Siegmund

Gympl řadím mezi nejhorší filmy, jaké jsem kdy viděl. Úroveň filmu nedokázala pozvednout ani Eva Holubová. Herecké výkony (až na výjimky Holubová, Bydžovská, Hanák, Kraus) nulové. Děj žádný, hudba příšerná. Vyloženě trapné bylo, když češtinář (Jan Schmitzer) napsal na tabuli větu určenou k větnému rozboru a udělal v ní chybu, kterou by jako češtinář udělat rozhodně neměl. Aby si češtiny lačný čtenář nemusel tento hrozný film pouštět znovu, větu uvádím zde: „Stromy se ohýbaly pod náporem větru, jež hlasitě skučel do přívalů deště.“ Nevím sice přesně v jakém roce se děj filmu odehrává, ale moc rád bych viděl tu policejní služebnu, v které ještě provádějí zápis na psacím stroji. Mezi herecké postavy, které filmu neuškodily, ale ani ho nepozvedly, bych ještě zařadil Maxe Kušiaka (filmový bratr Petra Kocourka).

Film mě velmi mile překvapil. Zaujal mě hned od začátku. Musel jsem ocenit skvělý herecký výkon Kryšofa Hádka. Také jsem byl spokojený s obsazením Lubomíra Lilpského, st.. Děj má spád. Jen málokterá scéna je zbytečně delší, než by se slušelo. Ve filmu se vyskytují scény, které jsou přitažené za vlasy, ale nikterak to nevadí. Co mi však opravdu vadilo, byla nějaká anglicky zpívaná písnička, která mi do záběrů kamery na moravské vinice ne a ne zapadnout. Jako rodilému moravanovi, mi nesedl docela trapný pokus o moravské nářečí. Role policistů mi přišly jen jako jakási výplň děje.

Sice Hřebejkův film, ale s přečetnými neduhy. Například jsem nedokázal sledovat film bez dálkového ovládání, kterým jsem musel neustále ztlumovat příšernou a příšerně řvoucí hudbu. Byla do děje zakomponovaná tak necitlivě, že na mnohých místech znemožňovala rozumět slovům herců. Film byl slepencem filmových záběrů, které spolu často nijak nesouvisely a ani později se k nim děj filmu nijak nevracel a ani na ně nenavazoval. O to víc snad v té hrůze vynikl Boleslav Polívka. Role mu náramně sedla – na rozdíl třeba od filmu ROMing. Nevím, kolik triků se musel opravdu naučit a kolik bylo vytvořeno filmovými triky, ale už kvůli panu Polívkovi by stálo se na tu slátaninu podívat ještě jednou. Mrzí mě, že filmová role nedala vyniknout Miroslavu Vladykovi. Titulky, jsou kapitolou samou pro sebe. Úvodní zanikají v obraze a závěrečné jsou zase tak mrňavé, že ani na velké obrazovce nejsou čitelné a tudíž slouží jen k tomu, že vyzvou diváka, aby už přestal film sledovat.

Je to už dlouho, co jsem tento film viděl. Nepamatuji si už přesný děj, vím však, že mě film hodně zklamal.

Myslím, že sepisovat pochvalná slova na tento film, by bylo nošením sov do Atén. Ale o jednom zážitku ze zhlédnutí tohoto se zde zmínit musím. Byl to první a zatím i poslední film, kdy jsem zažil, že po jeho skončení diváci v kině vstali a dlouho, předlouho tleskali. Chápal jsem a sdílel jsem sice jejich nadšení, ale na druhou stranu mi nebylo jasné, komu vlastně tleskají. Že by promítači?

Je mi líto, ale nemohu tento film hodnotit jinak, než jako nebezpečný odpad. Herecké výkony sice nejsou nijak špatné, ale jinak je film čítankovou ukázkou amerického myšlení a jednání. Vše bude OK, jsi nejlepší... Na někoho se rozkřičet a v zápětí se omluvit nezbytnou frází, že mi to je líto. Není mi dobře po těle z toho, že se mysli lidí a především dětí krmí falešnou sebedůvěrou místo zdravé sebekritičnosti. Pak to ve společnosti dopadá tak, že když jedinci, který byl neustále utvrzován v tom, jak je nejlepší, nakonec narazí a ukáže se, že nejlepší není, se zhroutí celý svět a on pak nezřídka podlehne zkratovému jednání.

Nejsem milovníkem filmů z vězeňského prostředí. DVD s tímto filmem u mne doma leželo plných 7 měsíců, než jsem se odhodlal se na film podívat. Přesvědčil jsem se, že film je dokonalost sama. Od námětu přes výběr herců, herecké výkony, režii, kameru, hudbu až po český dabing. Rád jsem se nechal vtáhnout do děje. Je to film, na který se nezapomíná! Za zmínku stojí pochválit perfektní český dabing.

Je až neuvěřitelné, jak výborný a napínavý film dokázal Spielberg z tak jednoduchého námětu udělat. Kamera je naprosto vynikající. A přesto, že ten film dobře znám, není mi zatěžko se na něj podívat opakovaně a znovu a znovu si vychutnávat skvělé záběry, dynamiku a napětí filmu.

Abych řekl pravdu, nevím, jak mám tento film hodnotit. Námět? Zpracování? Obsah? O hereckých výkonech se mluvit nedá, protože to je dokument. Jako dokument je film zpracovaný docela dobře, Námět dokumentu je zajímavý. Ovšem co mě děsí, je obsah filmu. V nebetyčné demagogii spatřuji obrovské nebezpečí. Hlavní řvoucí protagonista je pro mne ztělesněním ďábla. Je do nebe volající, že uzdravoval jen zdravé lidi, zatímco u lidí na invalidním vozíku se o to ani nepokusil. Kdyby to opravdu fungovalo, tak bychom neměli lidi s amputovanými končetinami, protože dle filmu, v pohodě dorůstají lidem končetiny nové. Takovými a ještě horšími nesmysly je film doslova prošpikován. Měl jsem co dělat, abych se na něj dodíval až do konce.

S plným vědomím dávám tomuto filmu téměř nejvyšší ocenění. Už jsem ani nevěřil, že ještě někdo natočí normální film o normálních lidech, žijících v normálním prostředí normálním životem. Myslím, že zvolené prostředí – venkov – tuto snahu výborně podtrhlo. Kdybych však filmu přece jen chtěl něco vytknout, tak pak by to byla na několika místech příliš hlasitá hudba, která přehlušovala hlasy herců. Děj filmu byl natočen velmi realisticky. Bylo snad jediné místo, kde si myslím, že to nebylo reálné. Mariin syn se v podnapilém stavu dopotácí do postele. Zanedlouho, jakmile zjistí, že se ho učitel dotýká, z ní však vyskočí jako křepelka. Jak zvuk, tak i tato zmiňovaná scéna však jen málo ubírá na vysoké kvalitě tohoto jedinečného díla. Hlavní postavy předvedly skvělý herecký výkon. Z vedlejších postav se mi velmi líbil výkon Petrovy matky – Zuzany Kronerové. Motto filmu „Každý někoho potřebuje“ je trefné a nutí k zamyšlení.