foto

Oldřich Hoblík

  • nar. 17.12.1913
    Hostonice, Rakousko-Uhersko
  • zem. 1981
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Oldřich Hoblík se narodil 17. prosince 1913 Hostomicích u Teplic. Po krátkých studiích a zkušeností herce (v letech 1938 – 1941 byl členem Národního divadla v Praze) se stal zaměstnancem v pražském studiu Československého rozhlasu (1944 – 1973), odkud odešel na odpočinek. Začínal jako herec, technický spolupracovník (již od konce 30. let).

Ale po roce 1945 pokračoval jako režisér, dramatizátor a pak v 60. letech jako šéfrežisér a vedoucí režisér celého Literárně – dramatického vysílání. Ovšem v rozhlasových studiích režisérsky pokračoval i po odchodu na penzi během celých 70. let. Hoblíkovy režie ze 60. let se staly jedny z nejlepších a dodnes jsou základem archivu Československého rozhlasu.

Jako herec se objevil v inscenacích divadelních: Chodec („Kde se žebrá“), Kuchtík („Král Václav IV.“), Tobiáš Nedochodil („Naši furianti“), Hudebník a Sluha („Romeo a Julie“), Mluvčí Pražanů („Falkenštejn“), Pastýř („Zmoudření Dona Quijota“), Votický („Jiříkovo vidění“), Václav („Josef Kajetán Tyl“), Běženec a Dobrovolník („Plukovník Švec“), Robot („R. U. R.“), Přísedící („Vzkříšení“), Hajný („Loupežník“), Smith („Korzár“), Lékárník („Zdravý nemocný“) či Kurýr („Jánošík“); a rozhlasových: „Rodina Zárubova“ (Vráťa), „Pro tebe, Leningrade!“ (Ždanov), „Přeslice a meč“ (konšel), „Měšťáci“ (lékař), „Cristobal Colón“ (velitel válečných výprav Fernando Gvendo), „Válka s Mloky“ (profesor Ebbigham) nebo „Vyfáráme za svítání“.

V rozhlase zrežíroval a připravil např. inscenace „Prasečí morálka“, „Možná, že ji potkáte“, „Kronika naší doby“, „Most přes řeku Kwai“, „Don Carlos“, „Král Velikáš“, „Tvrdohlavá žena“, „Zkáza eskadry“, „Škola pro ženy“, „Vrabec“, „Šibalství Scapinova“, „Pes“, „Křižáci“, „Román s basou“, „Měšťáci“, „Gero“, „Ljubov Jarová“, „Obrácení Ferdyše Pištory“, „Přiznání“, „Romeo a Julie“, „Cikáni“, „Zlatí úhoři“, „Herec“, „Černý Petříček“, „V objetí ochechule“ apod.

I během režijní práce si nacházel též čas pro filmování, i když se jednalo o epizodky rozmělněné ve filmech v různých časových intervalech a obdobích. Debutoval až po skončení okupace už ve znárodněném českém filmu a vydržel v něm prakticky až do své smrti.

Zprvu se objevoval jako zvědavý pán u Karlova mostu (NIKDO NIC NEVÍ), továrník Hájek (SVĚDOMÍ), německý výzkumník Pracht (ÚNOS), americký důstojník (VÝSTRAHA), redaktor Rudého večerníku (NA KONCI MĚSTA), ordonance u generála Hasala – hraný Ladislavem Boháčem (TANKOVÁ BRIGÁDA), dvořan (STRAKONICKÝ DUDÁK), svatebčan (HUDBA Z MARSU), vojenský písař v nemocnici (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), vedoucí obchodu v Opavě (VLČÍ JÁMA), inženýr na stavbě (ÚTĚK ZE STÍNU), člen komise (TŘI PŘÁNÍ), starší muž (POVODEŇ), muž bez garáže na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad (HLAVNÍ VÝHRA), inženýr Sláma (KASAŘI), primář (ČERNÁ SOBOTA), dirigent vojenského orchestru (NESCHOVÁVEJTE SE, KDYŽ PRŠÍ), úředník Pepíček (STRAKATÍ ANDĚLÉ), režisér (JAK SE ZBAVIT HELENKY), příslušník VB (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY) atd.

Od konce 60. let byl na plátnech kin funkcionářem v Podskalského komedii SVĚTÁCI (1969), lékařem císaře Rudolfa II. (Pavel Landovský) ve SVATBÁCH PANA VOKA (1970) Karla Steklého, právníkem JUDr. Zámyslickým ve Fukových SVĚDECTVÍ MRTVÝCH OČÍ (1971), lékařem ve filmu ČERNÝ VLK (1971), průvodčím ve Steklého příběhu SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1972), listonošem v komedii Jaroslava Macha ZLATÁ SVATBA (1972), vrátným v dramatu Karla Steklého LUPIČ LEGENDA (1972), novinářem ve Steklého komedii HROCH (1973), dělníkem z Besedy ve DVACÁTÉM DEVÁTÉM (1974) Antonína Kachlíka a odborníkem – kynologem v krimi Zdeňka Podskalského DRAHÉ TETY A JÁ (1974).

Po odchodu na odpočinek se na sedm let odmlčel a těsně před svojí smrtí sehrál Hádka v Balíkově KONEČNÉ STANICI (1981) – premiéra se konala až po Hoblíkově smrti. Pracoval taktéž jako spíkr u krátkých a dokumentárních filmů (UHELNÝ LOM, PÍSEŇ O SLETU, KOKSOVNA, POŘÁDEK DĚLÁ PŘÁTELE aj.).

Kromě rozhlasu, divadla a filmu herecky pracoval i v dabingu a v televizi (film ŽENA PRO HRDINU a nebo též seriály ELIŠKA A JEJÍ ROD, KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO a další). Herec a režisér Oldřich Hoblík zemřel 17. března 1981 v Praze ve věku nedožitých osmašedesáti let. Dlouhou dobu nebylo ani známo přesné datum jeho smrti (pouze rok a místo).

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace