Hwaelos

Několik zásadních poznatků: 1) Nemám rád, když se muzikály odehrávají v papundeklových kulisách. 2) Audrey Hepburn byla na začátku úplně k nepoznání, poté roztomilá a na konci k sežrání. 3) Rex Harrison byl největší devízou toho filmu. Byl velmi přesný, měl dokonalou dikci a super názor na ženy :) Celkově příjemný zážitek.

Ploché melodrama a stereotypní gansterský životopis, který z průměru vytahuje jen způsob snímání a herci. Ti bohužel nedostali moc prostoru, přestože na duel Balea a Deppa by se po vzoru Heat dívalo z pekla dobře. Hlavním pozitivem tedy zůstává, že Mann se od doby Miami Vice naučil pracovat s digitální kamerou a vytváří tak nezaměnitelný obraz.

Zajímavý experiment s metodou asociačního střihu.

Velmi zábavné, velmi nečeský look. Natočit dějový dvouminutový kraťas není žádná sranda a tady žádný z filmů nedělá celku ostudu. Tak že by české kinematografii přeci jen svítala nějaká naděje?

Ivensova symfonie města Amsterodam vyniká smyslem pro detail, netradiční úhel a hru se světlem. Co naopak trošku chybí, je kontinuální střih a práce s lidmi. Kdyby se víc zacílil na amsterodamský život a lidské hemžení, bylo by sledování dokumentu snazší a zajímavější...

Mám chuť dát čtyři, protože zrovna včera mi tahle bolozubná cukrkandlovina dosti sedla, ale obecně vzato je zde každý klad vyvážen rušivým záporem. Já vím, že u romantických filmů by neměl člověk žehrat na nepravděpodobnost, ale August Rush posouvá tento fenomén do naprosto extrémních podob. O tom, že hlavní hrdina se naučí guitar tapping na úrovni Erica Mongraina za jedinou noc ani nemluvím. Ale určitě film nechci nijak hanět. Je to příjemná podívaná s výbornými herci a úžasnou muzikou. A to občas stačí.

Tohle byl asi ten nejnoirovější noir, co jsem zatím měl možnost vidět. Hlášky byly drsné jako břitva (už vím, odkud čerpal Mazaný Filip inspiraci), femme fatale luzná, nádherná a zrádná jako lahev rumu nad ránem a chlapi vostří jako vostříž.

Ze zfilmování mé oblíbené básně jsem měl trochu obavy. Nejvíc jsem se bál zploštění mnohovrstevnaté struktury, která dává velký prostor čtenářské interpretaci. A obával jsem se právem. Na druhou stranu, poměrně jednoduchý příběh, který Vávra z Hrubínovy Romance vydoloval, byl ozvláštněný novými, ryze filmovými prostředky. Snad nejvíce lze ve filmu cítit lyrický erotismus Machatého filmů. Kamera je úchvatná, poetizující detaily dávají do souvislosti trojúhelník protikladů, který kupodivu zachovává myšlenku Hrubína (který tím navázal na Máchovskou tradici): Příroda x Láska x Smrt. Veliký zážitek.

Trailer je to nadupaný až na půdu. Ještě, kdyby tak film vznikl :) Jediné, co jsem nepochopil ani tady, ani u Batmana: Dead End, proč v tom skvělém looku svítí ty teplákové kostýmy...

Reason for this extravangance, na který upozorňuje jediný titulek filmu, se v Emak-Bakia neprojevil. Man Ray se až příliš okatě snažil zapůsobit na surrealisty, ale vůbec nepochopil kořeny samotné myšlenky hnutí. Totiž zakotvení ve snech, potlačených touhách, smrti. Udělal film sice nonkonformní, ale za cenu toho, že se z něj stane defilé pohyblivých světel, za něž by se možná styděli i dadaisté, od nichž přeběhl. Koneckonců surrealistická skupina mu to nakonec dala vyžrat. Vlastně jediným kladem filmu je poslední záběr s očima namalovanýma na víčkách, což byl opravdu brilantní nápad. Pokud se chcete alespoň trochu poučit o filmovém surrealismu, zůstaňte u Bunuela, nebo zkuste alespoň Rayovu Mořskou hvězdici, která je snesitelnější.