Režie:
Joachim TrierKamera:
Kasper TuxenHudba:
Ola FløttumHrají:
Renate Reinsve, Anders Danielsen Lie, Herbert Nordrum, Maria Grazia Di Meo, Hans Olav Brenner, Deniz Kaya, Vidar Sandem, Olav Stubberud, Gisle Tveito (více)Obsahy(1)
Brzy třicetiletá Julie stále hledá své místo ve světě a experimentuje, zatímco její starší přítel Aksel by se rád usadil a začal novou životní etapu. Věci se zkomplikují, když zvídavá Julie pronikne na večírek, na kterém potká mladého a okouzlujícího Eivinda... Film na pomezí dramatu a komedie vypráví vtipně, pravdivě a s citem o vztazích a životě v době, kdy můžeme mít téměř nekonečné možnosti, a přesto si připadat jako nejhorší člověk na světě. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (243)
Sexy název, ale spíš by tomu sedělo víc “Normální lidi”, kdyby si to už pro sebe neukradla Sally Rooney. Film o neustálém hledání sebe sama. O třicítce. O partnerství. O ztrátě. O útěcích, když jde do tuhého. O tom chtít víc, ani ne tak od sebe, jako od ostatních. O emocích, ale nikdy ne o (sebe)lítosti. Že by každý mileniál byl tak trochu Bambi? Hodně to ke mně promluvilo. ()
Aby bylo pro začátek jasno, ano, jsou s Larsem vzdálení příbuzní, ale nemají žádné blízké vztahy. Joachim Trier každopádně znovu láká na svou autenticitu v látce, ve které je opět hodně otevřený. Nabídne pestrou paletu motivů a pocitů, protože jeho sarkastická hlavní hrdinka se zatím nechce usazovat a hledá své místo i štěstí v životě, v čemž se nejspíš pozná hodně diváků. Rozverná Julie ráda experimentuje, a pořád neví, jakým směrem se v životě vydat. Ostatně už na studiích skákala z jednoho oboru na druhý. A u vztahů to nebylo jiné. Pak ale potkala staršího komiksového autora. Jakmile se ale blíží třecí plocha, stahuje se do ústraní. Trier, který je v problematice vztahových očekávání nenásilný, dokáže dokonale přepínat mezi humornou a vážnou notou. Jeho vyprávění plyne přirozeně, v mnohém se pak neschovává za roh. A to, že je v závěru možná až příliš melancholický, mi nevadilo. Renate Reinsve je skvělá, s očima dovede zázraky. ()
Pojednání o prologu, dvanácti kapitolách a epilogu ze života téměř třicetileté Julie, která hledá své místo v životě a snaží se vyrovnat sama se sebou, se svými emocemi i s partnerskými vztahy. Relativně úspěšný pokus o generační výpověď, jenž se zároveň snaží dotýkat několika dalších vážných témat, uhrane krom přirozených hereckých výkonů trojice hlavních postav především elektrizující režií a sympatickým humorem. Chytře napsané dialogy místy mírně zavání přemoudřelostí a vyprávění se nejen kvůli dělení do kapitol, ale i kvůli přílišnému těkání mezi jednotlivými motivy zejména ke konci trošku rozpadá. Film je tak nejsilnější v několika hodně působivých a výrazných jednotlivostech a pasážích, jako je ta s nevinným jiskřením na hraně nevěry na večírku, ta s prožíváním jednoho dne s životní láskou v dočasně pozastaveném městě nebo ta s houbičkovým raušem. Zamýšlené dojetí na závěr se sice nekoná a dvě hodiny jsou kvůli pozvolna uvadajícímu tempu možná příliš, i tak jde ale o čas strávený velmi příjemně a přínosně. ()
Má krásný úsměv. Umí se radovat. Má zvídavé oči. Jak ty se umí nadchnout. A co, že její okouzlení časem vyprchá? Kousek si vezme s sebou o dům dál. Nalepí se jí na boty. A co, že se možná plete, možná chybuje? Je snad zavrženíhodné, že je i v nejistotě iniciativní a vykročí? Je horší odejít dřív než pozdě? ___ Život je lineární. Narodíme se a umřeme. Život není lineární. Každou chvíli v něčem začíná od znova. A ten začátek je i není nový. Jde o sled epizod — o za sebe naskládaná, ale zároveň nelineárně propletená, tady a teď. Proč by se každé tady a teď mělo podřizovat očekávání cobykdyby, minulosti, hypotetickému potom kdesi ve stáří..? ___ Je trpké, že se tak často se svým aktuálním místem v životě tak často mineme s tím druhým. Dřív nebo později. Vyšlo by to jindy, jinak? Možná. To je fuk. ___ To co je teď, je opravdu důležité. Posvátné. Přiznat tomu konečnost je urážkou. Odvážnou a nezbytnou pro štěstí duše. Špiníme novým staré? Ne! Ze starého jsme trochu vyrostli. Co jsme opustili, tím jsme se chtě nechtě trochu nakazili. ___ Nikdy nejsme hotoví. Pořád se pečeme. Neumřeme na konci. Umřeme někde uprostřed. Věčně nehotoví. Vždycky překvapení. Je v tom prostor pro radost. Neutop se. ()
JULIE JE ZE SEBE ZKLAMANÁ… Sonda do lidských duší a vztahů jedný generace… Taky mně bylo (kdysi) 30. Bohužel (bohudík?) jsem měl jiný problémy než Joachim Trier. Chápu, že se může (jakože) zastavit čas, když chci píchat s někým… po kom toužím… ale já na tyhle vztahový filmy nejsem. A ještě navíc, když do nich narvou metafory… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film (spolu se snímky „Repríza“ (2006) a „Oslo, 31.srpna“ (2011)) spadá do tzv. „Osloské trilogie“ . 2.) Snímek získal uznání kritiků po celém světě. 3.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Galerie (27)
Zajímavosti (3)
- V kapitole 11 Aksel (Anders Danielsen Lie) spomína filmy Kmotor II (1974) a Psie popoludnie (1975), ktoré by si opäť rád pozrel. (BOURQUE)
- Zástupcovia Nórska zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 94. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2022. (MikaelSVK)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Nórsku a Švédsku. (MikaelSVK)
Reklama