Vlčí jáma

Když se mladé krásné děvče dostane z kláštera do vážené rodiny místního starosty na vychování, je určitě vděčné za možnosti, kterých se jí díky tomu dostane. Jenže jak už to tak někdy bývá, láska mezi otčímem a mladou schovankou může vyklíčit kdykoliv. Mladá a krásná Jana Brejchová je úplně jasným protipólem své tetičky v podání naprosto přesné Jiřiny Šejbalové, která až příliš lpí na svém postavení a svého manžela skoro až dusí svou péčí a závislostí na něm a na životním stylu, jenž jí pozice jeho manželky zajišťuje. A tak není otázkou zda, ale kdy a jak dojde k vyvrcholení tohoto dusivě nepříjemného trojúhelníku. Film nabídl hlavním představitelům výrazné herecké příležitosti a ti jich beze zbytku využili. Tohle byla vážně krásná atmosférická záležitost, která mě výrazně potěšila. [10. Noir Film Festival 2022] (29.08.2022)

Tomu hovorím filmárske umenie. Stačí jednoduchý príbeh a trojica skvelých hlavných postáv doplnená pár figúrkami. Z hlavných postáv hrajú prím ženy a hlavne tá staršia je úplne nezabudnuteľná so svojimi hláškami a scénami. Jana Brejchová je asi najkrajšia zo všetkých filmov, detsky nevinná a zároveň skryto túžobná. Ústredná milostná pieseň bola toľko krát prerušená, a ani som nedúfal, že ju budem počuť kompletnú, ale predsa... Naviac veľavýznamné kamerové detaily podania rúk, na začiatku aj na konci, a ďalšie geniálne zábery ako trik so zrkadlom alebo ranná hygiena. –––– Robertku, vezmi si med! Med čistí hlas. –––– Chlupek! Ale, ale! Zase vyrost. Zlobivý chloupek. –––– Ruku líbám. Bylo mi ctí. Milostivé pani matce není dobře? (25.04.2014)

Další z černobílých kouzel naší kinematografie padesátých let se obírá důkladnou studií "čisté" morálky na případu stárnoucí a hrubnoucí ženy v odkvětu, která se odmítá smířit s nenávratným během času. Féministická próza tehdy režimisticky prominentní Jarmily Glazarové nalezla víc než dokonalé filmové přetlumočení vynikajícího českého režiséra Jiřího Weisse. Kontrast bezelstného dívčího mládí a zloby odcházejícího života, který nechtěl vždy být peklem pro sebe i své okolí, je zcela na výši dobových trendů vývoje hraného filmu. Vynikající - v mnoha ohledech životní - výkon přední české herečky národní umělkyně Jiřiny Šejbalové snese světová měřítka. Za zmínku stojí i nesmělý projev nadané, tehdy objevené nadějné krasavice českého filmu Jany Brejchové, dědičky tragicky uzavřeného osudu mladičké slibné Jany Rybářové. Démanty často nacházíme tam, kde bychom se jich naděli nejméně. (27.08.2007)

VLČÍ JÁMA předčila veškerá má očekávání ... Černobílej look, dokonale hustá, depresivní atmosféra, prostředí, do kterého je to vše zasazeno + vynikající a přesvědčivé herecké výkony všech hlavních protagonistů ..., prostě psychodrama v pravém smyslu tohoto slova, který se mi fakt dostalo pod kůži... Obzvláště výkon Jiřiny Šejbalové, coby původce všeho toho skrytého zla a deprese, je naprosto dokonalej a v závěsu hned za ní to je Lola Skrbková, která v roli služebné dodává už tak dost hustej atmosféře ty patřičný grády...No a jako protipólem toho všeho mladičká Jana Brejchová, která si v jedné ze svých prvních rolí taky nevede nejhůř, i když na mě působící trochu unyle...Výbornej českej film, kterej nedosahuje kvalit PETROLEJOVÝCH LAMP, nicméně ve svym ranku představuje rozhodně to nejlepší, co u nás kdy bylo natočeno... (25.01.2009)

Na motivy románu Jarmily Glazarové natočil J. Weiss tíživé drama z maloměstského prostředí. Do rodiny starosty Rýdla přichází sirotek v podání unylé Jany Brejchové, která se postupně seznamuje se soukolím celé rodiny. Jejím despotickým středobodem je fanatická tetička Klára, jenž krutým chováním vůči ostatním a hysterickými záchvaty prakticky znechucuje celou rodinu. Manžel raději odjíždí na služební cesty a buduje si kariéru, přičemž se u něj rýsuje milostný cit ke schovance Janě, která se zprvu nebrání. Ponurá atmosféra a hlavně přesvědčivý výkon Jiřiny Šejbalové dokázal režisér náležitě využít, třebaže místy přebujelý sentiment rýsujícího se milostného vztahu sklouzává až k jakémusi plytkému pouťovému románku. (05.07.2004)