Cizinec

Jako thriller tenhle film Orsona Wellese funguje skutečně dobře, zručný režisér se pouští cestou, kterou nejšířeji prošlapal guru napětí Alfred Hitchcock. Welles, který sám ve filmu hraje, si vyhrál s kompozicemi záběrů, rozehrál rezonanci světla a stínů (stylové milostné scény coby pouhé siluety dvou lidských tváří, příchod profesora do ložnice, přičemž snímaná je pouze jeho žena na manželském loži a mužův zvětšující se stín...), exponoval skutečně dramatické finále ve věži místního kostela, trochu však podcenil námět - dobová poptávka po filmu o zlých nacistech je pochopitelná, ale povrchnost historického kontextu je trochu zarážející u tvůrce takového formátu - že je hledaný válečný zločinec fiktivní, pochopím, že se v roce 1946 usadí v USA a nikdo ho nepodezřívá, už méně, ale rozhovor se svým nacistickým soukmenovcem (dokonce v angličtině!), který ho přijede kontaktovat, se rozhodně mezi příliš autentické věci nezařadí... Orson Welles natočil dobrý film, Alfreda Hitchcocka však nepředčil... (24.10.2008)

Lehká naivita je v roce 46 sice odpustitelná, protináckovské téma je běžné a wellesova hra se stíny je věc pěkná, ale když chybí napětí, je to chyba. Především se ale film bere strašně vážně, nemá ani kufřík hromadného ničení, ani uranium v lahvích od vína, ani tajné zprávy v dortech. Hlavně, že má záběry z koncentráku... prostě ne. Navíc Colombovsky vlezlého Robinsona fakt nemusím. A Wellese taky ne. (05.10.2009)

Výborná noirová detektivka, jako od Hitchcocka. Jen si říkám, jestli to diváky ve čtyřicátých letech ještě vůbec bavilo, protože každý druhý film, co byl v Hollywoodu v tomhle období natočen, byla noirová detektivka, kde je hladce oholený muž s kloboukem padouch, co chce zabít vlastní krásnou a křehkou ženu, ale na poslední chvíli mu to překazí jiný oholený muž v klobouku, většinou starší a menší postavy, detektiv. Schéma je pořád stejné a to je to, co Cizinci trochu ubírá na hodnocení. Neoriginalita. Ale jinak je to velice dobrý film, obzvlášť po stránce scénáře a režisérských vychytávek (hra stínů, finále na věži). (25.10.2008)

Vzťah počestnej dámy a zločinca, úzkostlivo a dôsledne tajaceho pred svetom svoju hanebnú minulosť, ústiaci do manželstva bolo to, čo ma na filme zaujalo asi najviac. Teda spoločne s rozbehnutím hry na manželkino podvedomie, keďže jej vedomie bolo až priveľmi ochotné kryť manželov zločin. Prečo? Kvôli láske a nepripusteniu si vlastného fatálneho zlyhania v prípade celoživotnej partnerskej voľby. Ak k tomu pridám zaujímavý námet o chytaní po svete rozlezených nacistov a Wellesovu tradične skvelú prácu s tieňovaním, o vynikajúci film je postarané. Rád by som však na základe videného vedel dve veci: a) ako by som sa zachoval ja, kebyže zistím, že moja milovaná je v skutočnosti masovou vrahyňou b) akého pohlavia boli anjeli na kostolnej veži? (18.12.2009)

Asi první Welles, který mě režijně trochu zklamal. Chybí mi tu propracované vizuální nápady, ale i nějaké větší rozmáchnutí scénáře. Celý film mi přišel jako nějaká skvěle obsazená televizní inscenace. Na tom měly jistě podíl například i kulisoidní hodiny na věži městečka Harper. Taky mi nepřišlo správné, že divák hned od začátku ví, že Welles je nacista. Kdyby to bylo postupně odhalováno, příběh mohl být mnohem temnější. Orson Welles je ovšem v hlavní roli skvělý, dokáže být sympaticky kamarádský i chladnokrevně krutý. Jeho přerod z oblíbeného učitele ve vraždící bestii je dokonalý. Snad i proto, že ve filmu vlastně mnoho mrtvých není, vše spíš tušíme pod chvějící se zpocenou pokožkou odhaleného nacisty. (23.05.2006)