Velká země

Neskutečně čistě odvyprávěná věc, která věnuje spoustu prostoru všemu podstatnému - zápletce, postavám, jejich motivacím a vztahům mezi nimi. Málokdy člověk narazí na tříhodinový demýtizační western z období klasického Hollywoodu, který jde (zcela nenásilně) do hloubky a vše v něm dává dokonalý smysl. Minimálně v tomto ohledu bych se nebál Williama Wylera označit za Jamese Camerona své doby - bez ohledu na to, jak velký film tvořil, smysluplnost příběhu pro něj byla naprosto stěžejním aspektem. Pro mnoho dnešních diváků asi bude Velká země zbytečně rozvleklá, příliš "uvolněná" a bez pořádného náboje (okázalými "silnými" scénami se zde rozhodně neplýtvá), jako dílo z konce 50. let je to ale naprostý masterpiece. A Gregory Peck a Burl Ives (Oscar za vedlejší roli) jsou ve svých (skvěle napsaných) rolích absolutně perfektní... 80 % (17.02.2019)

Ryzí western je jako pohádka, tahle je zrovna o pyšné princezně a princi Dobromilovi, jen o maličko drsnější a s tím rozdílem, že symetrie je tu zdvojená (dva otcové, dvě dívky a dva mládenci), a tak to dopadne trochu jinak, ale i tady od začátku tušíte, jak. A pak spolu žili šťastně a oba páry (tmavovlasý i plavovlasý) vládly svorně a moudře kraji a zazvonil zvonec. (11.09.2015)

Nikdy jsem nezahlédla Velkou zemi uváděnou mezi nejlepšími westerny, ale pro mě tam definitivně patří. Hrdinů tam nepobíhá sedm, nejsou zdaleka jen hodní, zlí nebo oškliví a nedělají to ani tak pro hrst dolarů, jako pro pramen pitné vody, zato se jim daří být zamilovaní, odvážní, namyšlení, zbabělí, žárliví, mocichtiví, skromní i obětaví, aniž by šustili papírem a aniž by během těch tří hodin sebeméně nudili. Velká země je film, na který se dívám za odměnu a to opravdu jen tehdy, když jsem byla moc a moc hodná, nezlobila jsem maminku, šéfa ani vyučující, odevzdávala seminárky včas, nevykládala trapné vtipy, nelezla přes plot, nejezdila v práci po zábradlí, nechodila spát v hodinu, kdy slušní lidé vstávají, neproducírovala se s potkanem na rameni před lidmi, o kterých vím, že jim pohled na cokoli s holým ocasem působí tachykardii, a kolegům nepředávala vzkazy místo ústně nebo telefonicky vlaštovkami skládanými z výkazů, keré ještě ani nebyly zpracované. Z toho plyne, že jsem Velkou zemi neviděla už hodně dlouho, ale i tak prohlašuji, že Velká země je holdem velkému herectví všech přítomných pánů a dam a především velkému vypravěčství velkých příběhů, kterým zaslouženě proslul William Wyler. (14.01.2008)

Další neprůstřelná klasika, která mi nepochopitelně dlouho unikala a na jejíž popsání tyhle uživatelské formáty zdaleka nestačí. Opět je obdivuhodné, jak Wyler s relativní jednoduchostí hovoří obrazem a nechává vyprávět ani ne slova, jakožto spíše činy a jejich následky. Mezi skupinou ústředních postav jsou poměrně jasně rozdané karty, směřující k nevyhnutelnému konfliktu ve stylu klasických westernů, ale přítomnost nového věku gentlemanů v osobě námořníka Gregory Pecka s nimi nepředvídatelně zamíchává. Na úrovni tématu tak trpělivě dochází ke střetu cti(žádostivosti) a morálky, reprezentovaném hned na několika úrovních - jednak ve zmíněné osobě námořníka McKaye, jenž v průběhu vykonává čestné hrdinské činy vždy v utajení, neboť se neslučují s jeho morálkou (jsou totiž otázkou cti jen pro drsné muže divokého západu); jednak u loajálního majorova pohůnka Leeche, jemuž jde primárně o čest a McKayova morální spravedlnost na něj začne dopadat až po jejich tajné a smluvené rvačce; jednak u "nepřátelského" vůdce Hannasseyho, který má silně vštípené oba kodexy a jako drsný kovboj v závěru dokáže rozpoznat, že časy se mění a že je nutné vyřešit dlouho bobtnající konflikt čestně i morálně vůči okolí (a velký vliv na něj samozřejmě má aktivní šedá eminence McKay). To vše se sbíhá do nadčasové výpovědi o pronikání různých kulturních a kodexových epoch, a divák tak pohodlně sleduje zdánlivě tradiční western s tradičně rozhozenými rolemi a konflikty, který ale morálku a čest divokého západu od počátku podemlívá. A s tím ostatně souvisí i neočekávané volby na úrovni stylu, kdy Willer ty tradiční westernové motivy jako honička na koních, pěstní souboj či závěrečný duel ukazuje z velké vzdálenosti, aby podpořil jejich demýtizaci, popřípadě je před divákem skryje úplně (zmlácení ve stodole). Dodnes dokonalá ukázka toho, jak umí hollywoodský příběh vyprávět to, co se od něj očekává, a současně to celé jen tak mimochodem (ale naprosto uvědoměle a promyšleně) mezi řádky shazovat. Tenkrát na západě to možná dělá ještě lépe a revolučněji (také vzniklo v odlišné umělecké etapě), ale Velká země je jako klasičtější případ žánrového vzepření neméně fascinující. 90% (31.10.2020)

Drahokam mezi westerny. Snadno přehledný, žádné velké dějové zvraty, všechno plyne tak nějak v klidu. Nemusíte se složitě orientovat kdo je kdo, a na čí je straně. Takový balzám na nervy. Herci vynikající, výprava s blankytně modrou oblohou, vyprahlé širé pláně a bílý kaňon jsou fascinující.  Ale co nejvíc je fascinující na tomhle díle je bezesporu hudba - začátek si můžu pouštět pořád dokola a nikdy se neomrzí. Co dovede jeden skladatel s párem smyčců a trumpet, to nikdy nepochopim. A uhrančivé oči Jean Simmons nesmím opomenout. Dodatek: Po dalším shlédnutí musím konstatovat a doplnit, že Velká země mě fascinuje čím dál více... Prostě Velká nádhera. Chci vidět zas. Jeden z těch mála filmů, při kterém se skoro zastaví čas. A ten čas při něm strávený přináší skvělý pocit. Pocit nevšednosti, mimořádnosti, vzácnosti. Wyler byl prostě velikán a roky 1958 a 1959 byly jeho vrcholem. (18.09.2022)