Marie Marešová

Marie Marešová se narodila 22. června 1922 v Plzni. Umělecký talent získala po svém otci inženýrovi a ochotnickém režisérovi (za první světové války se s hercem Zdeňkem Štěpánkem podílel v Rusku na divadle pro české zajatce) Emilu Marešovi a strýci herci Františku Kováříkovi (1886 – 1984).

I bez většího hereckého školení začínala roku 1939 s Miroslavem Horníčkem ve studentském avantgardním souboru v rodné Plzni. Po osvobození započala s profesionální hereckou dráhou v plzeňském Městském divadle (1945 – 1947) a v pražském Divadle satiry (1947 – 1949) a v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého na Smíchově (1949 – 1990), odkud odešla po čtyřiceti letech na odpočinek (dále vystupovala pohostinsky).

Hostovala i na jiných scénách a věnovala se též uměleckému přednesu. Herečka Marie Marešová byla umělkyní realistického herectví a charakterních menších divadelních postav. Své temperamentní, silné, výřečné, plebejství, intrikánství a živelnost se smyslem pro humor nejlépe zdůraznila přesným hlasovým charakteristickým projevem.

Objevila se v inscenacích „Na čem záleží" (Cecílie), „Sen noci svatojánské" (Hipolyta), „Vlci a ovce" (paní Murzavecká), „Náměstíčko" (Pasqua), „Strýček Váňa" (Vojnická), „Jan Hus" (Markéta), „Idiot" (Darja), „Maryša" (Hospodská), „Hadrián z Římsů" (Jenovefa), „Les" (Ulita), „Stříbrný vítr" (Vdova Haurová), „Tartuffe" (Paní Pernellová), „Pygmalión" (Paní Pearcová), „Zločin a trest" (bytná Lippevechzelová), „Naši furianti" (Terezka), „Ženitba" (Tekla Ivanovna), „Vlci a ovce" (Murzavecká), „Anna Kareninová" (Kněžna Mjagská), „Jáma" (Paní Floydová), „Plynové lampy" (Alžběta) atd. atd.

I když byla známou pražskou herečkou, kinematografie jejího herectví využila ojediněle a nikdy plně jak by si zasloužila. Poprvé byla klepnou v dramatu PO NOCI DEN (1955) Jaroslava Macha.

Do poloviny 60. let se uvedla jako sousedka v Hanušově středometrážním snímku TO BYLA NOC (1957), matka ve filmu LINKA 515 – 42 (1958) Studia FAMU a Otakara Fuky, sousedka paní Tichá ve Weissově ROMEU, JULII A TMĚ (1959), matka Pešková v PĚTI Z MILIONU (1959) Zbyňka Brynycha, Jakubcová v dětském MALÝ BOBEŠ VE MĚSTĚ (1962) Jana Valáška, opět sousedka ve Schormově dramatu KAŽDÝ DEN ODVAHU (1964) a další matka v 7 ZABITÝCH (1965) dramatika a režiséra Pavla Kohouta.

Od poloviny 60. let pro Marii Marešovou filmových příležitostí znatelně ubylo: zpěvačka v DÁMĚ NA KOLEJÍCH (1966) Ladislava Rychmana, matka Honzy Marka (Petr Skarke) v Hanibalově VELIKONOČNÍ DOVOLENÉ (1971), paní Verešová v detektivní DIAGNÓZE SMRTI (1979) Petra Schulhoffa, vrchní sestra v Míkově komedii TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (1980), Jurčeková ve slovenské baladě SÚDIM ŤA LÁSKOU (1981) Vladimíra Kavčiaka a stařenka ve Švankmajerově hororové komedii OTESÁNEK (2000). Namluvila mj. několik animovaných filmů (např. SNĚHOVÁ KRÁLOVNA 1987). Svůj herecký potenciál nikdy ve filmu nemohla plně předvést.

Její hlas se nejvíce a nejslavněji uplatnil v rozhlase i na gramofonových deskách („Ticho v soudní síni!", „Dobrodružství Toma Sawyera", „Skřivánek", „Podařený párek", „Země zamyšlená", „Královský rubín", „Kdo trhá ocúny", „Dívky tepané ze stříbra", „Život začíná znovu", „Prosté Vánoce", „Trojka jede vánicí", „Ljubov Jarová", „Nikola Šuhaj loupežník", „Rybí pohádka", „Čas zvonů a zvonků", „Setkání v sádře", „1984", „Josef a Marie", „Marboul", „Bidýlko", „Trofej", „Zapadlí vlastenci", „Mé tety jsou víly", „Dědictví", „Maryša", „Dárek", „Divoký pták" apod. apod.) a v dabingu (SESTRA V AKCI 1 a 2, SIMPSONOVI, BYL JSEM PŘI TOM, JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ, BÍDNÍCI, POLICAJT ZE ŠKOLKY nebo BLOKÁDA).

Spolupracovala i s televizními inscenacemi a pohádkami (ANIČKA S LÍSKOVÝMI OŘÍŠKY aj.) i seriály (například HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA či DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY). Byla manželkou herců Ivo Gübela (1921 – 1988) a Ladislava Kazdy (1927 – 2002) a matkou herce Ivana Gübela (1952 – 1999).

Získala Cenu Senior Prix (1994) a za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (2002). Umělecky činná (a hlavně v rozhlase a v dabingu) byla herečka prakticky až do své smrti. Marie Marešová zemřela 3. prosince 2003 v Praze ve věku vysokých jednaosmdesáti let. Přežila oba své muže a nakonec i jediného syna.

Jaroslav "krib" Lopour