Isherwood

Oproti trailerům docela slušná porce zábavy, která si překvapivě podráží nohy tím, že není až tak nablblá, jak se původně tvářila. Ale to roubování zamotaného děje, s politickými intrikami v pozadí, na skrz naskrz béčkové pojetí, sráží dojmy docela razantně, byť v každé poloze samostatně film docela slušně šlape. Stathamovy fyzické schopnosti zase projednou došly pořádného uplatnění a DeNiro je po zatraceně dlouhé době v roli, která mu konečně sedla. V závěrečném účtování tak zůstává slušná blbina, která úplně neurazí, ale kapku rozpačité dojmy z těch dvou hodin zanechá.

Nemístné utrpení, které je funkční leda v momentech, kdy se popichují poslední dvě bondovky, jinak film nabízí krystalický destilát esenciální trapnosti, v níž je Atkinsonův „poker face“ úplně mimo, záporáka vyčtete z úvodních titulků a jediným příjemným překvapením zůstane maximálně to, že Gillian Anderson je naprosto luxusní ‚milf-ka‘. :)

Dalo se čekat, že to půjde proti tradičním diváckým očekáváním, ale přesto Soderbergh dokáže překvapovat hlavně tím, jakou optiku k profláknuté zápletce přikládá, když si místo velkolepých davových scén vystačí s dokumentárně laděnou tóninou a naprosto suverénně nechává slavným hollywoodským jménům minimální party, přičemž oni se mu odměňují parádními výkony. Minimalizmus, který se zavrtává hluboko pod kůži. PS: Letos už druhý film, který z velké části „udělal“ Cliff Martinez.

Smršť přisprostlých urážek, která má stejně kolébavou míru vtipu jako loňské rožnění Davida Hasselhoffa. Jenže v závěru nastoupí sám Charlie a pronese řeč, která vystihne podstatu jeho samotného jako nic jiného. „After Platoon, Wall Street and Major League, I've on a biggest salary in television. Sounds great, right? It was! And then I did the thing, that every American wishes to do. I told my boss to fuck off!“

Je to sprosté a neetické, takhle se smát nad mrtvolou dávné hvězdy showbyznysu! Ne, David žije, víc než kdy jindy, umí si dělat srandu sám ze sebe a tohle je povrchní, oplzlé a přízemní pokoukání. Ale nehorázně vtipné! ;-) [PS: Seth je skvělý moderátor.]

Nesmyslně sestříhaná první polovina, která nenechá rezonovat jedinou scénu, se bije s překrásně rozmáchlou druhou půlkou, která ždíme limity širokoúhlé kamery na maximum, ubírá Weirovu filmu ve finálním hodnocení body i přes to, že své hrdiny dokáže představit několika slovy a donutí vás je mít rád i bez toho, aniž by nějak razantně dramatizoval scénu; na to si vystačí se skvělými herci, pár omrzlinami a opuchlými rty od sucha.

Na první pohled je všechno tak, jak má být. Ryan je sympaťák, Blake mokrým snem každého heterosexuála, který není slepý, trikařům někdo štědře platil přesčasy a nad tím vším drží ruku osvědčený hitmaker Martin Campbell. Jenže funguje to jenom napůl, ne, spíš tak na třetinu, protože zhruba tolik si ukousne ‚civilní‘ svět. Ten, kde lucerny svítí zeleně, se snaží bezbřehou naivitu zahalit do laciné pompéznosti, která asi vychází už z komiksu, ale na mě to působilo jak laciná pouťová atrakce, která (ruku na srdce) vypadá pěkně debilně. Není to nuda, furt to bliká, někdo pořád žvaní (docela často i vtipně), ale chybí tomu ona kapka oduševnělosti, která ze stejné pozice předem zatraceného záprtka určeného k hanobení, vysekala o půl roku dříve jednoho Asgardského boha.

Zpočátku mě braly myšlenky typu ‚akademická nuda‘, avšak od momentu, kdy McAvoy začne pochybovat, vezme vás politický glosátor Redford za ručičku a provede odvrácenou tváří posvátné americké Ústavy způsobem nevídaným. Čekal jsem glorifikované hrdiny ve střetu s esenciálním zlem, ale Redford postavám vkládá do úst formulky, jimiž se mnozí státníci zaštiťují dodnes, a proto umí jeho film popichovat svou aktuálností i přesto, že herci mají na sobě historické kostýmy. A jsou to nakonec oni, jejichž suverenita i na minimálních prostorech (Kevin Kline!) vám dovolí zapomenout na to, že je to celé podané tak nějak… ‚filmově‘.

Od příjezdu do domu permanentní nálož skličující atmosféry a zlého tušení. Všechno ostatní prožvaněná vata, která nesune děj, nedejbůh atmosféru. Kdo má nakoukáno, přijde mu podstata ženy v černém jako profláknutá rutina. Závěr super. PS: Nová adaptace románu Jamesem Watkinsem slibuje mnohé.

Čtyři hvězdičky za to, že se hlavní hrdinka téhle ‚zlobivé‘ žánrovky na konci vlastně vůbec nezmění, což kvituji s povděkem, stejně jako parádní herce; méně už to, že z dětí toho šlo vymáčknout mnohem více.