Isherwood

Parádně nastartovaná, ale po čase víc a víc naivní hra, která navíc jde docela natvrdo proti základní logice věci. Jenže ten film má i po letech neskutečné koule na to, aby napínal třebas tím, že jeden z hrdinů loví zapalovač z kanálu. Tady prostě nejde jinak.

Uwe konečně přestal být zásadní překážkou při nucené konzumaci jeho děl a z děcka, které muselo mít ve filmu všechno, na co si zrovna vzpomnělo, se tak konečně vyklubal rošťácký puberťák, který si chvíle downloadů nejnovějších herních fláků zpestřuje koukáním na béčkové akčňárny. Sice asi nikdy neodpustím Cryteku, že prodali práva zrovna jemu, ale během sledování jsem se posměšně pochechtával myšlenkám na to, jak je musely v určitých momentech brát mdloby. Boll to vzal za docela netradiční konec a vykřesal svižnou akční komedii, ve které to naplno válí Til Schweiger. Jeho Jack Carver je doslova jukeboxem hlášek, který má zrovna ‚free play‘, takže mu huba nelení a i v akci dává na prdel kdejakým zámořským borcům, kteří si povolání ‚action hero‘ píší na vizitky. Všechno ostatní tak nějak dodatečně vlaje za jeho charismatem, ale budiž. Jako herní adaptace stěží za jednu, ale vzhledem k očekávání a překvapivému výsledku nakonec ty tři upustím. PS: Doufám, že i tohle ve Valve berou jako dostatečné memento.

Strašná pakárna! Film, který má poukazovat na to, jak vláda dokáže skrz média manipulovat s veřejným míněním, se snaží samotného diváka vmanipulovat do myšlenky, že k tomu vlastně stačí tři lidé. Jasně, je to satira, ale jdoucí proti zdravé logice a navíc absolutně bezzubě. Až na pár výjimek nevypustí postavy z huby nic, coby mělo údernost nebo vtip. DeNiro s Hoffmanem skvělí, ale vlastně devadesát minut střílí totálně naprázdno. V době vzniku měl film alespoň potenciál, za ta léta ztratil i ten.

Chápu, proč byl Tobruk natočen i komu je hlavně určen. Co už nechápu, je jak. Nemyslím tím ani tak celou formální stránku, které sedí nálepka ‚evropský film‘ jako ušitá, na rozdíl od takové Bathory, která stála 3x víc a přitom stále vypadá jako televizní film. Myslím tím hlavně, proč si sakra nenechal Marhoul napsat scénář od někoho zručnějšího. Proč film není o dvacet minut delší a nedozvíme se něco víc o postavách? Kde se v obou nováčcích najde zlom pro jejich chování? Proč ‚fuckující‘ anglický zdravotník nehledá dva zmizelé z transportu? A další a další otázky. Když už natočíme něco, co konečně vypadá k světu a trčí to z jednolitých ‚člověčinek‘ jako vidle z hnoje, dojede to na chyby, které dělají školáci s perem v ruce, jen proto, aby ten příběh odvyprávěli co nejrychleji. Na facku.

Dokonalá atmosféra, skvělí herci v rolích nejednoznačných postav, podmanivá hudba, nádherná kamera… a to vše zastřešuje prostinký příběh, který je napsán podle neobtahovanějších westernových šablonek. Skončí titulky a zpětná rezonance nikde.

Jeden velký kolotoč emocí, který diváka od první do poslední minuty nutí k tomu, aby tahal kapesníky z krabiček jak pro ty veselé, tak i smutné momenty lidského života. Marc Forster to má ale naštěstí pevně v ruce, takže dojem líbivého podbízení a strojového dojení slz protentokrát nehrozí. Můžou za to hlavně neokoukaní herci, kteří do toho šli hodně naplno, aniž by se přitom museli tvářit jako banda nadšených ochotníků, kteří přišli ‚západu‘ něco důležitého sdělit. Jistě, vyústění afghánské mise po letech je minimálně diskutabilní, ale čert to vem, když to ve zbytku baví skoro pořád na plný plyn. 4 a ½.

Howard má řemeslo v malíku jako málokdo. Svým způsobem jej obdivuju za to, jak dokázal z tak prostého scénáře (knižní předlohu jsem si raději nechal ujít) vytřískat stylovou honičku za různými symboly, sochami, obrazy a šílenými konspiračními teoriemi, která i přes neustálé žvanění nenudí ani minutu. Oproti Šifře navíc absentují bláboly vzbuzující nevoli ve Vatikánu, čímž sice ubylo marketingově výhodné kontroverze, ale aspoň se film vystříhal vyložené debility. Ne snad, že by z toho divák sednul na prdel – na to je Brown pořád až moc levný pohádkář, ale jako thriller, jehož cíl je protentokráte spíš bavit nežli tupě poučovat, funguje překvapivě slušně. Zvláště herci jsou lahůdkoví a už jen kvůli tomu charismatu Hankse, Skarsgarda a Mueller-Stahla a fantastickým Zimmerovým chorálům si to někdy rád pustím znova. PS: Být ženská, tak z pohledu na Ewana McGregora v kině bez milosti vlhnu, kolárek ještě nikdy nebyl na plátně tak sexy. ;-) 3 a ½. PPS (pro Karla): Ano, je to lepší než Šifra. :)

Clintova rozlučka, aneb Vratné lahve podle amerického drsňáka. Má to sklony sklouzávat ke klišé a kalkulu, ale postava nerudného dědka, který na stará kolena dojde spásy (?), má takové grády, díky nimž budete dvouhodinové mentorování a lamentování nad starými dobrými časy hltat plnými doušky. Objektivně by toho šlo vyčítat spousta, ale subjektivně mě to vzalo natolik, že žádné výhrady mít nechci.

Pořád se nemůžu rozhodnout, zda Gilroy udělal krok vzad, anebo vedle. Scénář je fajn, splétání konspiračních nitek baví a vrstvený konec jakbysmet, ale proč to muselo být tak roztahané? Hranice mezi pomalým tempem a rozvleklým je příliš tenká, což si uvědomíte při vzpomínce na úžasného Michaela Claytona, oproti kterému citelněji absentuje také symbolika a větší razantnost. Jistě, chápu, že to chce brnkat na odlehčené struny (parádní úvodní titulky), ale mezi Julií a Clivem je totální vakuum, které vynahrazuje (byť časově zoufale pomálu) famózní, lehce cholerická dvojka Wilkinson a Giamatti. A to Howardovo vykrádání Powellovy hudby k ‚bourneovkám‘ taky moc nebaví. Přesto všechno je však i nadále značka ‚Gilroy‘ v mých očích dostatečně silný trademark.

„Prosím vás, není tady doktor? Potřebuji urgentní pomoc pro jednoho skalního fanouška Star Treku!“, zahlásil po skončení borec dvě řady nade mnou. Chápal jsem. Od Orciho s Kurtzmanem jsem sice nečekal nic duchaplného, ale pochybuju, že kdyby měl Abrams řemeslo tak v paži, těžko by rozdýchával i zbytek sálu. Naivitu téhle vesmírné ságy vyměnil za neskutečnou palbu hlášek, akce a vizuálních orgií, kterou obdařil takovým warpem, že jsem pak po cestě domů v šinoucí se šalině doslova trpěl. Dokonalý casting a úžasná práce kluků od ILM už je jenom třešnička na pomyslném dortu. Dvouhodinová rozkoš.