Titan

Titán je primárne filmom o hľadaní a pochopení (prijatí) svojej identity, o vzťahu s vlastným telom a o vzťahu s druhými (a opäť aj o ich prijatí). V tomto zmysle mu možno trochu ubližuje rámcovanie debaty ako o šokujúcom a kontroverznom filme. Áno, Ducournau používa na uchopenie týchto tém veľmi expresívne metafory a obrazy plné explicitného násilia a gore obrazov. Konanie hlavnej postavy rozbieha film vo frenetickom štýle pripomínajúcom americkú slasherovú kinematografiu, postavenú na lineárnej teenagerskej vyvražďovačke a neskôr prechádza do osobnejšej komornej drámy, ktorá na základe telesnej transformácie postavy (spojenej s motívom tehotenstva s autom) zapadá najmä do kategórie body horroru. Už z možnosti rýchleho zaradenia a žánrovej kategorizácie filmu aj zo samotnej tendencie New French Extremity je jasné, že vo filme Titán nie sme svedkami žiadneho dychberúceho ikonoklazmu. Nič šokujúce v konečnom dôsledku nie je ani na témach, ktoré film otvára. Ak prejdeme pod veľmi štýlový (ide o výstižnejšie slovo než šokujúci) a  v kontexte tohtoročnej canneskej súťaže mierne výstredný vizuál filmu, Titán presne zapadá do súčasnej témy politiky identít. Rozoberá problematický vzťah jedinca k sebe samému, tematizuje narastajúcu pluralitu súčasného chápania vlastnej identity aj identít druhých. Telo, vzťah k nemu a k ďalším bytostiam podlieha transformácii rovnako ako v body-horrorových filmoch (via David Cronenberg), ako aj v súčasných debatách o tele, ktoré by v ideálnom prípade nemalo podliehať žiadnej normalizácii a normatívnosti. A práve tomu sa v Titáne telo vyhýba. Je to šokujúce? Alebo kontroverzné? Alebo hodné humbugu? Osobne si to nemyslím. Z Titánu to však robí citlivé priloženie hmatu na senzitívne nervové zakončenia doby, v ktorej vznikol. celý text: https://www.kinecko.com/aktualne-ale-nie-sokujuce-obrazy-francuzskeho-filmu/ (02.12.2021)

Nejvíce mě bavila asi první třetina, kde došlo k zajímavým vraždám, byla tu spousta nahoty a já si tak říkal, kam to bude směřovat. No, po proměně na záchodě, mě to bavilo čím dál tim míň a finále bylo úplně jakože cože ? Hlavní herečka Agathe, nevypadá hezky ani v reálu, pěkná ženská to fakt není, ale do této role se svým způsobem hodila. Každopádně, celkem dost bizarní snímek a asi spíše pro ženské publikum. Předešlý RAW, se mi rozhodně líbil více. (22.12.2021)

Pod tou drsnou (póza?) a značně ujetou slupkou se schovává překvapivě křehký film o nenaplněné lásce. Bohužel (pro mě), v tomto případě víc než kdy jindy, zbytečně násilný - nic proti násilí ve filmech, ale proč musela být hlavní postava masová vražedkyně, krom samoúčelného zabíjení (v jeden moment i velmi úsměvného), mi hlava prostě nebere, nebo jsem to nepochopil. Vincent Lindon je vyloženě vynikající. Jeho postava člověka, který je ochoten darovat hluboce raněnou a pomatenou lásku "komukoliv" je nezapomenutelná. S jeho příchodem na scénu film otáčí a dostává jiný náboj, navíc se nebojím říct, že prakticky každá scéna s ním je vynikající. Divákovi pak Julie servíruje citlivé i překvapivě živé i vtipné scény ( macarena při resuscitaci ), které z hlavy nevymažete. Vyšinutost z toho ale pořád šilhá na obě strany. No a pak přijde závěr. Nevím co tím básnik chtěl říci. Zklidnil bych hormon se zlatou palmou. (07.10.2021)

Spoilery! Vskutku velmi bizarní bizárek, který se jen tak nevidí. Velmi zajímavě stylizovaná záležitost s extrémně šíleným dějem, který se neustále stupňuje. Nedovedu si představit, jaký intenzivní drogový mixík si musela režisérka namíchat, že ji napadlo stvořit něco takhle šíleného a opravdu hodně provokujícího. Úplně se mi tajil dech z dovedností maskérů, protože hlavní hrdinka byla nepopsatelně nechutná. V průběhu děje se nedalo absolutně předpovídat, co se stane v nadcházejících minutách. Snímek se nedrží žádných filmových šablon a vytahuje z rukávu jednu šokující scénu za druhou. Není tak nouze na spoustu brutálních vražd, znásilňování automobilů, otcovskou lásku ve francouzském stylu. Snímek zřejmě rozpůlí diváctvo na dva nesmiřitelné tábory, které bude zákonite spojovat jeden společný aspekt - tento film opravdu hodně dlouho nedokážete dostat z hlavy. Hodně syrová, opojná a především divná záležitost. [75 %] (12.10.2023)

Už u režisérčiny prvotiny Raw jsem moc nechápal ten povyk, který se kolem toho spustil a po Titane můžu říct, že Ducournau není pro mě. Pokud se film odehrává v rovině "šílená krává vraždí", tak je to naprosto na pohodu. Je to brutální, syrové a Agathe Rousselle je v té první půlhodině naprosto boží. I ten sex s autem bych překousnul. Ostatně to u nás není žádná novinka (zdravím Fuka). -SPOILERY- Jenže pak si holka ostříhala vlasy, zlomila nos o umyvadlo, zafačovala kozy a jakýsi záchranář v ní poznal ztraceného syna. A k tomu všemu do ní milenec-auto vstříklo vytuněný Mogul, takže vedle prsou je tu problém z těhotenským břichem. A od tý doby šlo všechno do kopru. Za prvních 30 minut 30%. Na zbytek se nedalo koukat. (11.11.2021)