Volným pádem

Ostravské Divadlo Mír se stalo fenoménem a to zcela právem. Divadlo, které bylo založené v roce 2017 Albertem Čubou se dočkalo výraznější pozornosti díky vzniku seriálu (S)KORO NA mizině, který s výtečnou nadsázkou pojednával o tom, jak si tyto herci v žijí době, kdy je pandemie nutí mít divadla zavřená. Divadlu Mír se tak celkově dostalo větší pozornosti a úspěch nakonec vedl k tomu, že si Mír nyní založil vlastní streamovací službu jménem MírPlay. Tam se poté nebudou nacházet pouze záznamy improvizační show Tři tygři, ale bude vznikat i exkluzivní obsah, přičemž jedním z nich je i celovečerní režijní debut herce Divadla Mír Štěpána Kozuba. Kozubův debut s názvem Volným pádem si sice ponechává onen absurdní humor, kterým toto divadlo tolik proslulo, samotní tvůrci ale lákali na to, že nás v rámci Divadla Mír čeká něco zcela nového. Ve finále tak skutečně vzniká tragikomedie, která pojednává o tom, jak život někdy dokáže být vyloženě hnusnej a zkurvenej. Jde o sondu do duše introverta, který není schopen oslovit dívku, postavit se svému šéfovi ani ukáznit svého otce. Hlavnímu hrdinovi Michalovi vlastně dělá problém jakýkoliv sociální kontakt. Štěpán Kozub poté scénář ve spolupráci s Emilem Křižkou sepsal dle vlastních životních zážitků a snažil se do něj zapojit nespokojenost s tím, jak spolu mnohdy lidé (ne)komunikují. Film dle něj obsahuje zážitky, které zažil on sám nebo lidé z jeho okolí. Jde pro něj tedy o velmi osobní projekt, který dokazuje, že ty nejlepší scénáře někdy fakt píše sám život. Volným pádem je nízkorozpočtovou záležitostí a přesto strčí do kapsy veškerou konkurenci v oblasti velkorozpočtových českých komedií. Má herce v plné síle, některé věci musí kvůli nízkému rozpočtu řešit kreativním způsobem a především skutečně máte pocit, že tahle komedie vzniká proto, že ho točí sehraná parta, která se chce krom diváckého úspěchu především dočkat též dobrého pocitu a zábavného natáčecího procesu. A to z Volným pádem srší všemi směry. Jde o nejlepší celovečerní českou komedii za posledních pár let a já si vlastně říkám, že by tahle banda ani nepotřebovala příspěvek od fondu. Vidět je konat v takových polních podmínkách a přitom tak dobře je prostě paráda. Hlavním tématem Volným pádem je ukázat to, že být empatický, milý a vstřícný nutně neznamená být zároveň úspěšný a oblíbený. To moc dobře poznává i hlavní hrdina Michal v podání Robina Ferra. Právě Ferro, který byl doteď spíše přehlíženým členem ansámblu Divadla Mír dostává příležitost zazářit a introvertního a tak trochu prostého Michala hraje naprosto výtečně, že by mu člověk toho prosťáčka vlastně hned uvěřil. Především dokáže prodat momenty naprosté zoufalosti, smutku, nadšení nebo překvapení. Ferro tak konečně dostal možnost předvést, že se skutečně vedle Štěpána Kozuba, Vladimíra Poláka ani Alberta Čuby jednoduše neztratí. Kozub ostatně zvládl výtečně obsadit i zbytek obsazení- Vladimír Polák jako Michalův otec Jan, Albert Čuba jako Michalův otec Cyril, Štěpán Kozub jako podivný psycholog Radovan nebo Vladimír Georgiev ve strašně vděčné roli bezdomovce. Každý z nich dostává příležitost zazářit a ukrást si nějaký moment pro sebe. Polák se zde dočkává role velice svérázného otce, který střídá milenky jako ponožky, Čuba zase ideální představu šéfa, kterého by jeho zaměstnanec nejraději zabil a Kozub ve své cameo roli zase typického rádoby odborníka na alternativní medicínu. Ve svých rolích dostávají herci příležitost předvést své typické absurdní pózy, ze kterých tolik těží genialita humoru Divadla Mír a přesto se každý z nich dokáže předvést v tak trochu jiném světle. Jestli tohle nabídnou i další exkluzivní projekty Divadla Mír, máme se určitě na co těšit. Kozubův scénář je silný. Tenhle tragikomický příběh je vynikající sondou do duše prosťáčka a to jakým směrem se jeho příběh vydává je rozhodně zajímavé. Zároveň si Kozub ohlídal vizuál, který je celkem fajn (záběr, kde Michal ve žlutém triku sedí u žluté zdi je důkazem toho, jak se tu celkem pěkně pracuje s barvami) a kameraman Petr Hrubeš odvedl velmi dobrou práci a líbí se mi, že se tu vyloženě nejede ve stylu statických záběrů. A pak je tu soundtrack Michala Sedláčka, které některé emocionální momenty prodává ještě silnějším způsobem. Osobně mám s tím snad jen problém, že mi humor v jistých momentech úplně nesedl a klasicky u Divadla Mír mi někdy přišel prostě a jednoduše přes hranu. I na poměry Divadla Mír. Přesto jsem ale rád, že tyhle komici nadále riskují, že ono absurdno bude trapným a přesto nikdy do vyloženě trapné pozice nespadnou. Zároveň mě trochu mrzí, že se s takovým vztahem mezi Michalem a jeho otcem, Michalem a jeho šéfem a Michalem a jeho vyvolenou nepracovalo tak trochu víc, o to ale Kozubovi nejspíš stejně nešlo. Jeho cílem bylo spíše dodat černou komedii/tragikomedii, které bude zároveň nakouknutím do duše člověka, který má výrazný problém s ideální komunikací. A to se mu daří. Osobně jsem se v hlavním hrdinovi v mnoha ohledech našel a nic mě v poslední době tolik nedonutilo k tomu, abych se nad svým životem konečně pořádně zamyslel. Pořád to především funguje jako bravurní zábava plná mnoho zábavných momentů, zároveň to ale celé skutečně má i něco na víc. A nemůžu se dočkat, co Štěpán Kozub i zbytek Divadla Mír dodají v blízké době. Ostravské Divadlo Mír v plné polní dodalo nejlepší českou komedii za posledních pár let, což je smutné především i díky tomu, že skutečně vznikala v nezávislých podmínkách a nemohla se na rozdíl od konkurence spolehnout na mnohamilionový rozpočet. Jenomže hlavní nejsou peníze. Hlavní je kreativita, kterou tahle výtečná tragikomedie má a také to, že se po zhlédnutí už nikdy nebudu dívat na pokladní v Globusu stejnýma očima. Robin Ferro rules! Má Štěpán Kozub na to stát se ostravským Woodym Allenem? Osud je mu určitě nakloněn....... (06.03.2021) (méně) (více)