bloom

Určitě jsem rád, že jsem viděl první francouzský zvukový film (i když on úplně zvukový vlastně není) a to nejen v rámci rozšiřování obzorů o tvorbě Reného Claira, režiséra ovlivňujícího řadu jiných (jen z českých jmen se k němu opakovaně hlásily Oldřich Lipský, Jiří Menzel nebo Václav Vorlíček). Dobová atmosféra předměstí Paříže spolu s prostředím pařížských „Pepíků“ a místní galérky určitě okouzlí nejednoho diváka. Možná i natolik, že filmu odpustí nepříliš propracovanou zápletku. Způsob propojení milostného příběhu s jemným humorem určitě ovlivnil i Françoise Truffauta, i když ten nemohl Clairovi přijít na jméno. Jen je škoda, že střídání zvukových pasáží s němými občas podrobuje divákovu pozornost zkouškám. O rok mladší, již plně zvukový Milión, tím již trpí méně. Více zde.

Ve srovnání s Krejčíkovou verzí samozřejmě slabší a utahanější. Sympatické obsazení sice mělo potenciál, ale bohužel bylo znát, že chyběla jistější režijní ruka, která by z herců vykřesala ještě víc. Hudba pak vyloženě rušila. Pro jedno zkouknutí ale klidně a ty tři hvězdičky se tam nějak najdou. Petr Nárožný ve vedlejší roli dokazuje, že mu stále stačí provést správný pohyb ruky, aby dokázal rozesmát.

Kde nice není, ani herci neberou. Zdeňku Podskalskému bohužel v jeho debutu chyběla pevná režijní ruka, která by povýšila slabou dobovou satiru - tak jak se to povedlo Martinu Fričovi se Zaostřit, prosím!. Nepovedený scénář navíc Podskalský překvapivě spáchal s představitelem hlavní role Vlastimilem Brodským. Ten si sice drží svůj herecký standard, ale jednu hvězdu dávám hlavně kvůli jiným spolehlivým jménům ve vedlejších rolích, díky nimž jsem se alespoň párkrát pousmál - Miloši Kopeckému, Lubomíru Lipskému a především Jiřímu Sovákovi. 20 %

Nemůžu si pomoct, ale italské "lidové" komedie mě až na výjimky víceméně míjejí. Nástrahy velkoměsta mi z této série přijdou jako jeden z těch lepších kusů, ale sám nevím, jestli ho doporučuji. Udělil jsem tři hvězdičky, ale s hlubokou omluvou všem filmům, které jsem hodnotil stejně. 50 %. Více zde: https://normanbloom.blogspot.com/2021/03/minirecenze-nastrahy-velkomesta-il.html

Klobouk dolů před Karlem Janákem, že pro každou svou pohádku dokáže vymyslet jinou výtvarnou a dobovou stylizaci, a i tentokrát si vyhrál s ladovskými kulisami i nebeským prostředím. Bohužel postavy a jejich schopnosti jsou představovány tak dlouho, že až po padesáti minutách se s příjezdem Proximy na Zemi teprve začne něco dít. Děj se pak uzavře už 15 minut před koncem a zbytek už je jen takový "dojezd". Je to škoda, protože obsazení je (až na nucené úlitby slovenské a německé koprodukci) sympatické a herci si příležitost účinkovat v pohádce viditelně užívají, především skvělá Tereza Ramba. Předchozí Princezna a půl království se mi ale líbila víc.

Jiří Menzel o sobě tvrdil, že je zakázkový režisér točící scénáře, které jsou mu zadané. To ale nebyla moc pravda, protože si látky spíš vybíral sám z okruhu svých oblíbených autorů. Báječní muži s klikou ale ukazují, jaká je škoda, že podobných méně autorských projektů nezkusil víc. Více viz: https://normanbloom.blogspot.com/2020/11/bajecni-muzi-s-klikou-1978.html

Nechal jsem se nalákat obsazením vedlejších rolí, lokacemi a žánrem, k filmovému zážitku ale mnoho chybělo. Pokud se také rozhodnete ochutnávat Eurospy, tento chod raději vynechte. Více zde: https://normanbloom.blogspot.com/2020/10/le-vicomte-regle-ses-comptes-1967.html

Nejsem fanouškem populárních sitcomů Chucka Lorrea, protože jejich hrdinové jsou na můj vkus příliš schématičtí a kromě řady vtipů k popukání jsem v nich narazil i na řadu nepovedených. Kominského metoda mě ale příjemně překvapila sarkastickými dialogy, které navazují na to nejlepší z americké konverzační komedie, a neodbytými postavami, kterým občas bez mrknutí oka odpustíte trochu sentimentu. Velkou poklonu si pak zaslouží legendy Michael Douglas a Alan Arkin, kteří se jako dvojice tímto stávají nástupci komediálního dua Lemmon-Matthau v 21. století.

Skvělý komediální seriál, který se dočkal zasloužené divácké pozornosti, ale za cenu, že u většiny diváků zůstal nepochopený a každý si na něj musel udělat "svůj" názor. Jedni plácají tvůrce po ramenech za to, jak se vysmívají přízemním hlupákům, a vůbec si nevšimli, že scénáristé a herci stvořili všechny postavy (snad kromě mafiána Romana) s velkou mírou lidského pochopení a že scénář se nesměje postavám, ale spíše situacím, v nichž se ocitají. Druzí zase tvůrce kritizují za jejich "sluníčkářské" vylíčení vztahů s menšinami, ale vůbec neberou potaz přiznanou až pohádkovou nadsázku. Most vůbec nemá ambice být sociáně kritický, chce především bavit, a to se mu daří náramně. Z obsazení nemá cenu nikpho vyzdvihovat, protože každý článek hereckého obsazení šlape jako hodinky. Dvojice Kolečko-Prušinovský prostě umí.

Bobo se dnes bude líbit především příznivcům Petera Sellerse a fanouškům koprodukčních komedií ze 60. let, kteří jsou schopní jim odpustit i loudavější tempo. Více viz zde: https://normanbloom.blogspot.com/2020/08/bobo-bobo-1967.html