Cizinec

Ač kvalitním filmem, Cizinec je zároveň ztělesněním mnoha filmařských postupů, které mi dnes chtě nechtě přijdou spíše úsměvné a velice zastaralé. Jednoduchý příběh vedený ve zběsilém tempu (které ještě zvýrazňuje i ve vypjatých chvílích přehnaně opulentní a úderná hudba) nedává moc prostoru charakteristice postav, jejichž vývoj je buď velmi čitelný (Loretta Young), nebo v podstatě neexistuje a je od počátku jasně daný (detektiv Robinson i záporák Welles). Napětí se daří budovat jen napůl, neboť konec je zhruba od poloviny filmu odhadnutelný, a Welles tak vlastně zaslouží velkou pochvalu za to, že i s chybějícím motivem záhady či momentem překvapení dokázal udržet mou pozornost jen chytrou hrou na kočku a myš, kdy se dlouho jen čeká na pravý okamžik pro nastražení pasti. Nejsilnějším prvkem filmu však zůstává, i vhledem k tomu, jak dlouho chystaná past nakonec sklapla víc než nepřesvědčivě, kostelní věž s hodinami, která nejenže měla pro vývoj příběhu důležitý význam, ale také poskytla prostor pro vskutku památné a nezapomenutelné finále... 65% (29.07.2015)

Asi první Welles, který mě režijně trochu zklamal. Chybí mi tu propracované vizuální nápady, ale i nějaké větší rozmáchnutí scénáře. Celý film mi přišel jako nějaká skvěle obsazená televizní inscenace. Na tom měly jistě podíl například i kulisoidní hodiny na věži městečka Harper. Taky mi nepřišlo správné, že divák hned od začátku ví, že Welles je nacista. Kdyby to bylo postupně odhalováno, příběh mohl být mnohem temnější. Orson Welles je ovšem v hlavní roli skvělý, dokáže být sympaticky kamarádský i chladnokrevně krutý. Jeho přerod z oblíbeného učitele ve vraždící bestii je dokonalý. Snad i proto, že ve filmu vlastně mnoho mrtvých není, vše spíš tušíme pod chvějící se zpocenou pokožkou odhaleného nacisty. (23.05.2006)

Jako thriller tenhle film Orsona Wellese funguje skutečně dobře, zručný režisér se pouští cestou, kterou nejšířeji prošlapal guru napětí Alfred Hitchcock. Welles, který sám ve filmu hraje, si vyhrál s kompozicemi záběrů, rozehrál rezonanci světla a stínů (stylové milostné scény coby pouhé siluety dvou lidských tváří, příchod profesora do ložnice, přičemž snímaná je pouze jeho žena na manželském loži a mužův zvětšující se stín...), exponoval skutečně dramatické finále ve věži místního kostela, trochu však podcenil námět - dobová poptávka po filmu o zlých nacistech je pochopitelná, ale povrchnost historického kontextu je trochu zarážející u tvůrce takového formátu - že je hledaný válečný zločinec fiktivní, pochopím, že se v roce 1946 usadí v USA a nikdo ho nepodezřívá, už méně, ale rozhovor se svým nacistickým soukmenovcem (dokonce v angličtině!), který ho přijede kontaktovat, se rozhodně mezi příliš autentické věci nezařadí... Orson Welles natočil dobrý film, Alfreda Hitchcocka však nepředčil... (24.10.2008)

Fabule Cizince je sice malinko banální, ale se stylistickými prostředky žánru noir si režisér opravdu pohrál. Nápadité kompozice světla a stínu a perfektní práce s kamerou a mizanscénou ukazují lépe než slavný Občan Kane, jaký génius ve Wellesovi dřímal. Zajímavé je, že oproti klasickém detektivnímu schématu filmů noir známe vraha prakticky od začátku. To ale nebrání budování stupňujícího se napětí ve jménu nejlepších Hitchcockových filmů. Jako diváci jsme udržováni v očekávání, kdy se smyčka okolo Kindlerova krku utáhne. (18.01.2011)

Kvalitný noir-thriller starej školy - proste poctivá žánrovka - príbehovo niečo ako prechodca Columba s tématikou honby na nacistov zručne nakrútený Orsonom Wellesom, ktorý sa zhostil i jednej z hlavných postáv. K tomu Loretta Young (konečne viem o kom to spievajú Sneaker Pimps) - dáva mi to čistokrvnú 80%ku. (10.05.2005)