů mezi světlem a tmou a zvuk (vedle scénické hudby i takové hučení lednice nebo tikající budík), co pozvedá průměrnou zápletku svým zpracováním hodně vysoko. Je to taky celkový způsob vyprávění ze strany režiséra. Jiří Weiss mě svým "psychologickým" vykládáním malého zločinu s tragickými důsledky již jednou dostal ve filmu Taková láska (1959) a tentokrát znovu. Jsme svědky postupného rozplétání vztahů a psychologie prostřednictvím následujícího děje, retrospektiv i vnitřní analyzy svědomí. A také pozoruhodné postavy inspektora v podání Rudolfa Hrušínského, působícího v jistých momentech jako zhmotnělé svědomí hříšníků. Přijde, zasáhne, odejde... ale stopy po křivdě a nespravedlivosti zůstávají. Konec není tradiční, jak by divák očekával, ale rozhodně nechá přemýšlet. Opět 60. léta v čs. kinematografii v plné parádě! 90% (23.06.2018)

Dost zvláštní film, Weiss se snaží navazovat na zahraniční moderní filmové postupy a vytváří až kosmopolitní atmosféru, ale přesto mi přijde angažování angličanů dost násilné. Příběh má určitý potenciál, ale jeho podání mi přišlo dost neinvenční, chladné a i na dobu vzniku poněkud vyčichlé. Hrušínský tu hraje zajímavou rozporuplnou postavu, která je navenek monolitní, ale uvnitř ní dochází k určitým důležitým posunům. Hlavně kvůli němu stojí tento netradiční počin za pozornost. (10.12.2009)

Velmi dobré psychologické drama s kriminální zápletkou. Více než o výši škody drobné socialistické rozkrádačky tady jde o křehký náhled do duše jedné zklamané ženy a poněkud tvrdší pohled do svědomí dvou mužů, kteří se nějakým způsobem podíleli na jejím osudu. Chválím skvělý výkon našich herců, zvláště pak Rudolfa Hrušínského, ale líbila se mi i Britka Anne Heywood v roli podezřívané prodavačky. Martin smutně temný témbr a vůbec celkový hudební podkres ještě zdůrazňuje neveselou atmosféru celého snímku. (28.07.2015)