Vlčí jáma

Určitě vynikající pohled na falešnou, povrchní a zdánlivě dokonalou společnost lidí na začátku 20století. Obraz manželství, které se časem stává vězením a na mladistvou touhu po lásce, ovšem bez jakýchkoli morálních překážek. Mladičká Jana nakonec zjišťuje, že úděl ženy v této době je předem daný a jasný. Výborná atmosféra a excelentní herectví. (13.09.2011)

Jeden za skvostů našeho filmu, mistrovsky vystižená a zahraná role stárnoucí ženy, která chce mít vše pod kontrolou a vládne domu železnou vůlí. A do tohoto prostředí přichází sirotek Jana, čistá a nevinná a snad i proto podléhá kouzlu otčíma, který u ní hledá něhu a porozumění. To ovšem není dlouho možné, protože morálka maloměsta je neúprosná a teror "tetičky" se stupňuje a její manžel zbaběle prchá a nechává Janu samotnou. Vše na konec dospěje k smrti a citovému ochladnutí Jany, která dům opouští. Škoda, že se nedá dát více hvězdiček, protože paní Šejbalová si jich za svůj výkon zaslouží také pět. (20.01.2014)

Jeden z vynikajúcich filmov, ktoré sa v päťdesiatych rokoch nakrútili. Zvláštny nerovnoramenný trojuholník z manželov a Jany zabezpečil filmu dusivú atmosféru a situáciu, ktorá nemá racionálne východisko. Okrem excelentného výkonu Jiřiny Šejbalovej si svoju prvú úspešnejšiu úlohu zahrala i, vtedy iba sedemnásťročná, Jana Brejchová. (23.03.2011)

Skvělá ukázka jak dobře se dá zpracovat literární předloha, která je na první pohled až moc ponurá. Sice je film charakterizován jako drama, čekal jsem od filmu větší zvraty. Právě pro jeho přímou dějovou linii, skvělou začínající Jany Brejchové a dokonalé herecké umění Jičiny Brejchové. Dle mého názoru jeden z nejpřístupnějších filmů z 50let - dle hlediska jeho natočení, příběhu a celkové charisma. (18.09.2005)

Vlčí jáma, film předčil velmi výrazně literární předlohu. I kniha je psychologickým dramatem. Ale drama je to pouze z pohledu maloměšťáckého bigotního moralizování. V něm je možné moralizující drama udělat i z nevhodné dušnosti, nebo nepříjemné upřímnosti. Navíc Jarmila Glazarová v zaklínadle sociální spisovatelky byla společensky uctívanou prominentkou se žluklým máslem na hlavě. Jiří Weiss z poupravené předlohy dokázal vytvořit strhující psychologickou podívanou. Díky kameře Václava Hanuše a hereckému důraznému podání ústředního trojlístku. Ocenění a obdiv nezasluhuje děj, ale filmové provedení. Hvězdou dramatického příběhu v maloměšťácké optice je Klára Rýdlová (vynikající Jiřina Šejbalová). Její chápání manželského soužití je bolestivé pro všechny v jejím okolí, a přesto se citové vydírání a nátlak stupňuje k prvopočátku odmítání a nenápadně se rozvíjející nenávisti. Vynucování je destruktivní a až do posledního dechu si vybírá od každého, i okrajového protagonisty, krutě nevybíravou daň a navždy zůstává zaryta v duších i tvářích. Klářiným kontrastem je křehká Jana (dobrá Jana Brejchová), schovanka Rýdlových v probouzejících se citech dospívající slečny. S vypětím všech svých psychických sil odolává nekompromisnímu nátlaku a až pád na samé dno vlastní existence přináší očištění. Posledním vrcholem trojúhelníku je Klářin úspěšný manžel Robert Rýdl (velmi zajímavý Miroslav Doležal), starosta obce se stoupající kariérní cestou. Společensky profesní vzestup je vykoupen slabošstvím v partnerství a neschopností naplnit oboustrannou náklonost. Jeho útěky jsou stejně bolestivé, jako krutost majetnické manželky. Z dalších rolí: laskavý lékař rodiny (příjemný Jaroslav Průcha), zvědavá obecní drbna Schillingerová (Libuše Freslová), cynicky pomstychtivá a slaboduchá služka Petronila (dobrá Lola Skrbková), tichá služka Martina (Anežka Soukupová), či psychicky týraná Robertova neteř Gertruda (zajímavá Alena Kreuzmannová). Vlčí jáma Glazarové nestojí za obdiv, její filmová podoba díky svému naléhavému provedení pro mě znamená velmi příjemné překvapení. (11.04.2017)