Those Wonderful Men with a Crank
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Děj půvabného retrofilmu Jiřího Menzela je situován do doby dávno před vznikem barrandovských ateliérů a je poklonou dnešních tvůrců jejich předchůdcům, někdejším průkopníkům filmařského kumštu. Scenáristé Oldřich Vlček a Jiří Menzel se nesnažili zastírat, že jejich příběh je sice fabulován s licencí umělecké nadsázky, že se však zná ke svému konkrétnímu historickému předobrazu. V roli kouzelníka pana Pasparta, kterou ztvárňuje Rudolf Hrušínský, není tedy těžké odhalit inspiraci osudem eskamotéra a kouzelníka Dismase Šlambora, kterému byla na jeho umělecké jméno Viktor Ponrepo vystavena kinematografická licence na první pražské stálé kino, otevřené 15. září 1907 v domě u Modré štiky v Karlově ulici. I Vladimír Menšík, Jiří Menzel a další hrají ve filmu postavy, které se znají ke svému historickému vzoru – prvnímu českému filmovému herci, kabaretiéru Josefu Švábovi-Malostranskému, režiséru a kameramanovi našich prvních filmových snímků Janu Kříženeckému a mnoha jiným z těch, kteří na přelomu 19. a 20. století propadli vábení sirén kinematografu. Historici spočítali, že mezi lety 1896–1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí, z toho tři čtvrtiny domácím provozovatelům. Koncem roku 1909 měla Praha už 6 stálých kin, o rok později pak už třikrát tolik. Svá kina měly už i Brno, Bratislava, Košice a další města. Když v červnu 1912 vznikal Spolek českých majitelů kinematografů v království českém, byl provoz kin regulován už i množstvím úředních vyhlášek, cenzurních předpisů a dalších omezení. A tak film o báječných mužích s klikou není jen nostalgickou vzpomínkou, ale také holdem všem, kteří v časech pionýrských i později prošlapávali našemu filmovému umění cesty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Milé nostalgické ohlédnutí za počátky české kinematografie, natočené s pábitelským šarmem a s pečlivostí typickou pro Jiřího Menzela. Boduje hlavně atmosférou, kterou buduje za pomoci filtrů a četných výpůjček stařičkých snímků z Národního technického muzea. Svou roli hrají i kostýmy pana Pištěka a vhodně zvolená hudba. Dějově bohužel slabší, proto jen 3*, zato ale náležitě silné. Báječní muži s klikou na nás pomrkávají prostřednictvím řady drobných vtípků, v jedné scéně např. hraje osvětlovače jakýsi mladičký pan Frič. Celkový dojem: 65 %. ()
Silný autorský film Jiřího Menzela s pro něj netypickým prvkem osobní angažovanosti. Z dějového rámce je hodně patrné, jak moc považuje obecné dějiny (nemluvě o té české) kinematografie za své... Nostalgická stylizace do poetiky přelomu 19. a 20. století se Jiřímu Menzelovi a jeho téměř dvornímu kameramanu Jaromíru Šofrovi povedla na výbornou, stejně jako čistě vyfabulovaný námět a hlavní dějová osa jen rámcově popisující skutečné pionýry českého filmu, výslednému nostalgicky-romantickému duchu hodně napomáhá melancholická klavírní hudba Jiřího Šusta. Jestliže kinematograf staví filmovou pietu, pak by měla být zrealizována přesně takto vkusně a sofistikovaně, jak se to stalo ve snímku páně Menzela. Báječní muži s klikou - rozpohybované romantické představy v duchu opojení magií pohyblivých obrázků... ()
Ze všech Menzelových filmů jsou Báječní muži s klikou jakoby nejnenápadnější, nejšedivější a nejméně reprízovaní. Ale to je chyba, není to špatný film. Mile ironizovaný pohled na průkopníky české kinematografie, který by se mohl promítat i v rámci školní výuky. Jen mi nedochází, proč jsou změněna jména. Proč se Ponrepovi říká Pasparte, Kříženeckému Kolenatý atd. 70% ()
Geniální návrat k adamovským létům naší kinematografie. A vlastně víc než jen návrat. Vynikající Menzelova práce, v níž se záhadným způsobem snoubí režisérova poetická melancholie s Menšíkovým bodrým člověčenstvím a tragikomickou existencí Rudolfa Hrušínského. Krásně poskládané kinematografické obrázky. Opravdu krásně. ()
V rámci CHT zatím určitě nejlepší film, ale i tak se neubráním pocitu že mohlo být ještě líp. Přenádherný atmosférický záběry staré Prahy, která v takové podobě jak jí vidíme v tomto filmu už bohužel zcela zanikla. Například ani jeden dům nemá zkurvený sprejský lejno na svý omítce, o počtu lidí na jeden záběr nemluvě a ty průjezdy maringotkou taženou koňma to je opravdu krásný pohled na dávný časy. Trošku horší je to s dějem, přijde mně že vše bylo hrozně odbyté jak dialogy, tak scény, ž to šlo udělat s větším výnikem lásky ke kinematografii, s větším vtipm, víc se vymazlit s postavama, který jsou takový nějaký a ti je hrajou takový mistři oboru jako pan Hrušinský nebo pan Menšík. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (6)
- Aby se nemuseli tvůrci otrocky držet historických faktů a mohli popustit uzdu své fantazii, přikročili ke kompetní změně jmen. Z Ponrepa se tak stal pan Pasparte, z Kříženeckého Kolenatý a ze Švába-Malostranského kabaretiér Šlapeto. (hippyman)
- Všechny grotesky ve filmu si točili tvůrci sami. Následně v jedné dobové kritice vyšlo, že se ve filmu objevují neznámé archivní snímky. (cariada)
- Jiří Menzel sáhl po zkušenosti z filmu Na samotě u lesa (1976) po členech Divadla Járy Cimrmana do obsazení. Ve filmu vystupuje Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška a Oldřich Unger. (mnaucz)
Reklama