foto

William Castle

  • nar. 24.4.1914
    New York City, New York, USA
  • zem. 31.5.1977 (63 let)
    Los Angeles, California, USA

Biografie

Americký filmový producent, režisér, scenárista a herec se narodil 24. dubna 1914 jako William Schloss ml. do židovské rodiny (jednoduchým doslovným překladem německého jména Schloss do angličtiny vzniklo příjmení Castle, které si William později osvojil jako svůj pseudonym). Jeho matka Saidie Snellenberg zemřela, když malému Williamovi bylo devět let. Jeho otec William Schloss st. zemřel o pouhý rok později a mladý William se v jedenácti letech stal úplným sirotkem, poté vyrůstal už jen se svou starší sestrou.

Jako mladý chlapec objevoval lásku k divadlu. Jeho pohled na uměleckou tvorbu změnilo představení Dracula (Hamilton Deane, 1924) s hercem Belou Lugosim v hlavní roli. Poté, co třináctiletý Castle měl šanci se po představení setkat s hlavní hereckou hvězdou, uvědomil si, že i on sám chce zejména strašit diváky. V patnácti letech opustil střední školu, aby mohl po Lugosiho doporučení pracovat jako asistent produkce divadelních představení a začal se živit na Broadwayi. Postupem času si pronajal vlastní divadlo Stony Creek Theatre ve státě Connecticut (od Orsona Wellese, který v té době začal natáčet svého Občana Kanea) a najal německou herečku Ellen Schwanneke. Poté se však dozvěděl, že dobový divadelní cech v Americe zakazoval německým hercům hrát v jiných představeních, než byly ty uvedené původně v Německu, a tak napsal během 48 hodin fiktivní hru Das ist nicht für Kinder (v překladu „Není určeno dětem“), aby mohl herečku obsadit v divadle. Navíc poté, co Ellen Schwanneke dostala pozvánku na divadelní představení do Mnichova v tehdejším nacistickém Německu, chopil se Castle příležitosti a přiměl ji k odmítnutí, aby ji poté mohl v tisku zpopularizovat jako „dívku, která řekla ,NE‘ Hitlerovi“ a strhnout tak na své divadlo žádanou mediální pozornost.

Ve třiadvaceti letech odjel do Hollywoodu, aby mohl pracovat pro filmové studio Columbia Pictures. Díky svému otevřenému přístupu a asertivitě se brzy dostal k filmové režii a postupně se etabloval jako tvůrce nízkorozpočtových filmů. Jeho prvním režijním počinem se stal snímek The Chance of a Lifetime (1943). Získal si pověst člověka, který dokáže natočit film velmi rychle a s úsporou nákladů. Nakonec se dokázal prosadit do takové míry, že mu byla nabídnuta pozice pomocného producenta a režiséra druhého štábu u snímku věhlasného režiséra Orsona Wellese, Dáma ze Šanghaje (1947).

Práce pro filmové studio ho však neuspokojovala, a tak se rozhodl, že bude točit nezávislé filmy. Ovšem aby mohl natočit svůj první nezávislý snímek Macabre (1958), musel sehnat finance zastavením svého domu. Měl však plán, jak investované peníze rychle dostat zpět, a tak začal se svým výstředním a inovativním marketingem spojeným s lákavými diváckými atrakcemi. Snímek Macabre byl uváděn s reklamní kampaní na plakátech, která divákům slibovala pojištění na 1000 dolarů, které by byly vyplaceny, pokud by divák v kině zemřel hrůzou. V úvodu filmu navíc William Castle na plátně žádá diváky, aby v kině neumírali zděšením (později si několikrát roli uvaděče na plátně zopakoval v dalších filmech). V předsálích některých kin byly dokonce přítomny dámy v přestrojení za zdravotní sestry a před vchodem stál zaparkovaný pohřební vůz. Ze snímku Macabre se stal komerční hit.

Následoval snímek Dům hrůzy (House on Haunted Hill, 1959) v hlavní roli s Vincentem Pricem. U tohoto filmu William Castle představil svůj fiktivní filmový mód „Emergo“, kdy se v reakci na určité scény filmu v kinosále od stropu spustila atrapa lidské kostry se svítícíma červenýma očima a na drátě poletovala nad hlavami diváků. Někteří zejména mladiství diváci se bavili tím, že po kostlivci házeli kornouty od popcornu a kelímky od nápojů. V témže roce uvedl Castle do kin svůj další snímek Třaslavec (The Tingler, 1959) ve smyšleném módu „Percepto“. Předtím nakoupil přebytečné armádní vibrační motory na odmrazování křídel letadel a nechal je namontovat pod divácká sedadla v sále. Ve vybraných scénách filmu nechal malé motory vibrovat, aby vytvořil iluzi tvora lezoucího pod sedadlem.

O rok později uvedl William Castle do amerických kin hororový snímek 13 duchů (13 Ghosts, 1960) v módu „Illusion-O“ - diváci dostávali od správců kin modré a červené plastové plátky. Díky optickému efektu mohli diváci ve vybraných scénách vidět na plátně duchy při pohledu červeným plátem a modrým plátem je opět schovali. Jiný Castleův snímek Homicidal (1961) byl před finální scénou pozastaven a divákům bylo nabídnuto odejít (a nechat si vrátit vstupné), pokud se příliš báli zjistit rozuzlení filmu. Předpokládal, že nikdo by takové služby nevyužil a pojistil si to vybudováním takzvaného „Coward‘s Corner“ – jakési uličky hanby, do níž se žádný z diváků nechtěl dostat, jinak by byl terčem posměchu ostatních návštěvníků kina.

U snímku Mr. Sardonicus (1961) bylo divákům před koncem umožněno hlasovat o osudu hlavní záporné postavy, nicméně mnohé zdroje uvádějí, že William Castle měl k dispozici pouze jediné natočené zakončení a iluze alternativní verze byla pouze marketingovým tahem. Během uvádění Strait-Jacket (1964) s Joan Crawford v hlavní roli na Williama Castlea naléhali sponzoři filmu, aby se tentokrát vyvaroval interaktivním lákadlům a nechal film propagovat pouze přítomností hlavní hvězdy. Castle ovšem na poslední chvíli nechal rozeslat uvaděčům kin aspoň umělé sekyry vyrobené z papírového kartonu.

V polovině šedesátých let znovu zastavil svůj dům, aby mohl zakoupit práva na zfilmování novely Iry Levina, Rosemary má děťátko. Studio Paramount Pictures ovšem souhlasilo s financováním filmu pouze za podmínky, že režisérem bude Roman Polanski. Castle tedy zůstal pouze jako producent a zahrál si ve filmu i malou roli. Brzy po premiéře ovšem byl hospitalizován se selháním ledvin a nemohl se tedy podílet na propagaci filmu, ani si nemohl vychutnat jeho následný úspěch.

U svého finálního snímku Brouk (Bug, 1975), který už pouze produkoval, v rámci propagace filmu zveřejnil informaci, že založil životní pojistku na 1 milion dolarů pro hlavní hvězdu filmu, švába jménem Hercules. V témže roce se objevil ve své poslední herecké roli, ve snímku Den kobylek (The Day of the Locust, 1975) coby filmový režisér.

William Castle zemřel ve třiašedesáti letech 31. května 1977 v kalifornském Los Angeles na srdeční selhání. Za svou kariéru natočil více než 60 filmů, a ač mu bylo mnohdy vyčítáno, že tvořil pouze snímky béčkové produkce a věnoval se více jejich propagaci na úkor kvality díla, jeho neotřelé inovativní praktiky ho proslavily a jeho vynalézavost v oblasti interaktivního představení rezonuje mezi diváky i tvůrci dodnes. Během svého života ovlivnil řadu tvůrců (slavný Alfred Hitchcock se údajně rozhodl natočit své Psycho poté, co zaznamenal úspěch nízkorozpočtových hororů Williama Castlea), k jeho odkazu se hlásí mnoho filmových tvůrců, mezi nimi například John Waters nebo Joe Dante, který jako poctu Williamu Castleovi natočil snímek Matiné (Matinee, 1993). V roce 2007 mimo jiné vznikl biografický dokumentární film Spine Tingler! The William Castle Story.

Petr "Goldbeater" Zumr

Producentská filmografie

Scenáristická filmografie

Fanoušci tvůrce