Isherwood

Bez nutnosti vyblít ze sebe po prvním díle komentář plný ať už oslavných tamtamů, či naopak kýblu špíny, jsem v klidu a pokoji dosledoval tuto třetí řadu seriálu Řím. Pravda, prosluněné amfiteátry vystřídala chladná atmosféra mohutných hradů, avšak postavy zůstaly. Ty krásně nejednoznačné, nečernobílé, skvěle propracované a výtečně zahrané figurky, opět utvrzují důvěru v to, že i když v seriálu (filmu) řinčí zbraně, nemusí nutně dojít k bitvě, neb vždy je dostatek šedých eminencí, intrikánů a s nimi spojených náhod, jenž dokáží děj posunout i jinak, než bychom zrovna čekali. Jestli jde něco mimo chválu, tak režie posledních dvou dílů, neb prvnímu chybí pořádná gradace a tomu závěrečnému zase silnější rezonance epilogu. Až v knihovně přestane být in půjčovat si Martinovy knihy a nebude se na ně stát řada až na Svoboďák, stavím se také, ten svět mě opravdu zaujal. [PS: Osobní sympatie vysílám směrem k seru Jorahovi a Arryi Stark, ke kterým se už od počátku druhé série přidává Tyrion Lannister.]

Můžu navázat na konec svého komentáře k Legii, kde jsem prohlásil, že režisér by měl zahodit Bibli i software na výrobu triků, neb ani s jedním moc neumí. Kazatel to celé jenom podtrhuje, protože takovou mizérii, která vrší zoufale nenápadité akční scény (nejotravnější série zpomalovaček roku!) do příšerně nelogického a nezáživného celku, jsem neviděl od… no, od Legie. Je mi trochu líto Paula Bettanyho, který do toho zase nakročil v plné polní a tentokrát mu sekunduje i Karl Urban, ale furt to kompletně zabíjí onen zbytek, který utluče i poslední kapku divácké snahy o to, abyste na to koukali jako absolutně vypatlané postapokalyptické béčko s upíry. Tlačit takový ‚shit‘ kiny ve 3D je odvaha, chtít za to vstupné je drzost.

Z 24 hodin do 60 minut. Narychlo spíchnutá ‚bokovka‘ o hitmanovi, který se po desítkách let zatoulal do kostela ke stárnoucímu knězi, aby zapředl filozofickou debatu na téma zločinu, trestu, viny a pokání. Na prostoru zpovědnice se Kieferův hlas z Telefonní budky zhmotňuje do podoby Jacka Bauera, který si sem tam vystřihne flashback do nekompromisní akce. Formát šestiminutových úseků tomu překvapivě sedne, má to nepolevující dynamiku a hned několik překvapujících momentů. Šťavnatá jednohubka.

Fenomenální! Vaughn vrací sérii tam, kde původně začínala. Jako komiksovka, která používá mozek tam, kde jiní napínají svaly, přičemž ani na chviličku neslevuje z divácky atraktivní podívané, jíž nechybí vtip, nadsázka a… akce. Herecky, dějově a režijně vyzrálé, bez hluchých míst, či výpadku tempa. Více (snad) po druhém zhlédnutí. Teď se jen v myšlenkách kochám vzpomínkami na film, který uspokojil po všech stránkách. PS: Ani napodruhé není co dodávat. Snad jen to, že Fassbender vládne jako nikdo. Dokonalé v každičkém detailu.

Neznámý nepřináší žádnou převratnou novinku, tím rozuzlením hádanky okolo identit(y) hlavní postavy navíc vrací do hry jednu nedávnou módní vlnu, ALE… Jaume Collet-Serra po brilantním Orphan znovu dokazuje, že jeho prvotina svého času byla nutným zlem pro vstup do Hollywoodu, přičemž až teď může ukázat, co vše v něm dříme. Nebudu lamentovat nad dějem, který zase frčí podle x-krát obkreslené šablony. Serra to umí s herci naprosto dokonale a jeho dítko funguje hlavně tehdy, když se brnká na struny paranoie. Závěr však nabízí to, co mě v poslední době nevyvádí z údivu. A tím je současná herecká poloha Liama Neesona, který na prahu šedesátky přesedlal na role nekompromisních akčních hrdinů, kteří se schovávají pod rouškou civilní obyčejnosti, aby pak ve správné chvíli přesně stříleli a zasazovali tvrdé direkty. Jeho nemilosrdné charisma prostupuje celým filmem a dává zapomenout i na to, že to sem tam nesedí v logice. PS: Überhodný arabský šejk a bývalý člen Stasti jako kladné postavy? :)

Mimořádně vyvedená televizní minisérie, mapující největší průšvihy CIA v době studené války, překvapí v prvé řadě tím, že není z dílny HBO. Výborně spletená mozaika skutečných událostí s fiktivními postavami jakoby se vylila z pera mistra politických thrillerů Fredericka Forsytha. TNT nešetřilo na výpravě a zdatný televizní řemeslník Mikael Salomon dokazuje, že tyhle věci prostě má v paži. První díl je spíše oťukávací, druhý už však stihne dvě podělané anti-bolševické revoluce (Maďarsko, Kuba). Závěrečná část sice neřeší nic převratného, ale dává průchod nejzajímavější postavě celé série a tím je ‚Mother‘ Michaela Keatona. S věčnou cigaretou, poznámkami oblepenou zdí kanceláře a pomalou dikcí vás doslova uhrane. Jen ta postava bodrého amerického agenta (navíc obsazená prkenným O’Donellem) je nad moje možnosti skousnutí. 4 a ½.

Nejpoctivější akční nášup za posledních pár sezon nazpět. Po demolicích digitálních angličáků se začala likvidovat skutečná auta s kaskadéry v takovém rytmu, že z toho museli hollywoodští pojišťováci vyletět z kůže, když to nakonec viděli. Lin se pochlapil jako málokdo před ním a natankoval prověřenou směs všech předchozích částí, přičemž tomu dolil potřebné oktany s obsazením The Rocka. Luka Hobbse, přerostlé svalnaté hovado, přiveze armádní dopravní speciál, a rozpoutá se akční peklo, které bychom ve filmech, jenž byly původně o tunningu, spoustě nitra a prdelkách v uplých šortkách, hledali marně. Celou dobu se cedí hlášky, semtam proběhne skvělá akční vsuvka a pak dojde na rvačku, kterou jsme si přáli od momentu, kdy Sylvestera Stallonea sroloval Steve Austin. Bitka Diesel vs. Johnson je fyzickým buldozerem, který láme stoly, boří zdi a přitom ze sebe ještě stíhá vylévat onu chlapskou nasranost, která podobným duelům velmi často chybí. Vše se završí akční krasojízdou přes Rio de Janeiro, jež vás roztepe stejně, jako když jste tam před rokem a půl běhali v rámci Modern Warfare 2. Přetékající žánrová škatulka. Regulérní aspirant do TOP 5 zářezů roku a poklona Linovi. Ta myšlenka na Terminátora vypadá najednou velmi slibně.

Haters gonna hate, byť zrovna tady mi ta spousta nenávistného flameu přijde docela scestná. U kombinace válečného filmu s emzáckou invazí mě sice z fleku napadne půltuctu režisérů, kteří by z toho vydestilovali ultimátní žánrový crossover, ale i tak se dá mluvit o relativní spokojenosti. Liebesman ždíme rozpočet správným směrem, tzn. parádní triky a působivá výprava ‚amerického Mogadishu‘. Bohužel nemá moc shůry dáno k tomu, aby fungoval více než jenom na poli kvalitního řemesla. V té záplavě patosu jsem marně hledal silnější charaktery, které by tomu dali osobnější momenty, občas to odhlehčili hláškou a pokud by zařvali, učinili by tak v grandiózním stylu. To vše Liebesman jenom oťukává, ale nikdo do toho nenakročí úplně. Místo toho nechává jednotku postupovat podle zákonitostí videoher až do závěrečného ohňostroje, jemuž předchází tříminutové odolávání náporu. Čert to vem, i ty dějové fatality směrem ku logice. Lepší 3*, ať nežeru, ale po stažení z kin po tom neštěkne pes.

Při vstupu do sálu mi sebrali ovladač od Xboxu a místo mě hrál Snyder. Bavilo mě jenom koukat. Film, po jakém jsem (nevědomky) toužil už od dětství. Jdu si nainstaloval Painkillera...

Lobotomie, při které se možná otrlejší smějí, ale já odmítám hýkat v ‚guilty-pleasure‘ opojení, neboť mě to uráželo už od první digitální bitvy až ke konci z ranku herního průmyslu. Nevadí mi středověký rytíř Nicka Cage, neboť mu kryjí záda drsňáci Perlman s Thomsenem, ale vytáčí mě Senova snaha být cool za každou cenu, pričemž je vidět, že skromný rozpočet rozházel už na začátku, tudíž se hlavně žvaní, pak dojde na digitální vlky a vy chcete vrátit čas a ten most nechat spadnout o pár vteřin dříve. První letošní film, u kterého mi bylo stydno.