Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po sérii nevysvětlitelných trestných činů se otec setká se synem, který byl deset let nezvěstný. Titan: kov vysoce odolný vůči teplu a korozi se slitinami s vysokou pevností v tahu. (Film Europe)

Videa (3)

Trailer 3

Recenze (19)

Qitek 

všechny recenze uživatele

Pod tou drsnou (póza?) a značně ujetou slupkou se schovává překvapivě křehký film o nenaplněné lásce. Bohužel (pro mě), v tomto případě víc než kdy jindy, zbytečně násilný - nic proti násilí ve filmech, ale proč musela být hlavní postava masová vražedkyně, krom samoúčelného zabíjení (v jeden moment i velmi úsměvného), mi hlava prostě nebere, nebo jsem to nepochopil. Vincent Lindon je vyloženě vynikající. Jeho postava člověka, který je ochoten darovat hluboce raněnou a pomatenou lásku "komukoliv" je nezapomenutelná. S jeho příchodem na scénu film otáčí a dostává jiný náboj, navíc se nebojím říct, že prakticky každá scéna s ním je vynikající. Divákovi pak Julie servíruje citlivé i překvapivě živé i vtipné scény ( macarena při resuscitaci ), které z hlavy nevymažete. Vyšinutost z toho ale pořád šilhá na obě strany. No a pak přijde závěr. Nevím co tím básnik chtěl říci. Moje hodnocení se každou hodinou mění z pěti na dvě a naopak. ()

AppleCore 

všechny recenze uživatele

SPOILER jak svině: Mam rád bizáry. Někdy mam rád bizáry opravdu hodně. Rád se hrabu v jejich vyznění i myšlence, pročež z nich dokonce i kde co vykoukám. Ale tady? Chápu tu kontroverznost okolo, z hlediska filmařiny a vypravěčství to ale neni nic strhujícího a vůbec prvně v životě jsem měl dojem, že sleduju čistokrevný pozérství. Titane je tak trochu jinej bizár, u kterýho divák sleduje holku, která se nechá zbouchnout autem, a místo toho, aby porodila Bburago, porodí "otci" tolik vytouženýho... Tetsua! ()

Reklama

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Film s velmi slušným potenciálem, který je ale trochu podvod na diváka. Po pozérském drsném začátku (který mi později moc do skládačky nesedl) přichází velmi zajímavý temný příběh rozehrávající aktuální témata typu jak najít své místo ve světě, kde se necítíte úplně ve své kůži nebo se kterým už nedokážete držet krok, popřípadě hledání otcovské role a přišlo mi to velmi působivé, a děsivější víc než násilí. Nelze to rozepsat, aniž bych spoilery někomu nepokazil film, ale nedivil bych se, kdyby režisérka tu nepasující část filmu nepřipsala jen, aby sehnala hororové prachy na citlivý křehký art. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Bez Francouzů (bratrů Lumiérů) by film nebyl. Minimálně ne v nám známé podobě. Francouzská kinematografie tak rozhodně patří mezi nejdůležitější a nadále se rozvíjí. Jedním z nejvýraznějších zástupců současné francouzské filmové tvorby je poté Julia Ducornau, která se již pár let nazpátek se svým režijním debutem RAW projevila jako režisérka, která se ve svých filmech nebojí tak trochu provokovat, pracovat s černým humorem a leckdy koketovat s dobrým vkusem. Tímto směrem se vydává i její druhý celovečerní film s názvem Titan, který již stihl získat Zlatou palmu na Filmovém festivalu v Cannes. A opět je jisté, že Ducornau natočila něco speciálního a jen tak neviděného.   Ducournau se nadále projevuje jako režisérka, která může ve velkém sednout fanouškům Davida Lynche či Davida Cronenberga. S druhým jmenovaným jí pojí především náklonost k body hororu, kterým Titan bezpochyby je. Zároveň Titan dokáže v divákovi vyvolat mnoho pocitů. Vzrušení, znechucení i uchechtávání. Ducournau totiž skutečně dokáže přijít s drsnými momenty, zároveň se nebojí uskočit k černému humoru. Je až překvapivé, že se tak kontroverznímu filmu povedlo vyhrát hlavní cenu na tak významném festivalu, již teď se Titan označuje za nejšílenější film, který kdy v Cannes Zlatou palmu vyhrál. Při vší té šílenosti ovšem má Ducournau výraznou jasnou vizi, která je skrze celý film vidět a i když je všech těch motivů ve filmu možná příliš moc a ne všechny dostanou adekvátní prostor, v součtu to do sebe vlastně zapadá celkem slušně.   Příběhy dvou odlišných postav (sériová vražedkyně oplodněna autem vs. hasič potýkající se se ztrátou syna) se protnou a dohromady utvoří složitý vztah, kdy je každý z nich jiným způsobem šílený a dost možná i proto k sobě patří. I když začátek vlastně naznačí skutečně divokou divočinu, po první půlhodině se vlastně karty tak trochu obrátí a vše začne být poklidnější. Pořád se to neobejde bez linky se záhadným těhotenstvím a nepříjemných momentů, ve finále jde ovšem skutečně především o příběh dvou duševních vyvrhelů, kteří se skutečně ideálně našli. A vyvrcholení jejich vzájemného vztahu ve finále filmu dodává speciální tečku, kterou divák nemůže vyloženě odhadnout.   Scénář Ducournau toho možná skutečně rozehraje až příliš a na vše není čas. V součtu je ve finále v Titanu možná nejzřetelnější hledání identity, je tam toho ovšem skutečně víc. Celé to vyznění je úmyslně provokativní, lehké střídání žánru poměrně funguje a především se na to hezky kouká. Ruben Impens umí pracovat s barvami, nebojí se kamerových hrátek a na Titan se na to díky němu hezky kouká i v momentech, kdy to úplně hezké být nemá a hezké ani není.   Je možná překvapující, že film jako Titan vyhrál hlavní cenu v Cannes, rozhodně to ovšem neznamená, že by na ní kvalitami Titan nedosahoval. Jde spíše o překvapení v tom ohledu, že tak očividně provokativní snímek v Cannes uspěl. I díky skvělé Agathe Rouselle a vynikajícímu Vincentu Lindonovi ovšem vzniká skutečně příjemně nepříjemný zážitek, který svou cílovku dostane do kolen. Titan není pro každého a chce toho možná říct až příliš, o působivý film jde ovšem určitě. A je rozhodně stravitelnější a zajímavější než RAW.....     ()

JFL 

všechny recenze uživatele

"Titan" je zhmotněním teorie Lindy Williams o principiální totožnosti melodramatu, hororu a pornografie coby tělesných žánrů postavených na zobrazování a vyvolávání fyzických reakcí zhmotněných do příslušných tělesných tekutin. Druhý celovečerák Julie Ducournau usiluje o to spojit všechny tři žánry do jednoho celku. Srdce snímku představuje melodramatický oblouk hledání štěstí, odpuštění a rozplynutí vlastního ega v náruči druhého člověka. Ale typické elementy tohoto žánru, jako je groteskní kýč a nadreálně vyhrocená emocionalita, nahrazuje autorka hororovou i pornografickou groteskností pokřivených vizí, fetišů a excesivní tělesnosti ve směru destrukce i slasti. Při tom ale jako správné melodrama zůstává "Titan" současně vyhrocený i hyperrealistický, naivní i vážný, ale také směšný a dojemný. Potenciálně schizofrenní vize Julie Ducournau drží pohromadě jako celistvý útvar díky úchvatné kameře Rubena Impense, který nejcivilnější i nejbizarnější momenty filmu snímá jako zjitřený sen. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama