Magda Křížková-Šebestová

„Zpívání je pro mne extatický zážitek.“

Magda Křížková-Šebestová je tlumočnice, překladatelka, zpěvačka a příležitostná herečka drobných rolí. Jako desetiletou ji slyšel zpívat nejmenovaný asistent režie a pozval ji na konkurz do pražského Semaforu, kde se tak líbila, že si ji hned nechali. V Semaforu hrála ve hře „Čarodějky“ nebo například v pásmu písniček „Ten pes je váš?“. Nazpívala např. tyto písně: „Zpěváci toulaví“, „Tulák“, „Máme rádi zvířata“, „Nový nájemník“, „Hele, co jsem našla“. Vystupovala též v pražské Viole s Ondřejem Suchým v pořadech „Zvířátka, milenky, věci a sny“ a „Walk over aneb Zpověď V+W“.

Musela se dobře učit, tatínek z ní vydriloval jedničkářku. V dětských rolích vydržela do čtrnácti let. V té době se objevuje v Československé televizi, například v pořadu Vlaštovka a od ní je krůček k roli v seriálu Pan Tau.

Od konce 70. 20. století let vystupovala s písničkářskými dvojicemi: Jan Burian a Jiří Dědeček; Jan Vodňanský a Přemysl Rut. Její oblíbené písničky z té doby jsou: „Co mám na srdci“, „Loučení“, „Oči“, duet „Veselé vánoce“, „Samota v expresu“ a řada dalších. V Praze byli zakázaní, a tak léta kočovali po vlastech českých a moravských ve voze trabant a přežili i vážnou dopravní nehodu. Mnoho písní z té doby bylo považováno za ztracené, protože jejich autoři a interpreti byli trpěni, ale ne vydáváni. V roce 2015 se stal malý muzikantský zázrak a na scéně se objevil Lubomír Houdek, který vlastnil mnoho nahrávek z doby, kdy vystupovala s Dědečkem a Burianem, a podařilo se vydat soubor 6 CD – „Burian & Dědeček: Na blankytném pozadí“.

Po gymnáziu vystudovala tlumočnictví a překladatelství – jazyky angličtina a ruština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala v reklamní agentuře, tlumočila, učila angličtinu, 5 let byla zaměstnána v rádiu Svobodná Evropa, byla ředitelkou divadelní a literární agentury AuraPont. Od 90. let spolupracovala s Kanceláří prezidenta republiky, kdy připravovala Václava Havla na vystoupení v anglickém jazyce. S Kanceláří Václava Havla spolupracovala i v pozdějších letech. Působila také v oblasti PR kulturních projektů, spolupracovala s Mezinárodním festivalem animovaných filmů AniFest, kde byla tiskovou mluvčí. Věnovala se také dokumentárnímu filmu – působila v komorním občanském sdružení HAVE-a-LOOK.

Období v Semaforu považuje za velké štěstí, že se na podiu střídala s takovými kumštýři jako jsou: Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Eva Olmerová, Jiří Grossmann, Miluška Voborníková, Naďa Urbánková, Evžen Jegorov či inspicient Vláďa Hrabánek. Ráda vzpomíná na celoroční natáčení 2. série Pana Tau, a to hlavně kvůli Vladimíru Menšíkovi a jeho úžasné rodině.

Kromě hrstky filmů, ve kterých se objevila jen v drobných vedlejších rolích, natočila také americko-český film Praha – má láska, jenž vznikl v 70. letech 20. století, avšak po kterém se slehla zem.

K filmu se stejně jako prakticky ke každé práci dostala přes Semafor nebo přes angličtinu, kterou učila. Angličtinu učila Zdeňka Svěráka i jeho syna Jana, či Ondřeje Vetchého pro film Tmavomodrý svět (2001). K jejím žákům patřil i Václav Havel – učila ho výslovnost a přednes projevů v angličtině. „Klepala se mi kolena, když jsem mu byla představena. Pan prezident se na mě podíval a zaráčkoval: ‚Jé na vás já jsem chodil do Semaforu.‘“

Magda se provdala za cévního chirurga MUDr. Pavla Šebestu, se kterým se ale později rozvedla. Spolu měli syna Adama (*1982) a dceru Annu (*1989). Adam vystudoval Fakultu sociálních věd a hrál v punkové kapele „Řekla ne“. Anna studovala výtvarné umění v Londýně. Magda měla také velmi blízko ke svému bratrovi a celé jeho rodině. Bydlela v bytě na Ořechovce s malou zahrádkou a krytou terasou, který ji přenechali rodiče. Tuto lokální idylku s ní sdílel přítel Marek Brodský a kočky.

sator