Dáma ze Šanghaje

Maybe I'll live so long that I'll forget her. Maybe I'll die trying. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/03/dama-ze-sanghaje-1947.html P.S. Na LFŠ 2010 konečně viděno na plátně. Kopie sice nebyla z nejlepších, ale lepší než nic. (26.07.2010)

Očividně nejde postavit film jen na Ritě a dobré režii, kdo by to byl řekl. Prostě to nefunguje - postavy ploché, scénář zajímavý až od poloviny a ani ta romance mi nepřijde funkční. Nejhorší na tom je, že díky některým krásným kompozicím a genialitě zrcadlové scény to ani člověk nemůže pořádně sestřelit. (09.04.2009)

Facka Americké posedlosti kráskou z dob druhé války. Vlastně jen komentovaná a zevrubná analýza, ze strany Orsona Wellesa nebývale kritická. Unavený génius se filmařsky nepředřel, což nicméně nelze brát jako prvotní účel. Pokud bylo jeho cílem ostříhat a nabarvit božskou Ritu a až posléze natočit film, pak nezklamal. Na začátku pravda trochu usínal a přenášel na diváka lehkou nervozitu. Nicméně v druhé polovině tvrdil muziku výhradně jen on a to i na herecké stoličce. Výsadou Dámy ze Šanghaje je nesporně její odlišnost a nelpění na zažitých pravidlech. Kdyby jen cynický Welles chtěl, tak vyloudí i další překvapení, ale už se schylovalo k jeho neodvratnému konci za velkou louží. Kolik sil tam nechal, tolik smůly ho potkalo po dalším putování... (28.07.2009)

Vizuálně podmanivé, ale dějově bezradné. On ani ten děj není moc na vadu, ale postavy které se v něm vyskytují už trochu ano, jelikož jsou jen sbírkou lepenkových figurín, na které se dal alespoň trochu funkčně nalepit děj, což je bohužel nejvíc vidět na hlavní postavě, která působí bezkrevně, jako kdyby na ni spáchalo frontální útok komando wampýrských sukub.Což vyvažuje například atmosféra, řemeslná stránka, či příkladně sošná blondýnka ... Ale i přestože je to vlastně dobrý film, tak se u něj mnohem snáze mluví o jeho nedostatcích, než kladech, například o tom, že na pár místech se stane něco dramatického, načež se v záběru zjeví zděšený kolemjdoucí, jen aby mohl s vyděšeným výrazem a nataženou pravicí popsat co se právě stalo, čož nepůsobí zrovna příjemně (jelikož ovšem nemám moc nakoukáno, nevím, jestli je to pro us kinematografii 40. let příznačné, či je to práce Wellesova). Původně jsem chtěl dát hvězdičky čtyři, ale když to tu po sobě tak čtu, tak jsem prošel prozření, že... Je to vlastně docela průměrné a od Orsona Wellese je vícero mnohem lepších děl. Během psaní tohoto komentáře zemřela jedna šedesáti wattová žárovka. Budiž ji pytel s odpadem lehký. (18.11.2014)

Film je rozkližený jak židle, kterou někdo nechal léta na dešti. Pohnutky postav jsou nejasné a, popravdě, ani se nedíváme na nějaké prokreslené postavy, ale na typy z brakové literatury: kráska v nesnázích, slizký manžel, nechutně šmírácký obchodní partner a prapodivně flegmatický hlavní hrdina, který se do všeho zaplete bůh ví proč. Snímek se tváří jako drama, ale hlavně ke konci už je to nechtěně parodické. Scény u soudu s lačnými diváky jsou snímány z neznámých důvodů jako satira na tupý a krvežíznivý dav. Hlavní aktéři jednají zcela nesmyslně, hlavní hrdina se nachytá na vějičku, na kterou by neskočilo dítě a závěrečná scéna v zrcadlovém labyrintu byla pojatá tak záměrně mysteriózně, až mě rozesmávala. ___ O. K. Orson Welles si hraje s obrazem (halucinogenní putování v pokřivené perspektivě v domě bláznů), ale na příběh úplně zapomněl. (29.04.2015)