Režie:
Jindřich ProcházkaScénář:
Marek DohnalKamera:
Petr KožušníkHrají:
Michal David, Lou Fanánek Hagen (průvodce), Rudy Linka, Karel Vágner, Sagvan Tofi, Monika Absolonová, Jana Koubková (a.z.), Marcela Davidová, Jiří Šlégr, Jaroslav Machek, Josef VlčekObsahy(1)
Michal David, pravým jménem Vladimír Štancl, chlapec s napůl cirkusáckým a napůl buržoazním původem, vyrůstal v pražské Krči sám s maminkou kabaretní tanečnicí a bez tatínka emigranta. Hudební talent v něm v jeho osmi letech objevila matka představená v klášterní škole poblíž Milána, kde malý Vladimír strávil dva roky během matčina uměleckého turné po Itálii. Po návratu do Československa dostali Štanclovi od příbuzných darem klavír a o tom, co z Vladimíra jednou bude, bylo rozhodnuto. V pubertě hrál v jazzových a rockových kapelách a na konzervatoři kromě hry na piano studoval skladbu. Osudovým dnem pro jeho profesní dráhu bylo vystoupení jeho amatérské skupiny „Čtyři“ na Pražských jazzových dnech v roce 1976, kde kapelu porota ocenila titulem Talent roku. Z kariéry uznávaného jazzového pianisty ale sešlo dřív, než vůbec začala, jelikož v tentýž den a na stejném místě dostal nabídku od skupiny Kroky Františka Janečka. Tehdy se začalo jeho přání – živit se muzikou – měnit ze snu ve skutečnost. Následovala éra popové hvězdy, krále diskoték a idolu dívčích srdcí let osmdesátých. Po ní přišla pro Michala Davida coby symbolu normalizační zábavy dekáda mediálního zatracení a života v ústraní. V roce 1998 se odehrál jeho velký comeback spojený s triumfem hokejistů v Naganu. Od té doby se opět těší přízni svých fanoušků. V posledních dvaceti letech je navíc úspěšným autorem muzikálů, které plní nikoli pouze jeho domovské Divadlo Broadway, ale také například hlediště v Jižní Koreji... Nejen o těchto zlomových momentech a obdobích Davidovy kariéry hovoří v dokumentu kromě samotného protagonisty také jeho příbuzní – matka Edita, sestra Michaela, manželka Marcela, dcera Klára, ale i ti, kdo je spolu s ním prožívali – Rudy Linka, Karel Vágner, Sagvan Tofi, Monika Absolonová a další. Dokument o Michalu Davidovi vznikal v roce 2020, v roce jeho šedesátých narozenin. Plány na velkolepou oslavu jubilea na vyprodaných koncertech v pražské O2 aréně však musel kvůli koronavirové pandemii odložit. Bilancujícího umělce se podařilo zachytit například při práci v Divadle Broadway, či na jednom z jeho mála povolených letních open air koncertů. Tvůrce dokumentu nechal zpěvák nahlédnout také do svého soukromí. Role průvodce příběhem Michala Davida se ujal textař a hudebník Lou Fanánek Hagen, jehož se slavným kolegou pojí dlouhodobá umělecká spolupráce na písních a muzikálech, ale také hudební a ideový antagonismus pankáče a popíkáře z dob předrevolučních. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Ač se nás snaží přesvědčit, že nebyl zaprodancem komunistického režimu, tak se vzápětí pochlubí, že byl v roce 1986 v USA fandit na tenise. Tam v té době fakt obyčejný smrtelník nemohl, Michale. ()
Sympaťák, který si na nic nehraje, říká upřímně to co si myslí, a hlavně dokáže svými písničkami rozdávat pozitivní energii. ()
Míša David masírovanej u bazénku ve své vilce na Teneriffe - takhle vypadá úspěšnej život borce jehož písničky, které složil před pětatřiceti rokama si notujou i dnešní náctiletý, ať si o něm člověk myslí cokoliv, tak tohle je prostě ryzí úspěch. Celkem komplexní dokument, který je k Davidovi hodně hodnej a jediný jakože nejobjektivnější je hudební kritik Josef Vlček, ale i ten se mi zdá nějak smířlivej. PS: Ono je asi těžký vytahovat kartu normalizačního protekčního zpěváka, když dneska je premiérem estébák, kterýho držej komouši u moci, to se pak zdá zpěvák, co prodal kdysi hodně desek jako prkotina. ()
Nevkus, prachy, opět prachy, sebestřednost, sebechvála... Jeho písničky byly jednoduché, líbivé, člověk si je občas mohl zanotovat. Nic proti. Ale poslouchat to jeho vychloubání bylo k nevydržení. Nepříjemný člověk. A špatný dokument. ()
Nejsem sto posoudit, zda Michal David žije tak, jak se má, ale dokument to byl rozhodně zajímavý. Lehce zidealizovaný (konec konců, kdo by o sobě chtěl natáčet něco hnusného), trochu populistický, ale jako celek docela obsyžný. Michal má zajímavou rodinnou minulost, jeho vkus světské rozhodně nezapře, ale ať se to někomu líbí, nebo ne, svůj velký podíl v české pop kultuře rozhodně má a není vůbec malý. Nejsem fanoušek jeho písniček, stejně jako jsem nikdy nebyla příznivec filmů s duem Vaculík a Tofi, ale lidem se to zjevně líbí a znám mnohem horší protagonisty organizovaného řevu, jenž se hřejí na výsluní, takže proč ne David. Navíc jeho muzikály jsou dobré, také ne všechny, ale třeba právě Kleopatra se fakt povedla. A ten fon na čarodějnice po revoluci si zjevně nazasloužil. Za mne jen jedno, škoda, že nezůstal u toho jazzu, protože ten mu fakt sluší víc. ()
Relativně krátký, ale vcelku komplexní portrét největšího českého kolotočového umělce, v jehož písních je úplně všechno. Je tam ten laciný kolotočářský papundekl, u kterého víte, že je to tak trošku fake, ale jsou tam taky silné emoce a melodie, které se dokážou zažrat hluboko pod kůži. Michal David dělá, to, co skvěle umí a co ho baví. A dělal to i za komunistů. Ne proto, že by je měl nějak rád. Jeho talent a věk se prostě vyskytl ve stejnou dobu a na stejném místě jako komunistický režim. Byl jedním z barevných světel v unylé šedi všedních dní, dával lidem naději a uklidnění, že všechna ta mizérie, ve které žijí, vlastně není až tak úplně špatná. A tím režimu pomáhal. Proto mu po revoluci spousta lidí nemohla přijít na jméno. Zajímavé je, že pouze jemu. Gottovi, který byl o několik tříd prominentnějším (dokonce národním!) umělcem, jeho angažmá a explicitní podporu komunistům (anticharta) nikdo nevyčítal a tu hymnu na Melantrichu s Krylem mu věřili. ()
Vzpomněl jsem si na Vlastu Buriana, který když si koupil nové auto, tak o tom musela vědět celá Praha, a který velice rád svůj úspěch a majetek vystavoval na odiv. A to se neodpouštělo v minulosti a neodpouští se to ani dnes. Asi bych souhlasil s tím, že M. David má skutečně tu smůlu, že byl vybrán jako ten nejhorší prorežimní zpěvák a jako takový byl postaven na ten nejvyšší stupínek. Přičemž důvody jsou asi prosté, byl často hraný a jeho hudba byla, řekněme, jednodušší. Přesto stvořil pár hitů, které přežily svou dobu. A to možná není tak úplně samo sebou a nelze si myslet, že takovou píseň napíše úplně každý. I k tomu je zapotřebí talent. Ono, když se dnes zaposloucháme do některých českých hitů hraných v rádiích, tak ta kritika M. Davida není úplně objektivní, protože se na člověka hrnou rýmy "jak noha" na podkresu trochu barvitější flašinetářské melodie. To, co bych vyčítal, nesouvisí s M. Davidem, ale se spojením M. Davida a F. Janečka, který se rozhodl hudební hvězdy vyrábět jako na výrobním pásu bez toho, že by vstupní suroviny měly potřebnou kvalitu. To M. David talent skutečně měl. Oddělil bych také od sebe M. Davida osmdesátkových let a M. Davida dnešního. Tady bych si dovolil popsat jistý úpadek zapříčiněný spokojeností ze sebe sama. Což podle mého dobře dokumentoval náhled na jeho tvůrčí dílničku v jakémsi úklidovém koutě jinak rozlehlého domu s pár neškodnými proprietami připomínajícími spíše muzikantský koutek teenagera, který se občasně zkouší vypsat z bolestných proměn dospívání... Dnešní M. David zdá se, žije z podstaty. Proto paradoxně lépe vyznívá jeho éra účinkování v Krocích F. Janečka než dnešní svobodná a nesvázaná tvorba ve svobodném režimu. Shrnul bych vše asi tak, že M. David není tak hrozný, jak si mnozí myslí, ale není zase tak dobrý, jak si o sobě myslí on sám. ()
Majkl a jeho životní příběh. Samozřejmě převážně oslavný dokument. Neuškodí. ()
No zatnul jsem zuby a skouknul to, abych nekydal hnůj na něco, co jsem ani neviděl. Ten dokument vypadá jako agitka na objednávku Michala Davida, která má všechny přesvědčit o tom, že ti co ho nemají rádi, mu závidí úspěch a vyčítají podlézání komunistickému režimu, kterého se nikdy nedopustil. Osobně nepatřím ani do jedné skupiny. Michala Davida nemusím, protože se mi jednoduše z jeho hudby ježí chlupy na zádech. A ze všeho nejvíc z toho celku, jehož je jeho hudba zpravidla součástí. Dejme tomu koncert: Obtloustlý nevkusně oblečený chlapík freneticky zpívá na pódiu své ubíjející kolovrátky, dělá u toho pohyby, které fakt nechci vidět, stejně vypadající lidé v hledišti radostí bez sebe zpívají kolovrátky s ním, všude okolo, kam se podíváš, nechutný nevkus a křeč ve stylu "vypni mozek, bav se a neptej se, proč",... Prostě je to tak blbá "zábava", až je mi z toho blbě. Davidova hudba je pro mě symbolem kulturního úpadku, který díky němu nabral na obrátkách. Na každém plese, diskotéce, pouti se děsím chvíle až se zábava zvrhne do zlatého hřebu v podobě masového vyřvávání "davidovek". Hudba má povznášet. Ať už je to klasika, jazz, rok, nebo klasickej popík. I pop se dá dělat na úrovni. Nemusí bejt úplně vymaštěnej. Davidova hudba ale podle mě vyloženě oblbuje. A to se minulému režimu mimochodem hodilo, to je pravda. Ale to už bych mu vyčítal nejmíň. Jinak muzikály nesnáším, neznám, takže k těm se vyjadřovat nebudu. A jeho jazzový talent? Tak ten je nezpochybnitelný. Ale mě osobně by byl Michal David o něco sympatičtější, kdyby tenhle talent neměl. Když někdo má takový talent jako on a v praxi dělá takovou hudbu, jakou dělá, tak z toho na mě čiší čirý kalkul. "Vím, že ta hudba je blbá, ale zároveň vím, že vy jste tak blbý, aby se vám to líbilo a štědře mi za to zaplatili". Lidi v hledišti Davidových koncertů jsou jako naprogramované ovce, které on sám naprogramoval, aby mu nosili peníze. Ostatně Michal David se vůbec netají tím, že peníze jsou pro něho vždy až na prvním a možná i na druhém a třetím místě. O vytahování se majetkem je podstatná část dokumentu. To tedy hodnotím Michala Davida a jeho hudbu. A dokument samotný? Jak hodnotit agitku? V dokumentu zpovídají v podstatě jen lidi, kteří ho mají rádi, nebo by ho měli mít oficiálně rádi. Jeho rodinu, přátele a muzikanty, kteří vesměs účinkují v jeho muzikálech. To působí zrovna u zpěváka, kterého tolik lidí dvakrát v lásce nemá, trochu divně, ne? Je to zkrátka čistě záležitost pro Davidovy fanoušky. Ti, co ho nemusí, si to ve většině případů stejně nepustí, tak nač kazit fanouškům náladu objektivitou. Do jeho soukromí nahlédnou, poznají lidi kolem něho, něco málo nového se snad taky dozvědí,... Tedy pro cílovou skupinu asi celkem dobré. Ale tou já holt nejsem, takže dobře mi tak. ()
Hodně špatný sebestředný "dokument" ()
Když se opijete na svatbě a chcete zatrsat, jsou Davidovy songy ideální. Škoda, že tenhle šikovný instumentalista a muzikant jede vyloženě na vlně komerce a udělá cokoliv, co mu bude sypat. Dokument ho takhle ukazuje v celé kráse. Mám tohle a tamto, prodal jsem tolik a tolik desek, dělali se mnou tihle a tamti. Pokud někdo s takovým talentem a schopnostmi všechno poměřuje jen penězi, majetkem, popularitou a známostmi, je to špatně. Připomíná mi v tom Jonáka se svým Discolandem, až na to, že Jonák neuměl nic. A o to je to smutnější. A problém s komunismem není to, že by zpíval nějaké agitky, ale to, že byl v čelech hitparád a žebříčků právě v období komunismu, podobně jako Gott a jiní. Chápu, že se snažil prorazit a vydělávat, když to šlo a uměl, ale tvářit se, že on nic, že on jen muzikant, je podobný alibismus jak u Gotta. ()
Přehlídka sebechvaly, nevkusu, plácání se po zádech, jakej "já Michal David super muzikant jsem", a katalog českých muzikantů, co "mistrovi" ne že jen lezou do pr*ele, oni z ní už ani nevylejzaj.. "Jeho písničky všichni znaj..", no aby ne, když za komunistů z rádia nic jinyho nehrálo.. Nesympatie stranou, jedna hvězda za to, že jsem se celkem bavil nad tím, jak se sám aktér obhajoval, že "Já to s komoušema netáhnul, kdepak, všechno bylo přece jinak, chlapi!".. ()
Hned na úvod musím říct, že Michala Davida nepovažuju za komunistický symbol jako mnozí. Uměl a umí dělat písničky, lidi je milují a málokterý umělec ještě dnes zvládne mít na diskotéce tolik hitů na které mladí tančí. Nicméně dokument samotný místy připomíná trochu frašku. Jistě, o slavném zpěvákovi se dozvídáme mnohé. Jak začínal, jak (ne)snášel slávu, jak se vymanil z Kroků apod. Také ale často slyšíme, a to mě upřímně dost překvapilo, kterak si David neustále chválí fakt, že je slavný, bohatý a úspěšný. Hlavně bohatý. Nerad by skončil chudý jako kostelní myš, jak několikrát zopakuje. Peníze a bohatství jsou u něj na velmi vysoké pozici a rád se svými majetky chlubí. Chybí mi pokora a skromnost. A to když už má konečně dojít na nějaký střet, kontroverzi, aby dokument neustále nepůsobil jako sluncem zalité oslavné ódy na Davida, zpěvák se jim decentně vyhne. O rozchodu s Janečkem mluví jako rozený diplomat, přestože do té doby mu diplomatická řeč chybí. A to přesto, že Sagvan Tofi zmiňuje, že rozchod byl bolestný pro oba. Janeček si pro jistotu dal cigárko než aby se k tomuto tématu vyjádřil. A tak je škoda, že jediný, kdo byl skutečně upřímný po celou dobu, byl hudební publicista Josef Vlček. ()
Dávám za pět ať praskně žilka všem komunistickým kádrovákům, kteří zde přispívají. ()
Čekal jsem, že rozmáznou jeho devadesátky víc, hlavně první polovinu. Ale jinak dobrý, jeho písničky z osmdesátek se hrajou dodnes a dneska se živí "výrobou" hypersračkových muzikálů. Tak co už. Je to takové jakoby různě přibarvené CVčko, promluvit tu mohl třeba i Leoš Mareš, se kterým udělal řady akcí. Ale na druhou stranu o jeho zemřelé dceři ještě v dětství jsem ani nevěděl. ()
Památný koncert v Plzni - Lochotíně 15.9.1987. Jo, jo. Já jsem byl v té době student SPŠE v Plzni. Pamatuji si velmi dobře, jak jsme tuten průser probírali ve škole v lavicích o přestávkách. Já v té době samozřejmě poslouchal Depeche Mode, Modern Talking, Bad Boys Blue, Madonnu, Sandru a tátovo starý magneťák s nahrávkami Beatles, Who, Dire Straits atd ... No těžko hodnotit po tolika letech, ale naší generaci Husákových dětí teda Michal David hodně ovlivnil, to je beze sporu. Tak já dávám 4 Oriony, protože při jeho písničkách jsem s holkama na diskotéce a pak těsně po ní prožil neskutečný věci ... :-))) PS: Trochu nechápu, co tam dělá Lou Fanánek, Sagvan a Monika. Ostatní v pohodě, ale čekal jsem od tutoho dokumentu trochu víc, tak nějak víc do hloubky až na dřeň (komouši, Janeček, nedobrovolně odejití kolegové). ()
Rekapitulace deformace nadějného jazzového hudebníka Vladimíra Štancla v popovou kreaturu Michala Davida ()
To je vlastně hloupý zakomplexovaný bohatý kolotočář... ()
Bolševická mrdka, které Fany cucá kejbord si vysnila dokument sama o sobě a neváhá se pasovat do role KRÁLE BURAN PUPU. Na vesnicí za těchto písních stále pichají sourozenci a jedí se psi s pjětima knedlama Ya? Sorry a ještě je tam Segvej Toffi.... ()
"Každý národ má takovou pop music, jakou si zaslouží." "...vekslácký pop s italským nádechem..." Dvě hlášky, který vystihují fenomén Majkla Dejvida. Jo, jsou to hrozný sračky, co dělá a ano pro prachy udělá cokoliv. Lidi za to zaplatěj, tak je asi všechno v pořádku a ČT může o umělci natočit i dokument. Na druhou stranu, bolševickej režim by byl shit i bez Janečkova cirkusu a v estrádách by radostně křepčili jiný kkti. Jen ty hokejky v Naganu mohly poslouchat něco jinýho.... ()