Ku bei
The Sadness
Obsahy(2)
Město Tchaj-pej náhle propuká v krvavý chaos, a to kvůli viru, díky kterému jsou lidé nuceni vraždit, mučit a dělat spoustu horších ohavností. Mladý pár je dohnán až na hranici zdravého rozumu, když se snaží znovu sejít uprostřed této strašné apokalypsy. Doba pořádku a radosti je pryč, zůstává pouze a jen „smutek“ (The Sadness). (HanzoBureshi)
(více)Recenze (133)
Scénáristická bezmoc, režijní black-outy. Jediným účelem je průběžně nám servírovat extrémní gore, jaké jen tak jinde neuvidíme. A vážně, bez komiky. V první polovině se režie ještě jakž-takž snaží pointovat sociální neduhy současné společnosti, no druhá polovina je pouze z prstu vycucané, natahované nic. Splatter brutalita a punková zvrhlost filmu ale skutečně jedinečná. Například znásilnění do deštníkem vypíchlého oka slečny na ambulantním vozíku, napojené na kapačky. A tak... ()
Podobné gorefesty nepatří úplně mezi mnou oblíbenou odnož hororového žánru, a to především proto, že málokdy bývají tak dobře řemeslně zajištěné, jako je tchajwanský The Sadness. Takže když se jednou za pár let něco takovéhoto zjeví, kdo jsem, abych si stěžoval. Ve svém ranku tohle za poslední dobu opravdu nemá moc konkurenci. Po většinu stopáže velmi drsný a bezútěšný masakr, pro část publika to asi mnohokrát fakt bude za hranou toho, co chtějí sledovat. Mne trochu mrzí, že si to ten bezvýchodný, špinavý, zoufalý feeling nedokáže držet úplně nonstop, přecijen jsou tu scény, kdy z toho ta cheesy béčkovost okatě trčí a připomíná divákovi, že je to ve výsledku jen hororová zábava. Drsná, ale pořád jen zábava. ()
„JESTLI NARAZÍTE NA NĚKOHO, KDO SE CHOVÁ NEZVYKLÝM ZPŮSOBEM, MĚLI BYSTE TO BRÁT OPRAVDU VÁŽNĚ...“ Fajn je, že se to po chvilce rozjede krvavým tempem. Jinak s hororama z tam těch končin mívám (většinou) problém, páč kromě krve, znásilňování a mučení (tedy násilí), mně zůstávaj veškerý myšlenky utajeny. Není divu, když je to příběhová kravina. plná idiotskýho chování. Ale asi to (někomu) vynahradí ta spousta sadomasochistickejch nápadů. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt všem říkám: „Noste roušky!“ 2.) Znám týpka, co „fakáče“ už neukáže. /// Thx za titule „arilka“. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne ()
Některé vraždy byly originální, spoustu krve, scéna v metru skvělá... ()
Správne, bolo to deja vu, nedá sa to brať vážne, scenár bol predvídateľný... všetko mi je jasné, všetky znalecké posudky sú mi u prdele. Asi to bude tým, že som gore-hound a vyznávač extrémov. A tak budem nadšene kričať a nezabráni mi v tom nikto :-) Pretože v rámci zombie hororov som bol naposledy takto natešený belgickým Yummy, čo už je pár rokov dozadu. A pokiaľ niekto nakrúti čistokrvný splatter, ktorý (áno, správne,) disponuje solídnym remeselným zázemím a prináša všetko, čo sľuboval (takže sa nedá povedať, že trailer je lepší ako samotný film - čo platí pri hororoch v 95% prípadov), a dokonca aj niečo navyše... keďže vtipne hláškujúci infikovaní boli okrem iného aj pekne nadržaní, čo som nepredpokladal, tak je to pre mňa radosť pozerať. Konečne som sa po dlhej dobe poriadne zabavil. So slzami v očiach a ťažkými depresiami kvôli klišé, predvídateľnosti a imbecilite scenára dávam full rating, zaraďujem film do svojej tohtoročnej topky a ostáva mi dúfať, že mi to moje svedomie odpustí. ()
The Sadness- Den D. Konečně jsme se my "Vyvolení" dočkali. Robert Jabbaz svým debutem z Tchaj Wanu šokuje svět i diváky, jako několik let zpět Gareth Evans svým Raidem a Timo Tjahjanto svým Night Comes for Us. Já chci vidět někdy film natočen tímhle triem, to by stříkala krev snad z TV do obýváku! The Sadness je bez debat žánrová událost desetiletí, která se zapíše do dějin a později získá kultovní status jako Human Centipede a Serbian Movie, avšak Sadness je daleko víc ambicióznější než ti dva zmínění. Sadness po klidnějším 20 minutovém úvodu rozjede originální virovou infekci ( bacha né zombie, jen nakažení- spíš crazies-madman), kteří obrátí ulice vzhůru nohama a krev, vnitřnosti a mrtvoly se budou povalovat všude příštích 60 minut intenzivně! Jestli jsem si myslel, že scéna v autobusu v novém TCM letos překonána nebude, tak už ve 30 minutě ji překonala scéna v Metru- to byl tak intenzivní masakr, že jsem se málem posral! Sadness má hodně extrémní a šokující formu, překonává všechny filmové hranice a boří jakákoliv filmová TABU ( Jsem si jist, že v žádné jiné zemi na světě, by neprošlo, to co prošlo režisérovi tady), jsou tu naprosto šílené ULTRA WTF fucked UP Gore scény, že jsem téměř začal šilhat nadšením a vzrušením! Došlo zde i na nekrofilii, znásilnění ( do díry, která se musela nejdřív udělat!!) hromadný group sex- všichni od krve - neskutečnéj masakr, pojídání mozku, galóny krve ( jestli v Macabre bylo na konci celý barák od krve od střechy po sklep, tak zde byla celá nemocnice komplet zavalená tmavě rudou. Do toho celého masakru hraje hodně znepokojivá hudba a v závěru jeden virolog i šikovně a inteligentně vysvětlí jak daná infekce funguje, což mě překvapilo. Občas se dalo i zasmát nad šílenými hlášky. Maskéři se vyřádili neskutečně, forma jasně vítězí nad obsahem a účel šokovat svou zvráceností a extrémností zde funguje na výbornou, takže bez jakéhokoliv váhání jasnéj plný kotel. Těžký Warning pro ostatní, určitě to není film pro lidi se slabším žaludkem, jen pro otrlé a hodně okrajové publikum. Je to Hardcore Horor- Gore-Porn-Extremity! Od Macabre a Remaku Evil Dead tu větší masomlejn nebyl. Naprostá slast a euforie. Mé zvrácené chutě jsou na pár dní opět ukojeny. Příběh 2/5, Akce 5/5, Humor 3/5, Násilí 5/5, Zábavnost 5/5 Hudba 4/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 3/5, Emoce 1/5, Herci 3/5. 9/10. ()
Realistická vízia krajiny, ktorú zachvátila mimoriadne agresívna forma vírusu robiaca z ľudí sadisticko-sexuálne monštrá bez zábran. Bezpečnostné zložky na čosi také šialené (a v takom masovom meradle) nemajú šancu adekvátne reagovať. Situácia sa okamžite vymkne spod kontroly a prežitie je na každom jedincovi zvlášť. K realistickému stvárneniu patrí hojne využívané gore. Dosť mi to pripomenulo O 28 dní od Boylea, ktoré taktiež býva považované za súčasť zombies žánru, ale vlastne nič nemôže byť ďalej od pravdy, hoci, samozrejme, isté styčné body by sa samozrejme našli. ()
Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. ()
Horor, který zaspal dobu. The Sadness sází na stylovou složku a efektnost předvedených atrakcí, avšak gejzíry umělé krve, vyhřezlé vnitřnosti či uťaté údy už dnes mohou ostříleného fanouška žánru jen těžko jakkoliv zaskočit. Robert Jabbaz není schopen vyprávět příběh, nedokáže budovat napětí a pokud se snaží provokovat, tak pouze v bezpečných mantinelech společenské normy. Veškeré násilí zde působí nesmírně nadsazeně, a tedy i nevěrohodně, v důsledku čehož snímek v divákovi vůbec neprobouzí negativní emoce. Ostatně mnohdy zde násilí není ani explicitně znázorněno. Takhle že vypadá snímek, který šokuje a boří veškerá myslitelná tabu? Zpátky do reality. Jakožto zdejší hororový expert mohu snímku The Sadness udělit nanejvýš jednu silnější hvězdu. ()
V Ázii začne úradovať nový vírus nazývaný Alvin. Zo začiatku sa zdá, že je vírus len politickou hrou, ale keď sa začnú ludia meniť na krvilačné nadržané monštrá, je jasné, že ide o ozajstnú pandémiu, ktorú bude ťažké zastaviť. - Bezpochyby je to Splatter, ktorý si musí užiť každý hororový fanúšik, ale ja osobne proste potrebujem na postavách vidieť niečo zaujímavé, čo vo mne vynúti záujem prežívať to s nimi. Tu nič také nebolo, plus treba čítať titulky, čo trochu uberá na celkovom dojme. To je asi všetko, čo by som vytkol. Inak tu je všetko možné od rezania končatín, násilného sexu, grcaníc, až po krvavé finále v nemocnici. Takýto masaker sa na hororovej scéne objaví len raz za pár rokov, takže si ho treba patrične vychutnať. Tiež netuším, prečo sa to volá The Sadness, keď majú nakazení a pravdepodobne aj diváci neustále úsmev na tvári. ()
Opět trochu jiné pojetí zombie apokalypsy. Podobný typ, ve kterém virus lidem zamlží zdravý rozum a nechá temné tužby lidského podvědomí vzkvétat, dává pravděpodobně v reálném světě ten největší smysl. Proto také patří z žánrovek mezi mé neoblíbenější. Sice má dílo i tak své mouchy, zejména tedy co se předvídatelnosti týče, ale s výsledkem jsem velice spokojen. Určitě však nejde o žádnou revoluci, neboť jsem již viděl nejméně jedno velice podobné dílo jako je například Mayhem. Ten je však o něco nápaditější a lépe provedený. Na druhou stranu Sadness zase exceluje notnou dávkou ukázek surového násilí. Kdybych však dostal více záběrů z šířícího se chaosu v ulicích i s nějakým tím nasazením policie, či armády, určitě bych hodnotil lépe. Takhle máme bohužel možnost si pořádně užít pouze dvě scény z nichž pouze ta z metra je skutečně legendární. Zbytek jsou už pouhé záběry individuálního násilí a nebo z již ukončených masakrů. Nicméně byla atmosféra po celou dobu parádní a tak o vysokém hodnocení nemám pochybnosti. Na závěr bych ještě rád poděkoval ricci.s za dokonale zpracované titulky. 73% ()
Taiwanci to rozbehli pod kanadskou režisérskou taktovkou doposiaľ najlepšou filmovou reflexiou korona vírusu. Pretože tvorivo alternatívne posunutou. A formálne skvelou. Na stole a vlastne všade v Čínskej republike (nemýliť si s Čínskou ľudovou republikou) je vírus nový. Vytvára z ľudí násilné, večne nadržané monštrá, čo beštiálne mučia, vraždia a znásilňujú kohokoľvek zbadajú. Intelekt však, na rozdiel od klasických zombíkov, nestrácajú. Len ho využívajú na zmienené ohavenstvá. Svižná gore jazda, s pár skvele nadávkovanými dialógovo/hláškovými reflexiami súčasnosti. Pomedzi násilenstvá sa odohráva klasický ľúbostný príbeh rozdeleného páru, ktorý sa túži, naprieč protivenstvám a nástrahám doby, opäť stretnúť. Táto línia trocha zlyháva na predpovedateľnosti deja, pretože každý divák vie, že pár vydrží nažive minimálne do záverečných titulkov. Tie mimochodom zdobí rezká hardcorová vypalovačka. ()
Kráľovská hororová gore delikatesa. A čo si myslia ostatní, to mám srdečne na kokote. Obzvlášť názory tých radobých hororo expertov, ktorí tu akurát tak kurvia dojmy. Zabudnite na klasickú zombie zábavu, toto je dokonalosť v násilí, pričom vstúpiť do hororového sveta takýmto debutom, to je normálne výhra v EuroMiliónoch. Áno, je síce pravda, že tempo postupne upadá, no tak či onak, toto je za poslednú dobu jeden z najlepších hororov aké som videl. ()
Hoci to vyzeralo na masakralnu blbinu, ma to, v istom slova zmysle, svoje caro…zaverecna/titulkova pesnicka je pecka… ()
The Sadness není jen výživný masomlejn, jak by se mohlo zdát. Splatterová linka je pouze jedna z vícero. Milostný příběh Kat a Jima připomene známé tragické příběhy z historie, pověstí i literatury. Zdařilé gore - šťavnaté zákusy, ukousnutý (téměř) nos, opaření a rozdrásání obličeje, práce s nožem (rozkošná rudá fontána až na strop), sekerou, hasičákem nebo deštníkem, střeva ven - doprovázené extrémním sexem (připomínka - D. Cronenberg a jeho Shivers) tvoří další linku. A pak samozřejmě kritika společnosti, co využívá posledních tří let skutečné pandemie. A Jabbaz je ve své vizi nemilosrdný tak, jako býval ve svém díle K. Čapek. Kdopak si na konci vzpomněl na Bílou nemoc? Člověk nemusí být hororový expert, aby pochopil, že gore zde není účelem, nýbrž prostředkem. Proto nevadí, že je až na hraně komična, jelikož tím naopak podtrhuje vážnost situace, v níž se lidé nachází. Popírači konečně otevírají oči, ale už jim to moc nepomůže. Každopádně film si lze užít i jako prvoplánový akční masakr, kterým ovšem není. ()
Řemeslně zvládnutý skvěle, ale obsahově silně nedotažený. Dost mě mrzí, že v zásadě veškerý tvůrčí um šel očividně do místy až pitoreskních gore prasáren, protože to mělo skvěle načtrnutou charakter(s)-driven dějovou linii schopnou nést emoce i napětí. Ani jedno se bohužel nakonec nedostavilo. Gore a BDSM fanoušci budou mít žně, příznivci trochu chytřejších filmů uznale pokývou nad dobrým zpracováním a zároveň si povzdychnou nad "to už tu bylo tisíckrát" pocitem. ()
Infikovaní v The Sadness sú neuveriteľne overpowered sexuálni násilníci a vrahovia, kvôli čomu je film preplnený skutočne tvrdým gore. Postavy len málokedy postávajú na jednom mieste, pretože by ich dobehli nakazení šialenci, a tak sa na scéne stále niečo deje. Na záver tomu už trochu dochádzala šťava, ale prvé dve tretiny boli super. ()
Namísto zombie tady máme virus Alvin, kterej proměňuje lidi v agresivní a nadržený individua. Uznávám, že děj filmu je triviální a slouží jen jako pojítko mezi akcí, které je ve filmu hafol. Akce naprosto vynahrazuje jalovej děj. Nechybí samozřejmě ani gejzíry krve a výživný gore. Milovníci gore akce musí být spokojeni. Navíc má film svižný tempo a tak tu není prostor pro nudu. Plusem jsou určitě i hláškující infikovaní. The Sadness mě rozhodně nadchlo ale na plnohodnotnejch 5 hvězd to není. Proto volím silné 4. ()
"Dobrý den, střeva ven! Kozy ovšem taky... všechny saky paky." No vida. Dobrá zpráva pro důchodce, jde to i bez viagry! Ovšem podobnou virusovou vzpruhu doktor Uzel v reklamě nepropagoval. Ani se nedivím, např. já při chřipce bývám spíš zvadlej a ani při prodělaném covidu mi nic nestálo, ale jiný kraj jiný mrav, resp. jiný virus. Jó, v Tchaj-peji, tam to žije! Tedy dokud to žije. Tenhle poznávací zájezd na Tchaj-wan splnil veškerá má očekávání a přinesl i libidový bonus. Brutálně dravý, chvílemi hravý, (ne)sympaticky krvavý i inovativní. Zombisex stokrát jinak aneb co v Kámasútře nenajdete, pročež zavádím úsloví "Nadržený jak černooký Tchajwanec". Ve finále s tím nejromantičtějším (protože velmi upřímným: "Pak bych ti uříznul prsa, miláčku...") vyznáním lásky, jaké jsem kdy, napříč žánry, ve filmu viděl. ()
Nechtiac som narazil na reklamu na tento film, z ktorej som omylom usúdil, že ide o zombie záležitosť. Tak som sa trochu nechtiac omrdal. Film bez deja, ktorý je čisto postavený na gore scénach, mi nestačí. Navyše dialogy typu "Ideme si po pičku." hovoria za všetko. Fakt, že ma v tom nikto a nič mimoriadne nesralo, mi zabránilo tomu udeliť najnižšie možné hodnotenie. 20% ()