Obsahy(1)
Spisovatel (L. Trojan) se zdraví s Tonkou, tedy Antonií Havlovou (J. Šejbalová), bydlící ve stejném domě. Bývalá prostitutka mu vypráví, jak si představuje své přijetí v nebi, až umře. V nebi je byrokratický úřad, jako na zemi, duše se musí nejdřív hlásit u nebeské brány a teprve podle svých pozemských činů jsou zařazeny. Tonka se hlásí do nebe, ale musí se obhajovat před nebeským soudcem. Pomohla před popravou vrahovi v jeho poslední chvíli. Pro její činy a dobré srdce je jí vstup do nebe povolen… (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Jan taková drobná etuda, parafráze. Za dobré herce přidávám. ()
Jak šla Tonka do nebe. Za zmínku jistě stojí, že o rok později (1968) byla Kischova povídka nastudována i v pražském rozhlasovém studiu s Ljubou Hermanovou v titulní roli. ()
Tonce se zdál sen, jak se dostala do nebe....Tam se před nebeským soudcem za špiritus vyzpovídá, proč šla do vězení na celu, k smrti odsouzenému vrahovi Prokůpkovi udělat mu potěšení. Projde očistcem do nebe nebo do pekla? Jiřina Šejbalová jako Tonka byla bravurní a žral jsem jí každé slovo a výraz ve tváři. Mistrovská herečka. To samé Jaroslav Marvan v roli svatého soudce. Tahle hříčka o Nanebevstoupení Tonky Šibenice od Egona Erwina Kische má oproti dalším filmovým zpracováním krásnou hravou a pohádkovou atmosféru. Musel jsem se smát, když v pekle mizeli Světla Svozilová a Franta Filipovský, kteří mimochodem svým projevem tuhle povídku nádherně obohatili. ()
Tak nevím. Originál jsem nečetl, ale viděl jsem jiné zpracování. Tohle byla sice rychlovka, ale spíše komedie než nějaké vážnější zamyšlení. Z podprůměru to dostávají herci. ()
Nanebevstoupení Tonky Šibenice podle Kische patří mezi mé oblíbené látky. A tohle je taková roztomilá televizní varianta s klasickými předválečnými tvářemi, které už mají svoje roky, ale zároveň i životní zkušenosti. ()
Reklama