Velryba

Jakože wau; jaktěživ jsem v kině nezažil, aby tolik lidí brečelo dojetím – a já smekám Aronofskymu už jen za to, že se mu něco takovýho podařilo.... jenže se není taky čemu divit, protože Velryba je nejenom velkolepým hereckým comebackem Brendana Frasera [který si tu slávu a úspěch zaslouží jako nikdo jiný], ale hlavně neskutečně subtilním, emotivním a lidským příběhem [jehož lidskost tkví v kontrastu s tím jak fyzicky nepříjemný scény vlastně ukazuje], který brilantně a s neuvěřitelnou něhou akcentuje motivy o sebedestrukci, křivdách, lítosti, odpuštění, upřímnosti, empatii a znovuobjevení naděje, a u jehož sledování jsem měl co dělat abych neměl na krajíčku. Už dlouho jsem navíc neviděl film, který by nabízel tak dechberoucí a emocionálně intenzivní katarzi a fakt nekecám, když řeknu, že mě už dlouho nic takhle nedostalo, protože jde o ultimátní doják. Garantovat mohu však pouze jediný: málokteré oko nezůstane suché – což platí i o kvantitě pofrkaných kapesníků. Jo a Sadie Sink je tady na vrcholu... Co dodat? Budiž Brenesance, bejby, let's fakin gou! (10.02.2023)

Herecká masterclass x masterclass zbytečný režijní manipulace. Kdyby Darren udržel na uzdě svojí touhu smýkat divákem do záchvatu transcendentního dojetí a vedl film až do konce jako komorní bytový příběh o lidské hroudě viny a osamocení, mohlo to mít punch, na jaký tenhle americký patetik dosáhl naposledy ve Wrestlerovi. Ale bohužel takhle je z toho nanebevzetí sebepoškozujícího se člověka, který se vzdaluje tím víc, čím víc se ho režisér snaží udělat dojemným. Fraser ovšem zaslouží maximální respekt. On je všechen humor a humanismus, který tenhle pochybný dramatický kytovec nese. (30.12.2022)

Na film som pozeral akosi bez emocií. Do polovice filmu som čakal, že sa Charlie zmení kvôli dcére, že začne na sebe makať a že uvidíme bohovskú transformáciu. No a tu nič. Obyčajná dráma o vine a sebapoškodzovaní sa podaná mdlo, ako interiér hlavného hrdinu a outfity všetkých, ktorí v tom hrali. Ku koncu som sa už vyslovene nudil. (25.02.2023)

Na pohled odporný člověk, který vás prvními záběry naprosto znechutí si vás skrze dvouhodinové drama nakonec naprosto získá, aby vám připomněl, že lidé často klamou svým tělem. Často odsoudíme krásnou duši na základě nepěkného zevnějšku a naopak. Komorní, tísnivé drama, které vás neutopí v depresi, ale naopak vám dám naději. Úžasná divadelnost využívající prostor malého bytu naplno, tomu jen a jen pomáhá. Nejvíce mě asi dostala scéna s exmanželkou, která pokryla hromadu nuancí a emocí. Avšak gró se nachází ve vyvrcholení cesty vedlejších postav a hlavního hrdiny, což uceluje fenomenální myšlenky o lidech a jejich skutečném nitru. Úžasný kousek, za který si Fraser toho Oscara prostě zaslouží. Bohužel mě to nesmetlo tak moc, skrze typické trademarky Aronofskyho, které mě neoslovují, ale naopak otravují a výřečnost symbolismu, včetně omlácení některých motivů o hlavu mi to lehce táhne dolů. (01.03.2023)

Z mého pohledu je Velryba druhý nejlepší Aronofskyho film - po Fontáně. Žádné nepříjemné Requiem za sen, žádná nafoukaná Černá labuť, žádný plačtivě prvoplánový Wrestler, ačkoliv právě s ním toho má nejvíce společného. Tentokrát se to zkrátka povedlo. Ačkoliv příběh vlastně ničím nepřekvapí, je tak dobře napsaný (divadelní základ je poznat), zahraný (geniální Brendan Fraser, moc mu to přeju) i natočený (prakticky se nehneme z bytu, ale vůbec to nevadí), že se moje opatrná zvědavost celkem brzy změnila v nadšení.  Pochválit musím ale také Sadie Sink a Hong Chau, bez kterých by Charlie nebyl Charliem, a nesmím zapomenout na Simonsenovu hudbu. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, ale výtky se po pár dnech rozplynuly pod tíhou (ehm) všeho toho nečekaně pozitivního, co film přinesl. (04.03.2023)