Dáma ze Šanghaje

"Killing you is killing myself. But, you know, I'm pretty tired of both of us." Pri všetkých ostatných filmoch by som frflal na prekombinovanosť, tu mi to tak z neznámych príčin vôbec neprišlo. A že dôvodov bolo... Neviem to prisúdiť k ničomu inému, než k Wellesovmu majstrovstvu. Tu sa predviedol v poradí herec < scenárista < režisér a jeho réžia je niečo tak skvelé, že na to sa pozerať človeka jednoducho neomrzí. Rita krásna aj v blond prevedení. Dej skvelý, ako celku vlastne ani nie je veľmi čo vytknúť. Dáma zo Šanghaja je v rámci Film-Noiru postavením skutočná, pozornosti hodná dáma. Raz nestačí. 90% Najlepší moment: Scéna v zrkadlovej miestnosti. (15.08.2014)

Typický klasický noir so všetkým, čo k nemu patrí - zapeklitý kriminálny prípad, súd, osudová žena, mrtvoly a vražedná zápletka. Film sa veľmi pomaly rozbieha a hlavne v prvej polovici vidí divák veľa vaty. Welles obsadil do hlavnej role sám seba, pravdupovediac, na neho ako na milovníka som si musel veľmi dlhý čas zvykať. Celkovo je film tradične na 40-te roky dosť ukecaný a zaujímavých scén, napríklad ako tá psychadelická zo zrkadlami v závere, je minimum. (28.10.2019)

Esteticky se jedná o famózní film a režisérská genialita Orsona Wellese má co říct i po více než šedesáti letech, nicméně si podobně jako velká část zdejších hodnotících myslím, že si pan režisér měl méně hrát a více se soustředit na důležitější součásti filmového celku, například zajímavější příběh, nebo větší napětí (byť slavná scéna v zrcadlovém bludišti si svoji pověst zasloužila právem), nemluvě o tom, že zdejší pojetí hlavní ženské postavy částečně kopíruje bezchybnou Pojistku smrti. Zatímco Občana Kanea nepovažuji "jen" za kinematografickou šablonu, ale za formálně výrazný celek, tento film je natolik schematický, že jediné, čím se můžeme kochat, je skutečně onen vizuál a překrásná Rita Hayworth - neboli hlavní dva důvody, proč dávám slabší čtyři hvězdy, naštěstí nijak neovlivňující moji přízeň k režiséru Wellesovi. (01.07.2010)

Je to asi rouhačství, ale pro mě nejuspokojivější Welles: Žádná velká témata ani velké příběhy jako v Občanu Kaneovi, Ambersonech nebo Falstaffovi, místo toho šestáková historka jako záminka pro radostnou filmařinu, která neslouží vyšším cílům ani si nic nedokazuje — v Cizinci vzorně naplňoval žánr a podlézal divákovi, tady si s žánrem pohrává, zápletku moc neřeší, nedoříkává věci, klidně si dovolí být ukecaný a teatrální — může, protože atmosféra jak bejk protože nádherné a funkční kompozice a svícení, které se naučil na „větších“ filmech — a protože podmanivý hlas, který z těch monologů dělá poezii — suché komentáře, nadhled, humor, dialogy, všechno trošku předimenzované, ale proč by ne (realismus není jediná cesta a může taky pěkně nudit) — postavy nejsou „uvěřitelné“, ale mj. díky výrazným typům v obsazení mají velmi živoucí rysy, vlastnosti, slabosti, vzájemnost a smutky, kterými oslovují a přece jen cosi netriviálního o světě říkají — soudní scéna (tragédie uprostřed (povedené) frašky, střihy mezi šachovnicí a porotou už už na hraně symbolismu, který neměl rád) — pouťová scéna (hotovej Bergman) — extáze z drobností jako závěrečný odchod skrz turniket, který už nejde otočit zpátky — studio podle něj „zkazilo“ hlavně hudbu (jeden stokrát přearanžovaný motiv a spousta mikymauzování), ale ona funguje. Klenůtek, pocitovka, esence Wellesova stylu, dát si znovu, pustit ženě (poslední bod splněn se značným ohlasem). (01.12.2018)

Noir temný jako samo peklo vystihuje žánrová pravidla takřka dokonale - s příběhem točícím se kolem proti vlastní vůli do dění vtaženého námořníka, kterým od samého počátku manipuluje intrikářská femme-fatale a používá ho jako nevědomou zbraň mezi dvěma zhýralými a nechutně bohatými právníky. Ovšem hlavní hrdina si čím dál více uvědomuje svou roli a spolu s tím i děj nabírá na komplexnosti a uvěřitelnosti - a následně tedy i na tolik potřebném napětí, protože to právě v první třetině filmu zoufale chybí. Naopak v ní film působí díky exaltovaným projevům všech záporných postav až parodickým dojmem, což zachraňuje jen a pouze záchytný bod v podobě titulní postavy a jejích "chandlerovsky" temných a depresivních myšlenkových monologů. Naštěstí s tím jak se kontury zločinného plánu kolem něj stávají ostřejšími se značně zhušťuje a zhutňuje i atmosféra celého filmu... což pak nevyhnutelně směřuje k velice silnému finále. 8/10 (03.01.2011)