Hao xia

Mno podla mna si reziser John Woo ceni muzskeho priatelstva viac nez romantiky chlapa so zenskou. Jo, homosexualne podtony su konkretne v tomto filme velmi silne, to len slepy nevidi - medzi tymi dvoma muzmi Ting Tongom a Cching Cchungom preskoci pocas filmu viac homosexualnych iskier nez medzi chlapom a jeho zenou. To uz o vela veciach hovori ....... sam mam s reziserom Johnom Woo problem, muzska laska v jeho filmoch je velmi casta, najma teda v starsej tvorbe a hranice medzi homosexualnou naklonnostou a kamaratstvom su neostre a pomaly sa stieraju. Jo, to evidentne oslovilo mnohych sexualne dezorientovanych uzivatelov tuna - vidim tu kopu 4 a 5 hviezd ...... zacinam si byt isty ze este viac homo lasky a poniektori by tu boli schopni dat 6 a mozno ze i 7 hviezd . 40 % (12.03.2019)

Tam kde představitelé HK Nové vlny brali tradiční žánry a objevovali nové formální možnosti filmu (např. Tsui Hark a jeho The Butterfly Murders), zůstává John Woo u konvenčního pojetí žánru wuxia a jeho podoby. Last Hurrah tak nejvíce připomíná poctu hrdinským kouskům Changa Cheh. Poměrně neobvyklá je zde romantická hudba doprovázející souboje hlavních představitelů. (21.05.2010)

Swordplay generálka na Lepší zítřek, která je navíc i poctou SB klasice a "kmotru" Changovi Cheh... Ústřední dvojice "bratrů ve zbrani" (Wei Pai a Damian Lau) je opravdu k sežrání a antagonisté se taky nemají zač stydět (hlavně Lau Kong byl pro mě hodně milým překvapením, ovšem Lee Hoi San rozhodně nezklamal). Choreografie soubojů je IMHO nadprůměrná (třeba čtyřminutový duel Wei Pai vs. Fung Hak On patří mezi moje nejoblíbenější filmové souboje vůbec), souboje samotné jsou zajímavě a dynamicky nasnímané a prolité krve je hodně... „Last Hurrah“ je parádní old-school wuxia kousek (se značnými přesahy ke kung fu filmu), který vezme za srdce - a i když v rámci žánru revoluci nepředstavuje, patří k tomu nejlepšímu. (16.10.2007)

Po šestém shlédnutí se velice opatrně pokusím napsat komentář...je to...jak bych to jen...všechny ty barvy a souboje, úvodní píseň, Wai Pei proti Damianovi Lau u vodopádu, špička Damianova meče opřená o Wai Peiův krk a krůpěj krve stékající od hrotu, umírající arogantní šermíř Fung Hak On na pozadí až příliš svěže zelené trávy...dobře. Napíšu ten komentář až to sjuknu po sedmé...omluvte mě. (16.05.2008)

Na Johna Woo nezvykle hodně old-school HK kung fu akce, velmi poplatná sedmdesátkovému stylu ala 36. komnata Shaolinu. Takže kung-fu je tu efektní gymnastické cvičení s parádní choreografií, ale pořád ještě velmi statickými pózami během boje, kamera taky dynamičnosti moc nepobrala a zabírá spíš větší celky bez střihů (což ale ve světle stroboskopicky stříhané akce současnosti může být vítaná změna), a doprovází ho těch asi pět zvukových efektů úderů, seků a švihů, které se tehdy zarývaly do uší z každého podobného filmu. Právě na zvuku se imho nejvíc projevuje lacinost s jakou ty HK filmy tehdy vznikaly. Z bitek je vidět že Woo se teprve hledal, ale zárodky jeho kultovního stylu už tam vidět jsou - třeba v těch několika málo fantastických zpomalovačkách. A jeho styl je silně cítit i z příběhu, jeho depresivního vyznění, i celkové brutality - tak velké koule už tehdy moc filmařů okolo nemělo, červená stříká všude, a tehdejší filmy jsou jinak obvykle i mnohem naivnější. Sice je příběh trochu překomplikovaný, zaměnitelnost mnoha asijských tváří tomu nepomáhá, ale jak se množství postav zredukuje na pár základních, a Woo se pořádně opře do svého typického tématu bratrství a zrady, tak i ty emoce vydolovat dokáže. 8/10 (12.12.2019)