POMO

Výtvarne pojatá haluzná temnota. Ideálny večerníček pre vaše dieťa, pokiaľ mu chcete na celý život straumatizovať abecedu a čokoľvek s ňou spojené.

Německá verze je stejně báječná jako francouzský originál, s obdobně povedenou hereckou sestavou a zanedbatelnými změnami ve scénáři. Největším rozdílem, pro příběh i zábavnost nepodstatným, je strožší interiér obýváku, ve kterém se všechno odehrává. A sušší úvod s poslíčkem pizzy. Povahou postav je ale “němec” českému divákovi možná bližší než exotičtější “francouz” z roku 2012.

Dějově nevzrušivý a v tvůrčí vizi průhledný wanna-be art, poskládaný z povědomých motivů a momentů jiných festivalovek. Inovace minimální, zato hodně spolehu na atmosféru kulis severního Islandu a herectví Noomi Rapace.

Křehká studie charakterů dvou žen které spojí osud, aby si vzájemně pomohli v těžších životních situacích, aby změnili negativní přístup k okolnostem, které je obklopují. Dalo by se namítat, že tato premisa mohla být součást košatějšího příběhu se zajímavější zápletku, ale je to tak psychologicky přesné a tak skvěle zahrané, že si to samo se sebou vystačí až k divákově dojetí. A to si postavy jen povídají, vnímají se a reagují na sebe. [Cannes]

Inteligentná filmová hračka, v ktorej šlape každý na plný plyn, no jej výnimočný námet sa zdá byť vo výsledku i tak nie úplne dotiahnutý. Niekde to škrípe. A ťažko povedať kde.

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší.

Kvalitne sfilmovaný výstrižok z celovečeráku, ktorému sa bez predchádzajúceho a nasledujúceho deja neodstáva zmyslu a opodstatnenia.

Na to, jak “malé” věci se ve filmu řeší, je nesmírně vtahující. Díky soustředěné režii ve vedení herců, detailnímu vyprávěním pocitů skrze tváře a vnitřní rozpložení postav.

Krátkometrážne péčko, nakrútené na 35 mm film ešte pred prvým Nosferatu (1922). Vo vizuále tehdajších grotesiek pôsobí vtipne. K videniu v newyorskom Museum of Sex.

Báječná nízkorozpočtová hříčka s úpřimnými dialogy, civilními herci a super nápadem jak si pohrát s žánrovými zkušenostmi diváka i jeho srdcem. Všechno je to o scénáři! [Sitges FF]