Milada Smolíková

Milada Smolíková se narodila 18. října 1891 v Praze jako Milada Ortová do rodiny truhláře. Vystudovala soukromou pražskou obchodní školu (1905 – 1906). Nastoupila na post úřednice, ale toužila se stát herečkou.

Proto aspoň ochotničila v divadelním spolku v hostinci U Štorkánů na Letné. Svůj velký sen o herectví začala připravovat v dramatické škole Ludmily Danzerové a u Marie Spurné (1909 – 1911). Profesně začala hrát u divadelních společností K. F. Štětky (1912 – 1914) a J. Hodra (1914).

Hodr však po začátku 1. světové války soubor rozpustil a Milada odešla do Prahy, kde získala angažmá v Intimním (Švandově) divadle (1915 – 1920). Právě toto angažmá se pro ni stalo do jisté míry osudné. Seznámila se zde se svým budoucím manželem Františkem Smolíkem (1891 – 1972), po kterém získala nové jméno.

Milada svého muže nadevše milovala, podřizovala kvůli němu i svoji hereckou kariéru. Vždy se o svého manžela, který např. vášnivě sbíral porcelánové figurky, poctivě starala všude ho doprovázela, pečovala o jeho zdraví a čas, pomáhala mu a odstraňovala mu z cest všechny překážky. I jejich narození a úmrtí je symbolické: oba se narodili i zemřeli ve stejný rok.

Její další divadelní angažmá jsou úzce vázaná s působením manžela. Hrála v Uranii (1920 – 1921), Revoluční scéně (1921 – 1922), Rokoku (1923 – 1924), Divadle Vlasty Buriana (1924 – 1928), Divadle na Vinohradech (1928 – 1934).

Když roku 1934 František Smolík nastupoval do angažmá v činohře Národního divadla, kladl si podmínku, aby s ním byla přijata i jeho žena Milada. Národní o Smolíka tolik stálo, že přijalo i Miladu Smolíkovou, která ve svazku s ND zůstala až do penzionování v roce 1960.

Milada Smolíková byla vždy skvělou herečkou malých rolí. Začínala jako temperamentní a živočišná milovnice a naivka, která má kladný vztah k životu a radostně kypící zdraví („Mandragora", „Chudý muž musí mít za ušima"). Ve dvacátých letech, kdy hrála zejména v komediálních divadlech, byla komediální a lidovou herečkou. I do Národního divadla měla být přijata pro „obor úloh mladocharakterních a rovněž komických".

Byla představitelkou žen z lidu a malých rolí, které ztvárňovala přímočaře a hlavně metodou tvůrčího realismu. Její menší a plnoštíhlá postava, oválný a usměvavý obličej, eruptivní projev, zvláště neobyčejná výřečnost a vzácně lidský charakter ji vnesly do rozličných postav tet, matek, hospodyň, žen, chův, stařen či sousedek.

Něhou, vnitřní energií, rázností, výřečností, upřímností a lidovostí zkrásněla role v inscenacích „Meluzína", „Naši furianti", „Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec" či „Jan Hus".

U filmařů byla oblíbenou epizodkářkou, ale nikdy nemohla svůj skvělý talent uplatnit v hlavní roli.

Po šesti němých filmech (ZLATÉ SRDÉČKO, TAM NA HORÁCH, BABIČKA, ROMÁN HLOUPÉHO HONZY, OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA II. a LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ) často hrála až ve 30. letech: Dostálová (OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY), kuchařka Marie (ZÁHADA MODRÉHO POKOJE), panička (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), mlékařka (VELBLOUD UCHEM JEHLY), zákaznice (PANENSTVÍ), paní Lejsalová (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA!), bytná (PÁN A SLUHA), teta (ANDULA VYHRÁLA), služka Anežka (TETIČKA), domovnice (KAREL A JÁ, VALENTIN DOBROTIVÝ) a nebo hospodská (PAKLÍČ).

Ve znárodněném filmu hrála jen na konci 40. a začátku 50. let ve snímcích NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (žena Hrušky), PODOBIZNA (paní v ateliéru), MUZIKANT (Zábranská), ČAPKOVY POVÍDKY (Sobotková), O ŠEVCI MATOUŠOVI (Vitáková), HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU" (kuchařka Terezka), ČERVENÁ JEŠTĚRKA (Stehlíková), NÁVRAT DOMŮ (pokojská), BYLO TO V MÁJI (Hrabětová), EXPRES Z NORIMBERKA (žena s džbánem) a ADVENT (paní nadlesní).

Pouze jednou měla příležitost sehrát větší roli: s někdejším principálem Vlastou Burianem vytvořila titulní dvojici v Cikánově komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (1934). Naposledy byla matkou Helebrandtovou v Brynychově dramatu ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958).

V 50. letech musela zcela omezit svoji hereckou kariéru z důvodu vážné nemoci. Výjimečně působila v rozhlase a v televizi. Získala Vyznamenání Za vynikající práci (1953) a u příležitosti sedmdesátých narozenin (1961) tituly Zasloužilé umělkyně a Zasloužilé členky Národního divadla. Milada Smolíková zemřela 1. listopadu 1972 v Praze ve věku osmdesáti jedna let a deset měsíců po smrti manžela...

Jaroslav "krib" Lopour