Herečka Zuzana Šavrdová se narodila 6. června 1945 v Praze do herecké rodiny, jejím otcem byl herec Národního divadla Zdeněk Šavrda (1907 – 1982) a matkou loutkoherečka Jana Mikulová (1924 – 1997). K umění tíhla už odmalička. Chtěla se stát tanečnicí, proto už jako malá navštěvovala baletní přípravku pražského Národního divadla, zde poprvé vystoupila už v devíti letech („Sůl nad zlato“).
Roku 1962 odmaturovala na střední škole, ale po dvou letech opustila studia hudebně dramatického oboru pražské Státní konzervatoře (1962 – 1964). Poté prošla činoherní skupinou Uměleckého souboru ministerstva vnitra (1964 – 1966) a jako sólistka operety Hudebního divadla v Karlíně (1967 – 1972).
Roku 1972 hostovala na scéně Národního divadla v Praze („Naši furianti“, „Vějíř“ a „Hadrián z Římsů“), kde se následně stala až do smrti členkou činohry (1. srpen 1972 – 30. březen 2011). Pro její naturel se nejlépe hodily postavy lidové a prosté s komediálním projevem. Tyto role nejlépe osvědčila v mladých ženských rolích českého klasické veseloherního repertoáru.
Výrazné výkony provedla ve hrách, v nichž byla přítomna dost silná režisérská koncepce. Ač většinou hrála menší charakterní úlohy, zanechala pro diváky poctivé kreace. Herectví a činohře Národního divadla se snažila věrně sloužit, i přes zdravotní komplikace, až do své smrti. Hostovala i v Divadle Příbram, Divadle Bez zábradlí, Kongresovém centru. Věnovala se též uměleckému přednesu.
Na divadelních jevištích se Zuzana Šavrdová objevila například jako Hanči („Na tý louce zelený“), Lucka („Hledá se panic“), Catherina („Uličnice“), Ruměna („Hadrián z Římsů“), Galja („Sedmé nebe“), Verunka a Kristina („Naši furianti“), Luša („Děti slunce“), Kalerie („Letní hosté“), Madlenka („Tvrdohlavá žena“), Giannina („Vějíř“), Bětka („Vojnarka“), Blanka („Zkrocení zlé ženy“), Julie („Lesní duch“), Lýdie („Mrtvé duše“), Růžena Pavlátová („Měsíc nad řekou“), Nanynka („Ševcovská komedie“), Hanička a Klásková („Lucerna“), Rozárka a Bětuška („Paličova dcera“), Rozárka („Maryša“), Alexandra („Idiot“), Uklízečka („Věc Makropulos“), Monteková („Romeo a Julie“), Inspektorová („Revizor“), Hensonová („Dogville“) atd.
Do filmového světa se dostala díky konkurzu, na nějž šla spíše ze zvědavosti. Díky němu získala svojí první filmovou úlohu brigádnice Božky v Rychmanově muzikálu STARCI NA CHMELU (1964). Mezi léty 1966 – 1969 ještě herečka sehrála menší role komorné Markéty v Krškově POSLEDNÍ RŮŽI OD CASANOVY (1966), sekretářky Bětušky v SEDMI HAVRANECH (1967) Vladimíra Čecha, služky Lény v JARNÍCH VODÁCH (1968) Václava Kršky, laborantky ve Fričově filmu NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968) a též elévky ve FLIRTU SE SLEČNOU STŘÍBRNOU (1969) Václava Gajera.
Na konci 60. let dostala od režiséra Rychmana nejvýraznější filmovou příležitost v úkolu praktikantky Čachtické z komedie ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC? (1969). V 70., 80. a 90. letech se před filmovou kamerou zcela odmlčela. Až po dlouhých třiceti sedmi letech se na filmové plátno těsně před smrtí opět vrátila v miniaturních epizodkách.
V letech 2006 – 2009 vytvořila v projektech mladých režisérů kreace ředitelky muzea v detektivní černé komedii Karla Janáka RO(C)K PODVRAŤÁKŮ (2006), porodní báby v Renčově HLÍDAČI Č. 47 (2008), nakladatelské sekretářky Radka Převrátila (Václav Kopta) v tragikomedii SNĚŽENKY A MACHŘI PO 25 LETECH (2008) Viktora Tauše a naposledy manželky bývalého vyšetřovatele StB Kafky (Ladislav Chudík) v dramatu Jana Hřebejka KAWASAKIHO RŮŽE (2009). Hrála i ve filmech Studia FAMU (ZAVRAŽDĚNÍ MARATA z roku 1999).
I když jí film nedal toliko příležitostí, také výrazně spolupracovala s rozhlasem (př. „Jessie a Morgiana“, „Ďáblova rodina“, „Ruka“, „Na dvoře vévodském“), s dabingem (ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA, MÍSTO ČINU, ŽELEZNÝ SCHWARZENEGGER i SNOOPY, VRAŤ SE!), s televizními inscenacemi (ZLOČIN A TRIK, POUPĚ, KDYŽ PRAHA POVSTALA, PALIČOVA DCERA, NEZRALÉ MALINY, ZLOČIN NA POŠTĚ, DOKTOR MUNORY A JINÍ LIDÉ a nebo ČAS JEŘABIN) a se seriály (PLECHOVÁ KAVALÉRIE, DNES V JEDNOM DOMĚ, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, DOBRÁ VODA, NÁHRDELNÍK či ŽIVOT NA ZÁMKU).
Byla životní partnerkou herce a kolegy z Národního Josefa Somra (*1934). Zuzana Šavrdová zemřela po dlouhé nemoci 30. března 2011 v Praze v nedožitém věku šestašedesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
