Alanis Morissette

Alanis Nadine Morissette se narodila 1. června 1974 v Ottawě, Kanada. Její matka, Georgia Mary Ann (rozená Feuesteinová), má maďarský původ a je učitelka, otec Alan Richard Morissette je ředitelem střední školy. Oba rodiče jsou katolíci. Alanis má dva bratry – Wadea (její o 12 minut starší dvojče), který pracuje jako instruktor jogy, a Chada. Na základní škole byla vybrána jako talentované dítě, a tak byla přijata do programu pro talentované děti na St. Elizabeth’s PGL. Následovala Immaculata High School a Glebe Collegiate Institute in Ottawa, která měla jeden z nejlepších hudebních programů ve městě.

Už v šesti letech se začala učit hrát na piano, v jednadvaceti potom přidala ještě kytaru. Když jí bylo deset, napsala svoji první písničku Fate Stay With Me, kterou poslala místní folkové zpěvačce Lindsay Morgan, jež Alanis přijala jako svou chráněnkyni. Písničku nakonec s pomocí Morganové sama vydala, bylo vylisováno pár kopií a písnička se dostala i do rádií. V roce 1987 soutěžila v prvním ročníku Rising Star Talent Competition, což byla amatérská soutěž v Torontu. Uspěla na konkurzu v New Yourku do soutěže talentů, a tak letěla na natáčení do Los Angeles. Vystupovala pod jménem Alanis Nadine, ale hned v prvním kole byla vyřazena. Konečně v roce 1988 podepsala smlouvu s vydavatelstvím MCA Publishing, které jí pomohlo k nahrávací smlouvě.

O tři roky později vydává (pouze v Kanadě) debutové album Alanis. Se svým producentem Lesliem Howem spolupracovala při tvorbě všech písní na desce. Toto popové až taneční album mělo překvapivý úspěch a dokonce se stalo platinovým. První singl z tohoto alba Too Hot se dostal do první dvacítky kandského hudebního časopisu RPM, další singly Walk Away a Feel Your Love se dostaly do TOP40. Svým úspěchem si vysloužila přezdívku „kanadská Debbie Gibson“. Byla nominována na Juno Awards v kategoriích Most Promising Female Vocalist of the Year (nominaci proměnila ve vítězství), Single of the Year a Best Dance Recording, obě za píseň Too Hot. Ihned následovalo další album Now Is the Time, také vydáno pouze v Kanadě. Baladicky laděné hloubavé texty, na kterých má také autorskou spoluúčast, ji opět vynesly do TOP40, ale celkově se alba prodalo sotva polovina kopií jako její předchozí desky, což pro Alanis znamenalo značný neúspěch. Natočením dvou alb splnila podmínky smlouvy s MCA Records, a tak odešla.

Dokončila střední školu a přestěhovala se do Toronta, kde potkala producenta a písničkáře Glena Ballarda, s nímž napsala svou další desku. Jaged Little Pill bylo vydáno v roce 1995 a to mezinárodně. Byl to tedy její první mezinárodní debut a dočkal se takového úspěchu, že její první deska Alanis zmizela do nevědomí. Původně si od alba nikdo nesliboval závratný úspěch, vše se ale změnilo ve chvíli, kdy její pilotní singl You Oughta Know začalo hrát losangelské rádio KROQ a videoklip se dostal na MTV a MuchMusic. Song obsadil přední příčky všech hitparád a její další singly (All I Really Want, Hand In My Pocket) toto místo jen potvrdily. Největší úspěch její kariéry zaznamenala písnička Ironic (na Grammy ’97 nominace na Record of the Year, Best Music Video – Short Form), jež je dodnes považována za jednu z jejích nejlepších. Album doplnily ještě další dva singly (You Learn, Head over Feet), což jí zajistilo místo v TOP20 Billboardu na více než rok. Jaged Little Pill se v USA prodalo 6 milionů a celosvětově 33 milionů, což jí přineslo nálepku nejlépe se prodávajícího debutového alba mezi zpěvačkami, v Kanadě se deska stala 12x platinovou, popularitu si získala i v Austrálii nebo Velké Británii. Získala Juno Awards hned v několika kategoriích: Album of the Year, Single of the Year (You Oughta Know), Best Rock Album, Songwriter of the Year, Female Vocalist of the Year; na Grammy získala v témže roce cenu za Best Female Rock Vocal Performance, Best Rock Song (You Oughta Know), Best Rock Album, Album of the Year. Není divu, že se s touto deskou vydala na turné, které ve výsledku trvalo 18 měsíců. Začínala na malých klubových scénách a postupně se dostala až do velkých koncertních hal.

Úspěch si však vybral svou daň a na Alanis bylo najednou až moc stresu, proto začala cvičit lyengar jogu. Po posledním představení v roce 1996 spolu se svou matkou a dalšími přáteli odjela na šest týdnů do Indie. Po návratu si zahostovala na albu Ringa Starra, s kterým nazpívala jednu písničku, a Davea Matthewse, s kterým nazpívala songy dva. V témže roce nazpívala píseň Uninvited jako soundtrack k filmu CITY OF ANGELS (1998), za nějž byla také nominována na ceny Grammy. Následovalo její čtvrté studiové album Supposed Former Infatuation Junkie, na kterém se autorsky podílel Glen Ballard. Recenze byly vcelku kladné, avšak svými příliš osobními texty se odcizila mnohým fanoušků, ale i přesto se v Kanadě stalo čtyřikrát platinovým. Jediný mezinárodní hit alba byla píseň Thank U, ke které byl natočen poněkud kontroverzní klip, ve kterém se Alanis svlékla donaha. Vyhrála MuchMusic Video Award pro Best Director a Juno Award pro Videoclip of the Year k písni So Pure (ve videoklipu si zahrál i její tehdejší přítel Dash Mihok).

V roce 1999 vydala své první akustické album Alanis Unplugged, které bylo nahráno při příležitosti televizní show MTV Unplugged. V tom samém roce také vydala live verzi Are You Still Mad pro album Live in the X Longue II pro charitu. Toho roku také byla nominována na Grammy za live intepretace písně So Pure na Woodstocku ’99. Vydala na letní turné s Tori Amos s jejím albem To Venus And Back. V únoru 2002 vychází její další album – Under Rug Swept, což je první deska, kterou celou napsala sama. V té době se také rozešla se svou dosavadní kapelou a přizvala ke spolupráci její současné členy: Jason Orme, Zac Rae, David Levita a Blair Sinta. V Americe prodala milion kopií a umístila se na prvním místě v hitparádě Billboard. V Kanadě se deska stala (jak jinak než) platinovou a vyhrála Juno Award v kategorii Producer of the Year za písničky Hands Clean a So Unsexy. Ještě téhož roku vydala Feast on Scraps, jež zahrnovalo DVD s live koncertem, dokumentárním filmem ze zákulisí, který sama režírovala, a CD s osmi doposud nevydanýmu písničkami, které uvedla singlem Simple Together, jehož se v USA prodalo sedmdesát tisíc kopií.

V roce 2004 vystupovala na Juno Awards oblečená pouze v županu, který si během představení svlékla. Měl to být protest proti rostoucí cenzuře v USA vyvolané skandálem s Janet Jackson. V květnu potom vydala šestou desku So-Called Chaos, kterou také napsala sama. Už samotný singl Everything měl problémy, protože v původním textu je použito slovo asshole (kretén), díky němuž jej rádia odmítla hrát. Bylo proto nahrazeno slovem nightmare (noční můra). I přes to se však tato deska nedočkala výrazného úspěchu a v kariéře Alanis znamenala výrazný propad.

K desátému výročí vydání desky Jaged Little Pill vydala jeho akustickou verzi (červen 2005), která byla po době šesti týdnů hrána pouze v kavárnách řetězce Starbucks. To přineslo spory mezi Maverick Records a HMV North America, které se pomstily po onu dobu šesti týdnů stažením všech jejích alb z prodeje. Dva měsíce na to se svou akustickou verzí své osudové desky koncertovala v malých divadlech a v téže době byla také uvedena na Kanadskou cestu slávy. V tomto roce dále vydala výběr svých nejlepších hitů Alanis Morissette: The Collection, jehož singlem byla cover verze hitu Crazy od Seala. Spolu s deskou bylo také možné zakoupit DVD s dokumentem, devadesáti-vteřinovým klipem k Joining You a dvěma videi k doposud nevydaným písním z roku 1996 King of Intimidation a Can’t Not. K filmu The Chronicles of Narnia: The Lion, the Witch and the Wardrobe také přispěla písní Wunderkind, za kterou si vysloužila nominaci na Garmmy Best Original Song. (Tuto píseň také zazpívala při závěrečném ceremoniálu Olympiády va Vancouveru 2010.)

Rok 2006 sama Alanis označila za jediný rok ve své kariéře, kdy se svými písničkami nekoncertovala, kromě vystoupení v The Tonight Show with Jay Leno s písní Wunderkind. 1. dubna 2007 vydala cover verzi písně My Humps (původně od Black Eyed Peas), jež měla mírně parodický nádech a výrazný úspěch u posluchačů. Fergie (původní zpěvačka písně) jí za to poslala dort s obdivnou souhlasnou poznámkou. Alanis se k tomuto činu nikdy oficiálně nevyjádřila, avšak polemizovalo se, že to udělala právě jako aprílový žert. 2008 vydává své sedmé studiové album Flavors of Entanglement, s kterým se chystala na severoamerické turné, ale nakonec se rozhodla pro koncertování na přehlídkách, festivalech a v televizích a rádiích.

Alanis má na svém kontě také poměrně bohatou hereckou kariéru. Poprvé se v televizi objevila už v roce 1986 v osmnácti epizodách YOU CAN’T DO THAT ON TELEVISION. Jako malá také vystupovala s jednou z nejstarších severoamerických divadelních společností Orpheus Musical Theatre Society. Její další filmová spolupráce, jež později popsala slovem „hrozná“, byla na filmu ANYTHING FOR LOVE (1993). Ani to ji však od hraní neodradilo a pořád se chtěla dostat před kameru. Příležitost dostala v roce 1999, kdy si zahrála v poměrně úspěšné komedii DOGMA Kevina Smithe postavu samotného Boha (písní Still přispěla i do soundtracku k filmu). Objevila se v úspěšných seriálech HBO SEX AND THE CITY a CURB YOUR ENTHUSIASM. Dostala se opět i na divadelní prkna ve hře The Exonerated jako Sunny Jacobs, která byla propuštěna z vězení poté, co se objevily důkazy, že je nevinná. V dubnu 2006 MTV News zveřejnily zprávu, že se Alanis na několik repríz vrátí do své role a všechna představení byla okamžitě vyprodaná. Mihla se v biografickém snímku o Cole Porterovi DE-LOVELY (2004), kde si zahrála malou roli anonymní umělkyně a k filmu také nazpívala píseň Let’s Do It. V epizodní roli bezdomovkyně Lucindy jsme ji mohli spatřit v americkém komediálním seriálu LOVESPRING INTERNATIONAL (2006) nebo také ve třech dílech seriálu NIP/TUCK, kde si zahrála lesbičku Poppy. Sama sebe potom ztvárnila v dokumentárním filmu PITTSBURGH. Komerčně úspěšnější role přišla se seriálem WEEDS (2005), ve kterém hraje postavu doktorky Audry Kitson, která se stará o těhotnou Nancy Botwin (Mary-Louise Parker).

Na svém webu zveřejnila informaci, že by si chtěla zahrát ve filmové adaptaci novely Philipa K. Dicka Radio Free Albemuth. Chtěla hrát Sylvii, která znenadání znovu vážně onemocní. Sama říká, že je Dickovým velkým fanouškem a jeho tvorbu nazývá poetickou a zeširoka nápaditou.

Když bylo Alanis 14 let, slyšela, že pokud chce být úspěšná, nemůže být tlustá, následkem čehož až do svých 18 let trpěla anorexií a bulimií. Po výrazném kolísání váhy začala chodit na terapii, kde se naopak snažila vštípit si, že ať vypadá jakkoli, její tělo je perfektní takové, jaké je. Poté, co si přečetla knihu Eat to Life od Dr. Joel Fuhrman je Alanis veganka, což jí pomáhá udržet si váhu i být zdravá. No podzim 2009 se účastnila Bizz Johnson Trail Marathonu, který uběhla za 4 hodiny, 17 minut a 3 vteřiny. Po několika nevydařených vztazích se 22. května 2010 vdala za rappera Maria „MC Souleye“ Treadwaye.

... "nightevan" _ _ _