Kam uhnout očima

Já tyhle televizní filmy, které dokáží pořád něco říct, mám moc rád. A užívám si všechny herce, kteří charaktery svým postavám bez problémů dokázali vtisknout. To mě na současném herectví tak zoufale chybí. Taky chybí režisérky typu Libuše Koutné, která se na tyto příběhy ze života nebo pohádky pro děti specializovala. Zajímavostí je, že mezi dětskými herci se mimo jiné mihla Lucie Zendíčková a Monika Kvasničková. (18.03.2019)

Klasické stále aktuální morální dilema rodiny, co s nemohoucím starým rodičem typu "my se o něj postarat nemůžeme" a "my jej také nechceme". Dědeček to bere sportovně, ale vnuk nechápe. Už jsem se bál, že vykrade poštu. Příběh je ale rozumný a pěkný, jen mi přišla zbytečná vložka s bodrým učitelem matematiky a kupodivu obrazy socialistického domova důchodců nevyzněly zrovna pochvalně. Holt autorská licence. Závěrečné záběry si mohli autoři také odpustit, protože film rozhodně nebyl pro děti. (13.02.2017)

Vetchý Bohoušek Záhorský si osedlal dobré holubi. U tohoto archivního počinu zamrzí, s jakou pečlivostí budoval kolem legendárního herce bestiální příbuzenstvo a jejich nechutné charaktery, jen nedopřál jejich vzkvétající odpudivost vybublat plně na povrch. V závěru potvrdil předvídatelný dojem tím, že jej svrhl k úlevnému závěru, kdy se všichni mávnutím proutku zázračně polidští a nebohého dědu nešoupnou do starobince a namísto toho jej zahrnou láskou a podělí se svorně o jeho péči. Závěr je příšerný, průběh je zdárný hlavně dobře zahraných postavách, ze všeho se vymyká Michael Dymek, který uvěřitelně projevuje emocionální třesk v jeho pihovatém těle, ten nechce jako jediný dědu poslat do ústavu, dokonce sabotuje registrační přihlášku a neváhá svého strýce vytrestat pořádnou klukovinou na jeho autě. Somr, Zahajský a spol. excelují. Neustálé zmínky o chovaných holubech jsou iritující, ovšem Stanislav Rudolf to napsal schopně a pěkně, jen mu ujela ruka v samotném závěru, Líba Koutná prokázala režijní cit a povedly se i nenápadné psychologické prvky. Veskrze zajímavé tv dílko, které sice čas již notně ohlodal, ale určitě má své přednosti i téma, co úplně není až tak archaické. Takové rodiny určitě existují i dnes, jen ty konce jejich nejstarších členů nejsou tak veselé a sluncem zalité. 6/10 (18.03.2019)

Ano, je to moralita, ale je Stanislavem Rudolfem docela dobře napsaná a paní Koutnou solidně zrežírovaná. Herci jsou někteří vynikající, pan Somr prostě záporáky uměl. Prokoš soudruh dělá maximum a není tragický, Michal Dymek velmi dobrý, překvapil mne že hraje nejen jako vtipkující rošťák. JIří Zahajský dobrý, pan Krška - jeho přehrávání nemám rád, nechyběl by mi. Celkově solidní (17.05.2020)

Československý televizní film vyprávějící o vztahu dospívajícího chlapce Radka (M. Dymek) ke svému dědečkovi, jehož ztvárnil ve své poslední roli B. Záhorský. V okamžiku, kdy je starý pán po srdeční příhodě dočasně hospitalizován v nemocnici, rozproudí se mezi jeho syny a manželkami debata o tom, kdo o něho bude pečovat v budoucnosti. Nakonec zvítězí návrh aktivního strýce Bedřicha (J. Somr), že bude dědeček přesunut do domova důchodců, kde bude mít veškerou péči. Toto rozhodnutí těžce zasáhne dospívajícího mladíka, jenž chová dědečka a zejména jeho holuby ve velké lásce, a snaží se ho jakousi pubertální revoltou, jež mohla skončit tragicky, zvrátit. Rodiče Radka, jako jediného bránícího důstojný zbytek života svého děda, hráli nevýrazný J. Zahajský a Z. Hadrbolcová. V menší roli lékaře v nemocnici se objevil B. Prokoš a Radkova učitele ztvárnil K. Augusta. Rodinný film od L. Koutné postrádající dramatické scény, jenž svým názvem naznačuje nedostatek charakterních vlastností Záhorského synů, vnímám jako povrchní společenský pohled do rodiny řešící budoucnost starých členů rodiny a oceňuji ho podprůměrnými dvěma hvězdami. (02.04.2023)