Reklama

Reklama

Titan

Trailer 3

Obsahy(1)

Po sérii nevysvětlitelných trestných činů se otec setká se synem, který byl deset let nezvěstný. Titan: kov vysoce odolný vůči teplu a korozi se slitinami s vysokou pevností v tahu. (Film Europe)

Videa (4)

Trailer 3

Recenze (124)

Elvisjagger 

všechny recenze uživatele

Titan pod svou drsnou a zdánlivě neproniknutelnou slupkou body hororu ukrývá citlivý příběh o lásce. Na relativně úsporné stopáži rozehrává hned několik témat (traumatické dětství, gender, rodičovství). Ačkoli tedy může jeho vyprávění působit mírně roztříštěně, lze tyto podtémata vnímat jako jeho pochopitelnou součást, která poznání toho stěžejního rozšiřují. Pokud k filmu přistoupíte dostatečně vnímavě, jsem si jistý, že se vám dokáže odvděčit. Rozumím ovšem i tomu, že ne každý divák se přes eticky rozporuplný úvod dokáže prokousat. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

"Titan" je zhmotněním teorie Lindy Williams o principiální totožnosti melodramatu, hororu a pornografie coby tělesných žánrů postavených na zobrazování a vyvolávání fyzických reakcí zhmotněných do příslušných tělesných tekutin. Druhý celovečerák Julie Ducournau usiluje o to spojit všechny tři žánry do jednoho celku. Srdce snímku představuje melodramatický oblouk hledání štěstí, odpuštění a rozplynutí vlastního ega v náruči druhého člověka. Ale typické elementy tohoto žánru, jako je groteskní kýč a nadreálně vyhrocená emocionalita, nahrazuje autorka hororovou i pornografickou groteskností pokřivených vizí, fetišů a excesivní tělesnosti ve směru destrukce i slasti. Při tom ale jako správné melodrama zůstává "Titan" současně vyhrocený i hyperrealistický, naivní i vážný, ale také směšný a dojemný. Potenciálně schizofrenní vize Julie Ducournau drží pohromadě jako celistvý útvar díky úchvatné kameře Rubena Impense, který nejcivilnější i nejbizarnější momenty filmu snímá jako zjitřený sen. ()

Reklama

maddy 

všechny recenze uživatele

Pokiaľ bol Raw propagovaný ako šokojúci film (čo bol nakoniec trocha lacný marketingový trik), tak až druhý film Julie Ducornau je tým pravým šokom, ktorý množstvo divákov nemusí zvládnuť. Psychicky, aj fyzicky náročný film na zhliadnutie, ktorý si berie to najúchylnejšie z japonskej kontroverznej cyberpunkovej tvorby, v kombinácii s novou francúzskou hororovou vlnou a primiešava niečo z Cronenberga. Navyše ako aj v prípade Raw opäť zabalené skôr do drámy, než do vysloveného hororu (v prípade Titane skôr body-horroru). Drámy, ktorá sa v jadre zaoberá témou sexuality, dospievania, objavovania samého seba, gender tématikou až po rodinné vzťahy. S veľkým dôrazom na fyzickosť celého diania, kde kamera skutočne neuhýba pred ničím, a navyše s perfektným vizuálom, kamerou a prvotriednym hereckým výkonom zatiaľ neznámej Agathe Rousselle. K väčšej spokojnosti chýba, že režisérka si trúfa na až prílišné množstvo rôznych tém, ktoré síce nechávajú divákovi priestor na vlastné vytvorenie názorov, ale zároveň málo z nich rozpracuje hlbšie (detstvo Alexie, vzťah s otcom a pod.). Rozhodne ako v prípade Raw však nejedná o vyslovený horor. Po zbesilom úvode (tanec na aute, vraždenie v dome) totiž Titane rapídne zvoľný a skôr ponúka surrealistickú artovú drámu s niekoľkými znepokojivými zábermi než čokoľvek čo by mohlo jednoducho potešiť hororových alebo thrillerový fanúšikov. Julie Ducornau sa tak profiluje ako skutočne výrazná režisérka s jasným režíjnym vedením, ktorú je možné spoznať po pár minútach filmu. Podobnú konzistenciu tvorby si dokáže zachovať len málokto, držím jej palce! Zatiaľ každý jej nový film je vyslovene zážitkom, ktorý treba prežiť. Síce nepríjemným, ale magicky-surrealistickým ... no chápem, že ho ocení málokto. Jej filmy totiž rozhodne nie sú pre žiadneho mainstremového diváka, aj keď sa dostávajú do o niečo širšej kino distribúcie. CELKOVO: 7/10 ()

ancientone 

všechny recenze uživatele

Titán je primárne filmom o hľadaní a pochopení (prijatí) svojej identity, o vzťahu s vlastným telom a o vzťahu s druhými (a opäť aj o ich prijatí). V tomto zmysle mu možno trochu ubližuje rámcovanie debaty ako o šokujúcom a kontroverznom filme. Áno, Ducournau používa na uchopenie týchto tém veľmi expresívne metafory a obrazy plné explicitného násilia a gore obrazov. Konanie hlavnej postavy rozbieha film vo frenetickom štýle pripomínajúcom americkú slasherovú kinematografiu, postavenú na lineárnej teenagerskej vyvražďovačke a neskôr prechádza do osobnejšej komornej drámy, ktorá na základe telesnej transformácie postavy (spojenej s motívom tehotenstva s autom) zapadá najmä do kategórie body horroru. Už z možnosti rýchleho zaradenia a žánrovej kategorizácie filmu aj zo samotnej tendencie New French Extremity je jasné, že vo filme Titán nie sme svedkami žiadneho dychberúceho ikonoklazmu. Nič šokujúce v konečnom dôsledku nie je ani na témach, ktoré film otvára. Ak prejdeme pod veľmi štýlový (ide o výstižnejšie slovo než šokujúci) a  v kontexte tohtoročnej canneskej súťaže mierne výstredný vizuál filmu, Titán presne zapadá do súčasnej témy politiky identít. Rozoberá problematický vzťah jedinca k sebe samému, tematizuje narastajúcu pluralitu súčasného chápania vlastnej identity aj identít druhých. Telo, vzťah k nemu a k ďalším bytostiam podlieha transformácii rovnako ako v body-horrorových filmoch (via David Cronenberg), ako aj v súčasných debatách o tele, ktoré by v ideálnom prípade nemalo podliehať žiadnej normalizácii a normatívnosti. A práve tomu sa v Titáne telo vyhýba. Je to šokujúce? Alebo kontroverzné? Alebo hodné humbugu? Osobne si to nemyslím. Z Titánu to však robí citlivé priloženie hmatu na senzitívne nervové zakončenia doby, v ktorej vznikol. celý text: https://www.kinecko.com/aktualne-ale-nie-sokujuce-obrazy-francuzskeho-filmu/ ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

V očekávání bizarní podivnosti jsme dostal podivnou bizarnost, což já rád. Halucinogenní příběh s místy vytříbenou klipovou estetikou nemá až tak daleko k předchozímu snímku autorky a je třeba na rovinu říci, že je opravdu pro menšinové publikum. Alexia po autonehodě v dětství není normálním člověkem, jelikož v hlavě má titanovou destičku. Ta kupodivu změní nejen myšlení, ale i tělo. Jistou spřízněnost bych viděl s filmy D. Cronenberga Rabid a Crash. Přes všechnu brutalitu jde o film, jehož hlavním motivem je láska. A také zázemí, kterým nemusí být domov. Ač se Alexia může zdát bezcitná a emocionálně ztracená, postupně se ukáže, že šlo jen o psychický blok, jenž stačilo odstranit. Alexia je v podstatě jakýmsi kyborgem, ve kterém ale převládá člověk. A když se najdou osamocené postavy, co se navzájem potřebují, je téměř vyhráno. Těch významových rovin je tu ale více. Sice jsem si představoval, že Alexia se stane matkou auta, ale takhle to bylo lepší. Skvělá hudba (milé retro) a kamera. Živočišná scéna v autosalónu, děsivý masakr v domě a nevyzpytatelní hasiči, co rádi tancují... ()

Galerie (15)

Zajímavosti (4)

  • Julia Ducournau je len druhou režisérkou a štvrtou ženou v histórií, ktorú ocenili v Cannes Zlatou Palmou. (_marduk_)

Související novinky

Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze

Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze

17.07.2021

Prestižní filmový festival ve francouzském Cannes se dnes v rámci ambiciózního post-covidového ročníku 2021 uchýlil ke svému poslednímu večeru a rozhodně nebyla nouze o překvapení. O jedno z nich se… (více)

Reklama

Reklama